I. Návrat krále

Volební program 2021

I. Návrat krále – členění státu a jeho orgánů po obnově monarchie

Hlavní programovou prioritou je obnova osvědčeného tradičního modelu vládnutí, který ke svému prospěchu užívá více než deset evropských států a řada států mimoevropských – moderní monarchie. Nevedou nás k tomu důvody ani nostalgické, ani romantické – jsme přesvědčeni, že státní forma s nevoleným, dědičným panovníkem v čele má celou řadu neoddiskutovatelných předností, které vesměs usnadňují občanům identifikaci se svým státem a tím i loajalitu k němu:

  1. Panovník sjednocuje, na rozdíl od voleného presidenta, který z definice nutné vždy musí rozdělovat;
  2. Panující dynastie je transcendentním symbolem jednoty státu a národa – národa ve smyslu politickém, nikoli etnickém: bez ohledu na mateřskou řeč mají všichni obyvatelé jednoho společného krále (např. nebýt sjednocujícího panovníka, už by se byla Belgie nejspíš dávno rozpadla…);
  3. Panovníkův horizont není omezen koncem volebního období – na jednu stranu tedy se nemusí podbízet svým volitelům, aby byl zvolen znovu, na druhou stranu přirozeně spravuje zemi tak, aby ji svému následníku předal ve stavu co nejlepším;
  4. V republice všechny orgány a představitelé v posledku odvozují svoji legitimitu od všeobecných voleb. Jsou tak zatíženy riziky, jimiž tento typ legitimity může trpět (preference krátkodobých cílů na úkor strategických, rozhodování podle momentálních nálad voličů, apod). Je proto velmi užitečné, aby alespoň jeden prvek v systému byl nadán jiným typem legitimity, neboť je tak výrazně posílen systém brzd a protivah;
  5. V současných monarchiích panovník bývá morálním vzorem, etalonem chování pro své poddané, kterým nevládne z pozice síly, ale vahou své autority;
  6. Zároveň platí, že současné monarchie jsou neustále „v ohrožení“ – ve většině zemí může parlament velmi rychle monarchii zrušit a vyhlásit republiku. Odpovědný panovník i z tohoto důvodu se vyvaruje všeho, co by mohlo monarchii ohrozit, a chová se odpovědněji, střídměji a s větším respektem k pravidlům a zákonům než leckterá hlava státu volená. Nedávné odstoupení španělského krále Jana Karla Bourbonského a předání trůnu následníkovi Filipovi je toho markantní ukázkou;
  7. Na své poslání se připravuje zpravidla od dětství, v současných monarchiích běžně princové a princezny vykonávají řadu povinnosti v zastoupení panovníka;
  8. Díky tomu je naprostý profesionál, který řemeslo být hlavou státu ovládá přirozeně do nejmenších detailů;
  9. Monarchie umí sjednotit lidi v radosti – v současných monarchiích vidíme, že každé narození královského dítěte, předání trůnu a další významné události lidí slaví spontánní radostí. Toto republika neumí vůbec – lidé se společně radují leda, když národní tým vyhraje mistrovství, to by ale platilo i v monarchii;
  10. Pokud je vybaven potřebnými pravomocemi, může být kontrolním prvkem vůči voleným politikům (podle zásady císaře Františka Josefa, který považoval za svůj chránit své národy proti jejich politikům);
  11. Monarchie je úspornější a ekonomicky efektivnější – nejen že odpadnou výdaje na volby (ty by mohly prostým návratem k nepřímé volbě), ale žádný dvůr si nedovolí být nepřípustně rozmařilý (viz bod 5). V monarchiích, ale i v Rakousku, jsou významným zdroje tržeb výdaje turistů spojené s královskou rodinou. Jak vyplývá z nedávné komparativní analýzy prof. Guilléna, poskytují monarchie vhodnější prostředí pro ekonomickou výkonnost než republiky;
  12. Panovník může povyšovat do šlechtického stavu, což ve střednědobém horizontu vede ke zlepšení morálky a slušnějšímu prostředí (do šlechtického stavu mohou být za zásluhy povýšeni podnikatelé, vědci, pedagogové, lékaři, sportovci, umělci…, samozřejmě však za podmínky, že se v životě neprohřešují proti základním morálním zásadám. Vyhlídka na možnou nobilitaci tedy inherentně koriguje chování i jednání potenciálního kandidáta.

