Důvody pro monarchii

Důvody pro monarchii

Pro návrat k osvědčené formě státního zřízení lze shromáždit celou řadu velmi dobrých důvodů, k nimž patří například:

1

Panovník sjednocuje, na rozdíl od voleného presidenta, který z definice nutné vždy musí rozdělovat. 

2

Panující dynastie je transcendentním symbolem jednoty státu a národa – národa ve smyslu politickém, nikoli etnickém: bez ohledu na mateřskou řeč mají všichni obyvatelé jednoho společného krále (např. nebýt sjednocujícího panovníka, už by se byla Belgie nejspíš dávno rozpadla…)

3

Panovníkův horizont není omezen koncem volebního období a nemusí se podbízet svým volitelům, aby byl zvolen znovu.

4

S ohledem na dynastické principy panovník přirozeně spravuje zemi tak, aby ji svému následníku předal ve stavu co nejlepším.

5

V republice všechny orgány a představitelé v posledku odvozují svoji legitimitu od všeobecných voleb. Jsou tak zatíženy riziky, jimiž tento typ legitimity může trpět (preference krátkodobých cílů na úkor strategických, rozhodování podle momentálních nálad voličů, apod). Je proto velmi užitečné, aby alespoň jeden prvek v systému byl nadán jiným typem legitimity, neboť je tak výrazně posílen systém brzd a protivah.

6

V současných monarchiích panovník bývá morálním vzorem, etalonem chování pro své poddané.

7

Zároveň platí, že současné monarchie jsou neustále „v ohrožení“ – ve většině zemí může parlament velmi rychle monarchii zrušit a vyhlásit republiku. Odpovědný panovník i z tohoto důvodu se vyvaruje všeho, co by mohlo monarchii ohrozit, a chová se odpovědněji, střídměji a s větším respektem k pravidlům a zákonům než leckterá hlava státu volená. Nedávné odstoupení španělského krále Jana Karla Bourbonského a předání trůnu následníkovi Filipovi je toho markantní ukázkou.

8

Na své poslání se připravuje zpravidla od dětství, v současných monarchiích běžně princové a princezny vykonávají řadu povinnosti v zastoupení panovníka.

9

Díky tomu je naprostý profesionál, který řemeslo být hlavou státu ovládá přirozeně do nejmenších detailů.

10

Monarchie umí sjednotit lidi v radosti – v současných monarchiích vidíme, že každé narození královského dítěte, předání trůnu a další významné události lidí slaví spontánní radostí. Toto republika neumí vůbec – lidi se společně radují leda když národní tým vyhraje mistrovství, to by ale platilo i v monarchii…

11

Pokud je vybaven potřebnými pravomocemi, může být kontrolním prvkem vůči voleným politikům (podle zásady císaře Františka Josefa, který považoval za svůj chránit své národy proti jejich politikům)

12

Monarchie je úspornější a ekonomicky efektivnější – nejen že odpadnou výdaje na volby (ty by mohly prostým návratem k nepřímé volbě), ale žádný dvůr si nedovolí být nepřípustně rozmařilý (viz bod 5).

13

V monarchiích, ale i v Rakousku, jsou významným zdroje tržeb výdaje turistů spojené s královskou rodinou.

14

Vědecká srovnání ukazují, že omezováním vnitřních konfliktů, exekutivních průtahů a svévole exekutivní moci poskytují monarchie vhodnější prostředí pro ekonomickou výkonnost než republiky.

15

Panovník může povyšovat do šlechtického stavu, což ve střednědobém horizontu vede ke zlepšení morálky a slušnějšímu prostředí (do šlechtického stavu mohou být za zásluhy povýšeni podnikatelé, vědci, pedagogové, lékaři, sportovci, umělci…, samozřejmě však za podmínky, že se v životě neprohřešují proti základním morálním zásadám. Vyhlídka na možnou nobilitaci tedy inherentně koriguje chování i jednání potenciálního kandidáta.)

16

Monarchie je poezie, republika je próza. A ještě ani ne moc dobrá.