Úvodem našeho prohlášení budiž řečeno, že historický okamžik 17. listopadu 1989 přinesl monarchistům v našich zemích možnost bez obav hovořit o nevýhodách politického uspořádání s volenou hlavou státu a takové svobody je třeba si vážit.
Současně si nelze nepovšimnout, že svoboda bez odpovědnosti nám 29 let po listopadu 1989 přinesla politické uspořádání, v němž jeden (legálně zvolený) bývalý komunista obývá prostory starobylého sídla českých králů a „svůj“ lid poučuje prostřednictvím estrádních pořadů na soukromých televizích mj. o nutnosti učit se politickému uspořádání v Čínské lidové republice, zatímco nám druhý bývalý komunista (který se svým „hnutím“ rovněž vyhrál svobodné volby) ukazuje, jak je pro nabytí politické moci zásadní užívání marketingu namísto prezentace věcných argumentů a skutečných osobností.
Není pochyb o tom, že politické reprezentace vzešlé ze všech voleb po r. 1989 a vedoucí naší zemi (původně ještě společnou s částí národů historicky náležících ke koruně Svatoštěpánské), měly pro výkon svých pravomocí demokratickou legitimitu. Systém „svobodné“ soutěže politických stan však současně přivodil situaci, v níž potřeba zdrojů pro marketing a propagaci převážila nad původním posláním politických stran, spočívajícím primárně v prosazování politických idejí a tzv. reálnou politiku je často obtížné odlišit od mocenských her oligarchů a jejich zájmových skupin.
Absence důvěry občanů v právo a stát systematicky nahlodávaná zmíněným propojením představitelů tzv. tradičních politických stran a zájmových skupin nevedla jen k pádu a zapomnění mnohých z těchto stran, přinesla rovněž živnou půdu pro nástup populistů a nových politických subjektů, které se pod praporem protikorupční rétoriky a heslem „nejsme jako oni“ neustále rodí, případně jsou jako nástroje ochrany ekonomických zájmů oligarchy přímo zakládány. Těžko pak někoho překvapí situace trestně stíhaného premiéra, jehož předchozí podnikatelské aktivity, založené na státních dotacích, nemohly být horším kvalifikačním kritériem pro vstup do politiky, jehož aktuální mediální výstupy (připomínající školáka chyceného při opisování) jsou jen pověstnou špičkou ledovce.
Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska) upozorňuje, že chyba nenastala v r. 1989, ale v r. 1918, kdy byli občané našich zemí, tzn. Čech, Moravy a Slezska připraveni o možnost užívat výhod politického režimu s nevolenou hlavou státu v podobě parlamentní monarchie. Na rozdíl od mnohých stran nemusíme náš program přizpůsobovat „tlaku ulice“. Od dob legendárního monarchistického manifestu opoziční skupiny České děti (1988), se to co prosazujeme v r. 2018, změnilo jen málo: www.monarchistickymanifest.cz.
Domníváme se, že jedinou nadějí na skutečnou proměnu naší společnosti zaměřenou na tisíciletý hodnotový odkaz antiky, křesťanství a judaismu může zajistit jen ústavní změna našich zemí na parlamentní monarchii, v níž hlava státu, instalovaná dle zásad historického nástupnického práva, představuje (bez ohledu na reálné kompetence) přirozený protipól volených politiků a jejich zájmů. Povolejme zpět na trůn panovníka, aby nás chránil před námi zvolenými politiky!
V Praze dne 17. listopadu 2018
Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska)
