Kulturu vnímáme a interpretujeme jako soubor tvůrčích lidských činností, které nás dovnitř spojují a navenek odlišují v obraze doby. Je výsledkem staletých potřeb čehosi vyššího, přesahujícího každodenní zápas o živobytí nebo jiné společné, pouze materiální potřeby lidského společenství. Patří sem sdílení jazyka i tradic, kultovní slavnosti, vysoké i populární umění všech oborů. Je součástí civilizačního vývoje, má obecně humanizační vliv. I v době současné globalizace umožňuje uchovat specifické rozdíly jednotlivých národů a národností. Její aktivní součástí je každodenní umělecká tvorba, jak v oblasti vysokého, tak i populárního umění. Živé umění a kultura provázejí lidstvo od pravěku, její provozování je nutno stále chránit a podporovat. Nelze ji redukovat na pouhé ekonomické odvětví, naopak je nezbytná její ochrana a trvalá rozumná podpora.

V době úporných snah o politickou a ekonomickou globalizaci světa se zdravá kultura a přístup k ní projeví jako zdroj nového sebevědomí a chápání historických konotací, které utvořily celé evropské regiony do jejich současných podob a vetknuly jim jejich tolik charakteristické rysy. Výsledkem staletých kulturních snah lidí je rovněž podoba země, v níž lidé žijí. Vzniklo tak kulturní prostředí s vesnicemi a městy, hrady a zámky, kostely a kláštery (byť mnohá významná díla byla v minulosti zničena vojnami i nedbalostí), se sítí historických i moderních komunikací. Tato lidská díla byla v minulosti vytvářena povětšině v souladu s přírodními podmínkami a tak vznikl ojedinělý soubor krajiny, s níž se po generace ztotožňujeme, protože výsledek je účelný a krásný. Toto dědictví předků jsme povinni chránit, citlivě spravovat i rozvíjet; je to naše odpovědnost vůči generacím, jež se teprve narodí.