V republice všechny orgány a představitelé odvozují svoji legitimitu od všeobecných voleb. Jsou tak zatíženy riziky, jimiž tento typ legitimity může trpět (preference krátkodobých cílů na úkor strategických, rozhodování podle momentálních nálad voličů apod). Je proto žádoucí, aby alespoň jeden prvek v systému měl jiný typ legitimity, čímž bude výrazně posílen systém brzd a protivah. V řadě evropských zemí je tímto prvkem panovník, který se nemusí podbízet svým volitelům, aby byl zvolen znovu, zároveň mu dlouhodobý horizont umožňuje spravovat zemi tak, aby ji následníkům předal ve stavu co nejlepším.

A. Pravomoci panovníka

Je samozřejmé, že konkrétní vymezení pravomocí a působností panovníka stanoví Ústavodárné shromáždění, jehož úkolem bude přijmout Ústavu adaptovanou na obnovu monarchie v Českých zemích.

Má-li mít panovník možnost realizovat v praxi zásadu JCKV Františka Josefa, že úkolem panovníka je chránit národ před jeho politiky, musí být pro tento úkol vybaven příslušnými pravomocemi.

Panovník:

  • je vrchním velitelem Armády, po konzultaci s vládou jmenuje náčelníka Generálního štábu a na jeho návrh vrchní velitele jednotlivých zbraní, na návrh vlády povyšuje do hodnosti generály;
  • Povyšuje do šlechtického stavu: dědičně, s právem členství v Senátu, nebo doživotně, přičemž může být stanoveno i právo členství v Senátu;
  • Z justičních čekatelů, splňujících podmínky vyžadované zákonem, jmenuje soudce a přijímá jejich přísahu věrnosti, jmenuje předsedy a místopředsedy soudů;
  • Přijímá osobně přísahu věrnosti Koruně nově zvolených poslanců a senátorů, jakož i senátorů nově jmenovaných, svolává zasedání Poslanecké sněmovny a v Ústavou daných případech ji také rozpouští.

S přihlédnutím k výsledkům voleb do Poslanecké sněmovny pověřuje jednáním o sestavení vlády osobu nabízející největší naději na sestavení vlády, jež získá důvěru Poslanecké sněmovny, s přihlédnutím k výsledkům jednání podle předchozího odstavce jmenuje předsedu vlády a na jeho návrh další členy vlády, jež může pověřit řízením ministerstev a dalších ústředních orgánů, přijímá osobně jejich přísahu věrnosti Koruně, přijímá osobní demisi předsedy vlády, na jehož návrh jmenuje nástupce, v takovém případě vláda nežádá Poslaneckou sněmovnu o potvrzení důvěry, přijímá konstitutivní demisi předsedy vlády a všech jejích členů, může v takovém případě pověřit vládu výkonem jejích funkcí prozatímně do jmenování nové vlády.

S přihlédnutím k výsledkům voleb do zemských sněmů jmenuje předsedy zemských vlád a na jejich návrh další členy zemských vlád, přijímá osobně jejich přísahu věrnosti Koruně a pověřuje je řízením příslušných zemských úřadů.

