Země Koruny české byly prakticky vždy součástí většího útvaru, v němž zaujímaly takovou roli a měly takovou vážnost, jakou tehdejší politici dokázali vydobýt. Za vlády Karla IV. bylo České království jen krůček od toho, aby se stalo reálným centrem říše a Praha jejím hlavním městem, podobně za vlády císaře Rudolfa II. byla Praha jedním z nejvýznamnějších center tehdejší vědy. Teprve pokus o vytržení našich zemí z většího nadnárodního útvaru v roce 1918 vedl zanedlouho k destrukci republikánského útvaru a k více než 50 let trvající nadvládě diktatury německé a vzápětí ruské (tedy přesně k tomu, před čím varoval Palacký na téma rozbití Rakousko-Uherska).

Stejně jako k dřívějším supranacionálním strukturám je nutno přistupovat aktuálně k Evropské Unii: náš úspěch nebo neúspěch závisí zcela na nás, veškeré výmluvy na nevůli velkých, na naši vlastní malost, na nedostatek vlivu apod. jsou zcela liché: v EU lze uspět, bez ohledu na velikost, tehdy, když stát je s to jasně formulovat svoje zájmy a priority, nemění stanoviska od jednoho jednání k druhému, umí získat pro svoji pozici podporu, a hlavně – když vysílá na příslušná jednání kompetentní a komunikativní zástupce. Je zjevné, že při průměrné účasti českých ministrů na jednání orgánů EU okolo 40 % se české zájmy prosazují krajně obtížně.

Český stát musí podstatným způsobem změnit svůj přístup vůči EU: aktuálně bude nutno po volbách jmenovat do klíčových pozic takové ministry, kteří budou s to se na jednání na Radě EU domlouvat s ostatními kolegy i bez tlumočníka, zejména ale bude nutno podstatně posílit přípravu na předsednictví EU v roce 2022, které je podle všech příznaků trestuhodně podceněno. Agendu EU bude nutno posílit formálně tak, že ji bude mít v gesci místopředseda vlády, který bude vybaven potřebnými kompetencemi vůči ostatním resortům. Exekutiva musí podstatně posílit program podpory pro české uchazeče o práci ve strukturách EU, aby byl co nejdříve odstraněn deficit českých občanů pracujících pro EU. Vybudování respektované pozice v EU je nezbytným předpokladem pro to, aby bylo možno účinně čelit některým tématům, které se prostřednictvím EU snaží prosazovat progresivistická levice, ať už v oblasti „boje proti globální klimatické změně“ nebo v oblasti „boje za práva menšin“. Tyto snahy je nutno minimalizovat na základě robustní argumentační základny, nikoli pouhými odmítavými výkřiky.

V případě mezistátních sporů je třeba upřednostnit diplomatická a politická jednání před mocenskou konfrontací či soudními spory. Pokusíme se mj. dosáhnout mimosoudní dohody o narovnání ve věci aktuální žaloby Lichtenštejnského knížectví na Českou republiku.

Nemáme-li se zpronevěřit základům křesťanské Evropy, je nutno uplatňovat hlavní křesťanské principy, tj. lásku k bližnímu a pomoc těm, kdo jsou v nouzi. Lidé prchající z válečné oblasti nebo z brutální diktatury pomoc potřebují a bylo by nelidské ji odpírat. Bylo by to navíc i velmi nepraktické – na českém pracovním trhu chybí desítky až stovky tisíc lidí a tuto poptávku mohou pomoci pokrýt i ti, kdo prchají ze země svého původu. Je při tom samozřejmé, že máme plné právo bránit se proti zavlékání terorismu, kriminality nebo dalších nežádoucích jevů – každý uchazeč by měl být důkladně prověřen z hlediska, zda nepředstavuje bezpečnostní riziko, které může být důvodem pro odmítnutí azylu nebo jiné formy ochrany.

Česko již dokázalo za vlády premiéra Zemana přijmout a integrovat desítky tisíc uprchlíků z bývalé Jugoslávie, z nichž významná část byli muslimové. S těmito migranty nebyly téměř žádné problémy, a z těch problémů, které se vyskytly, se můžeme poučit, abychom je neopakovali.