Tisková zpráva Koruny České (monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska ) k nedávným výrokům současného i bývalého prezidentů
Koruna Česká se připojuje do mediální a veřejné diskuse o formě a obsahu „Hovorů z Lán“, odvysílaných v den Památky všech věrných zesnulých – „Dušiček“ dne 2. 11.2014 veřejnoprávním Českým rozhlasem s malým časovým odstupem, který nám umožňuje reagovat na tuto causu komplexněji a, troufám si říci, poněkud hlouběji. Kategorické odsouzení použitých vulgárních výrazů je i pro nás samozřejmostí a nikdo by asi neočekával od strany, hlásící se k zásadním konzervativním hodnotám, cokoli jiného. Drobným příspěvkem k této spíše formální rovině problému z naší strany budiž poznámka (téměř) na okraj: ani použití výrazu „jenom“ nespisovného či zmínka o významném politiku pouhým příjmením, bez křestního jména či slůvka „pan“, nejsou v případě hlavy státu na místě. Ale toho už si v inkriminovaném přenosu téměř nikdo nevšiml, což je, vzhledem k intenzitě výrazů, jež všeobecné zděšení vyvolaly, jistě pochopitelné.
Rád bych však poukázal na jinou rovinu problému, kterou si dovoluji považovat za mnohem důležitější a podstatnější, než je forma ( byť sebevíce důležitá ! ): jde totiž o to, že již třetí „pětiletku“ dlí v sídle českých králů někdo, kdo neplní ZÁKLADNÍ funkci hlavy státu, totiž být prezidentem všech občanů bez rozdílu národnosti, vyznání, politického přesvědčení, sociálního postavení atd. Václav Klaus tuto roli nejenže neplnil, ale dokonce ji s rozkoší a zadostiučiněním torpédoval. A činí tak i nadále z pozice prezidentského důchodce ( na jehož nemalou doživotní rentu právě také přispívají všichni občané ze svých daní ), jak dokázal svým výrokem o tom, že neúspěch jedné z politických stran ve volbách musel zapít. Miloš Zeman v této pro stát naprosto zhoubné činnosti pokračuje s vervou a zadostiučiněním dokonce ještě většími. A proto oba tito pánové, místo toho, aby národ sjednocovali, tak jej velmi citelně rozdělují , ba dokonce rozeštvávají. Dokonce by se dalo uvažovat o tom, zda nenaplňují skutkovou podstatu trestného činu podněcování k nenávisti vůči skupině obyvatel. Nezastávám se zde ani žádné konkrétní strany či politika (vůči komu a čemu je zaměřena vskutku zuřivá nenávist pánů Klause a Zemana je každému zřejmé), zastávám se principiálně všech politiků a všech oficiálně registrovaných politických stran. Hlava státu nemá urážet, ponižovat ale zároveň ani protežovat žádnou politickou stranu ani politika. Nechci v žádném případě říci, že naši předchozí prezidenti této vysoké a přitom pro stát a jeho občany zcela nezbytné mety, jež je naprosto v logice věci služby hlavy státu všem občanům, dosáhli. Někteří se o to snad alespoň trochu , někteří o něco více, pokoušeli a občas se jim to i dařilo. Žádný z nich však tento základní úkol, ba povinnost hlavy státu aktivně a s pocitem dobře vykonané práce nesabotoval do té míry, jako poslední dva prezidenti. A pokud snad přeci jen ano, tak se tím alespoň nechlubil. A nyní se dostáváme k jádru problému: volená hlava státu ze samé podstaty věci nemůže být nikdy úplně apolitická, nadstranická. V drtivě většině případů se totiž jedná o člena či dokonce předsedu jedné z hlavních politických stran dané země a to, že v momentě převzetí prezidentského úřadu ze své strany formálně vystoupí či zůstane „pouze“ jejím čestným předsedou, na věci moc nemění. V civilizovaných parlamentních systémech (o prezidentských samozřejmě nemluvím) se ovšem volený prezident o dosažení tohoto ideálu alespoň ze všech sil snaží a v mnohých se mu někdy i značně přibližuje (Rakousko, Německo, Island, Švýcarsko…). Skutečným symbolem státu, který spojuje minulost státu s jeho přítomností a budoucností, živou vlajkou, může však být v našem případě jedině dědičný panovník, jak je tomu v současných 11 evropských parlamentních a konstitučních monarchiích, v