B. Úřady v přímé působnosti

Do působnosti panovníka náležejí následující úřady a instituce:

  • Královská vyšetřovací služba (zahrnuje oddělení pro vyšetřování činnosti ozbrojených sborů, činnosti státních zástupců a soudců a činnosti volených politiků celostátní úrovně, s možností atrahovat vyšetřování politiků na úrovni krajů, resp. zemí): po konsultaci s vládou panovník jmenuje a odvolává ředitele KVyS;
  • Generální ředitelství (GŘ) Královské veřejné služby (KVeS): po konsultaci s vládou panovník jmenuje ředitele GŘ KVeS na zákonem stanovené funkční období, před jehož uplynutím může podat Nejvyššímu správnímu soudu (NSS) návrh na jeho odvolání v zákonem vyjmenovaných důvodech; na návrh GŘ jmenuje a odvolává státní tajemníky ministerstev, případně dalších ústředních orgánů státní správy, jmenuje příslušníky KveS a přijímá osobně jejich přísahu věrnosti;
  • Královský účetní dvůr (přebírá působnost stávajícího NKÚ): jmenuje ředitele na zákonem stanovené funkční období, před jehož uplynutím může podat NSS návrh na jeho odvolání v zákonem vyjmenovaných důvodech;
  • ochrana základních práv poddaných (přebírá působnost stávajícího Veřejného ochránce práv) je svěřena samostatnému odboru dvorské kanceláře. Na základě dobrozdání Ministerstva spravedlnosti je panovník oprávněn samostatně udělovat amnestie a abolice;
  • Královská aprovizační kancelář (vykonává dohled nad veřejnými zakázkami, spočívající jednak v metodickém dohledu, především ale ve stanovení standardních cen činností, které jsou předmětem veřejné zakázky, aby zadavatelé mohli – při dodržení stanoveného cenového rozpětí – vybírat dodavatele podle dalších kritérií, než pouze ceny): jmenuje ředitele na zákonem určené období, před jehož uplynutím ho může po konsultaci s vládou odvolat.

Kancelář pro dohled nad politickou soutěží: Kancelář bude dohlížet nejenom na dodržování limitů na volební výdaje a na průhledné hospodaření stran, bude pověřena též dohledem nad čistotou a férovostí volebních kampaní – v případě prokázaného užití nepravdy a lži v kampani bude Kancelář oprávněna sankcionovat prohřešky pokutami, při opakovaném porušení pravidel i vyloučením z voleb. Jmenování a odvolání ředitele Kanceláře bude ve výlučné pravomoci panovníka.

C. Přechodné období

Po rozhodnutí o změně státní formy na monarchii v referendu bude zvoleno Ústavodárné shromáždění, jehož úkolem bude vypracovat novou Ústavu Zemí Koruny české, jmenovat regenta, který bude realizovat nezbytně nutné minimální množství působností v zastoupení panovníka, přijmout nový zákon o státních symbolech a zejména pak vést jednání o podmínkách převzetí trůnu a o konkrétní jeho realizaci.

D. Vyvolané ústavní změny

Kromě zásadní redefinice ustavení hlavy státu bude na místě upravit postavení a složení Senátu, provést revizi právního řádu a legislativního procesu, jakož i podstatně upravit územně-správní uspořádání.

1. Parlament

Zatímco Poslanecká sněmovna bude volena i nadále poměrným způsobem (s několika úpravami popsanými dále), Senát bude ze třetiny obsazen volenými senátory, ze třetiny bude členství v Senátu vyplývat z významné veřejné funkce (zemští presidenti, primátoři největších měst, rektoři nejvýznamnějších universit, hlavy nejvýznamnějších církví), třetinu senátorů bude jmenovat panovník povýšením do šlechtického stavu s právem zasedat v Senátu.

2. Revize právního řádu

Revizi právního řádu považujeme za nezbytnou, ať bude mít český stát právní formu jakoukoli. Současný právní řád je už zcela nepřehledný i pro právní odborníky, protože je zahlcen přemírou předpisů v důsledku „legislativních smrští“, nouzové legislativy v době pandemie i díky neústrojným úpravám předloh v Poslanecké sněmovně. Je před námi gigantický úkol kritické revize platných zákonů s dvěma hlavními cíli: jednak sjednotit základní definice napříč celou legislativou (aby např. nebyl podnikatel definován různě v právu občanském, v právu hospodářském nebo právu sociálním), jednak odstranit nadbytečné a zatěžující povinnosti, na jejichž vymáhání navíc mnohdy ani není kapacita.

