Vycházejíce z křesťanských hodnot cítíme odpovědnost za Stvoření, kterého jsme součástí, a cítíme i povinnost jej ochraňovat a kultivovat tak, abychom naše prostředí pro život předali budoucím generacím v co nejlepším stavu.

Jako nejaktuálnější problémy pociťujeme dramatický pokles biodiversity a nápravu vodního režimu v krajině.

Příčiny úbytku biodiversity jsou stále předmětem mnoha zkoumání, je však mimo jakoukoli pochybnost, že jde o téma, které může být pro lidskou civilizaci fatální – kdyby došlo k úhynu hmyzích opylovačů, lidská civilizace by nepřežila ani dva roky. I když nejsou identifikovány všechny příčiny úbytku druhů v české krajině, mnohé jsou již známy: je proto potřeba omezit výměru monokultur a zvýšit rozmanitost krajiny a množství krajinotvorných prvků. V ostatních zemích se k dosahování těchto cílů osvědčuje jednak úprava dotačních titulů na podporu zemědělství tak, že podpora na hektar je omezena celkovou rozlohou žadatele, jednak povinnost (nebo dotacemi podpořená možnost) ponechat určitou část výměry na pospas plevelům a divokým druhům.

Zásadní význam pro charakter krajiny mají lesy, z nichž přibližně třetina patří státu. Současná kůrovcová kalamita na obrovských rozlohách je hlavně důsledkem nevhodného hospodaření, kdy byly rychle rostoucí jehličnany vysazovány i v lokalitách pro ně zcela nevhodných. Budeme proto prosazovat, aby státní lesy nebyly vnímány jako lesy hospodářské, ale jako lesy ochranné a zvláštního určení.  Hospodaření v těchto lesích nebude sledovat zisk, nýbrž dosažení druhové a věkové skladby přirozené pro daný biotop a lokalitu.

Jakkoli jsou letošní deště pro krajinu velmi blahodárné, předchozí suché roky velmi naléhavě ukázaly, že s vodou v krajině je nutno hospodařit nanejvýš zodpovědně a racionálně. Současný vodní režim v zemědělské krajině není v dobrém stavu – po jeho zásadním narušování v dobách kolektivizace a hospodaření JZD následovalo po roce 1990 několikaleté období snahy o nápravu, v současnosti je však vodní režim opět obětován ve prospěch optimalizace zemědělského velkopodnikání. Pro nápravu bude nutno podstatně více podporovat a realizovat přírodě blízká řešení a návrat remízků, tůní, mokřad a dalších prvků, které obohacují biodiverzitu, zvyšují schopnost půdy udržet vodu a vrací naší zemi podobu krajiny našich předků. Pro tyto účely bude potřeba posílit krajinotvorné dotační programy, motivující vlastníky pozemků k zavádění potřebných opatření. Teprve v případech, kdy krajinotvorné úpravy nebudou dostačovat, budou na místě technická vodohospodářská řešení – vodárenské nádrže, systémy protipovodňového opatření atd.

Považujeme za zcela nezbytné apelovat na příslušných setkáních ministrů EU, aby EU přijala racionální a na vědeckých faktech založenou politiku vůči novým odrůdám, připraveným moderními metodami genové editace. Tyto odrůdy, které mohou přinést zdravější potraviny a menší potřebu agrochemikálií, nelze odlišit od přirozeně vznikajících variant a je proto absurdní, aby byly regulovány stejně jako geneticky modifikované organismy.