Pro tvorbu dalších zákonů přijmeme zásadní systémovou změnu: předkladatelé zákonů budou do Sněmovny předkládat věcný záměr zákona, jeho výsledné paragrafové znění bude vyhotovovat Legislativní úřad při Parlamentu. Bude tak zajištěno, aby resorty neřešily samostatnými zákony dílčí problematiku, aby používané základní pojmy byly v celém právním řádu shodné, aby zákony v gesci různých ministerstev byly vzájemně provázané a aby změny odhlasované v Parlamentu nebyly v rozporu s jinými předpisy.

Neméně důležitým úkolem úřadu bude dohlížet, aby předpisy přebírající právo EU nešly neodůvodněně nad rámec požadavků, jak se často děje.

Právní řád musí být srozumitelný, předvídatelný a bez vnitřních rozporů, které mnohdy staví občany i instituce do neřešitelných rozporů.

3. Úprava pravidel pro volby do Poslanecké sněmovny

Bez ohledu na to, kdy se podaří obnovit monarchii, považujeme za nutné provést některé úpravy voleb do Sněmovny:

  1. Odstranění dvojité hranice pro vstup do PS: v současnosti do Sněmovny vstoupit pouze ty strany, které získají ve volbách alespoň 5 % hlasů. Kromě této „fyzické“ bariéry se však v praxi uplatňuje ještě bariéra psychologická, kvůli níž mnoho voličů nehlasuje pro stranu, která je jim nejbližší, v obavách, aby jejich hlas tzv. „nepropadl“. 5% bariéra je tak prakticky zdvojena, což omezuje politickou pluralitu i férovost voleb. Zdvojení bariéry by mohlo být odstraněno zavedením dvou hlasů, aby volič mohl udělit „hlas srdce“ jedné straně a „hlas rozumu“ jiné straně, jíž by se připočítal v případě, kdy první strana nepřekročí bariéru 5 %.
  2. Test občanské odpovědnosti: jedním z největších rizik současného modelu demokracie je sklon některých voličů volit stranu, která jim zabezpečí materiální výhody bez ohledu na reálné možnosti státní pokladny. Pro zdravé fungování státu je žádoucí, aby se na jeho řízení co nejméně podíleli ti, kteří vyhledávají okamžitý prospěch na úkor dlouhodobé stability. Základní přístup každého voliče by bylo možno testovat tak, že spolu s hlasovacími lístky by volič obdržel platnou bankovku, kterou by následně odevzdal ve volební místnosti. Voličům, kteří by bankovku volební komisi nepředali, by nebylo umožněno hlasovat.

4. Územní uspořádání

V souvislosti s návratem panovníka bude nezbytné obnovit historické celky, v jejich čele panovník vždy stál, tj. Království české, Markrabství moravské a Vévodství slezské. Vzhledem k tomu, že současné kraje jsou ústavně ukotveny poměrně hluboce, nebude transformace jednoduchá. V zásadě budeme usilovat o oddělení samosprávy a státní správy tak, aby historické země byly nadány samostatnými působnostmi, zatímco na krajích zůstane výkon, převážně druhoinstanční, státní správy. Země budou spravovat volené zemské sněmy, které budou generovat zemské vlády, v jejichž čele budou stát zemští presidenti. Zákon o hlavním městě Praze bude nahrazen podstatně stručnějším zákonem o královském sídelním městě, který bude reflektovat jen zcela nezbytná specifika Prahy jako sídla panovníka, v ostatním se bude Praha řídit pravidly pro statutární města. Mj. se tak usnadní spojování sousedních obcí s Prahou, které by v současnosti vyžadovalo změnu ústavního zákona.