Kanadě, Austráli, Japonsku, na Novém Zélandu atd. O pro nás až nepředstavitelně absolutní apolitičnosti a nadstranickosti např. britské hlavy státu svědčí nejenom všeobecně známá a pro každého, kdo alespoň trochu zná britské reálie, zcela samozřejmá fakta ( to že královna „běžnou“ politiku vůbec neprovozuje a nekomentuje, ví snad každý, kdo pobyl v Británii více než týden ), ale také mnohem méně známá, o to však charakterističtější skutečnost: královna ani žádný člen královské rodiny, který má právo používat titul Královská Výsost, nemá ani volební právo! Nejenže tedy nemůže být členem žádné strany, propagovat ji, kandidovat za ni ( absurdní představa, že ? ), ale nemůže ani žádnou stranu volit. Je jasné proč: pouhá fotografie královny vhazující lístek do urny by zaplnila všechna média a již tímto samotným faktem by národ rozdělovala, a to i přesto, že by jako dáma a především královna – tudíž skutečná hlava státu – v žádném případě po opuštění volební místnosti neprozradila, koho volila. Na rozdíl od našich současných prezidentů, kteří to „naznačí“ velmi ochotně. Vraťme se na závěr k předmětným hovorům z Lán: jistě nebude nikdo podezřívat monarchisty z nějakého kultu osobnosti TGM. Ovšem ani my neupíráme prezidentovi Masarykovi politický význam a formát, mravní integritu, značnou osobní statečnost a především nepřehlédnutelnou noblesu. A proto, třebaže nemůžeme považovat střízlivé, objektivní a někdy nutně i skeptické a kritické stanovisko vůči TGM za rouhání a zločin, domníváme se, že Český rozhlas by Hovory z Lán, pokud v nich hodlá pokračovat, měl přejmenovat. Nejvýstižnějším názvem by asi bylo „ Hovory s Milošem Zemanem“. Před časem redaktor Českého rozhlasu vypnul zvuk nejvyššímu církevnímu představiteli , Dominiku kardinálu Dukovi, arcibiskupovi pražskému a primasovi českému. Ten ovšem nemluvil sprostě, ale pouze se poněkud ( ovšem za použití naprosto korektního výraziva ) rozčílil. Byl „vypnut“ okamžitě. Proč veřejnoprávní médium nesplnilo zadání, které má od všech svých koncesionářů, tedy veřejnou službu, i v případě Miloše Zemana ? Reakce administrativy Pražského Hradu ( v osobě mluvčího ) na vzedmutou vlnu kritiky je naprosto neadekvátní, a bohužel, založená na zjevné nepravdě: argumentovat tím, že prezident vulgarismy pouze citoval je velmi na pováženou. I kdybychom ponechali stranou, že hlava státu by je ani citovat neměla, není pravdou, že pouze citoval. Dva vulgarismy totiž byly použity přímo a i ono údajné citování je citováním, dejme tomu, je –li použito jednou, ale další, dokonce dvojí opakování téhož vulgarismu se stává jeho přímým užitím. Tvrzení, že se Miloš Zeman tímto slovníkem chtěl přiblížit svým politickým odpůrcům je dvojnásob absurdní. Především, jak již bylo řečeno, hlava státu nemá považovat žádného občana za svého politického odpůrce, tak jak ho za něj nepovažuje britská královna. A kromě toho toto tvrzení opět dehonestuje značnou část občanů a zřejmě i podněcuje k nenávisti vůči ní. Další „argument“, že Karel Schwarzenberg mluví rovněž sprostě, je také lichý. Nebudu rozebírat, zda Karel Schwarzenberg může a má mluvit sprostě v soukromí či třeba po skončení oficiální části nějakého programu ministra či senátora. Podotknu k tomu jen to, že jadrného výrazu občas použil i nejeden náš velký a klasický básník. V každém případě jsem si však jist tím, že K. Schwarzenberg nepoužil nikdy sprostého slova jako ministr či senátor či kancléř veřejně a v přímém přenosu. Ovšem, vzhledem k tomu, že prokazatelná a podpásová lež byla integrální součástí volební kampaně Miloše Zemana před druhým kolem prezidentské volby, není zase tak moc čemu divit. A dokonce i pouhá představa že by se Alžběta II. či kterýkoliv jiný současný král či královna snížili k něčemu podobnému , je pak vrcholem jakékoliv myslitelné a představitelné absurdity. Koruna Česká ( monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska ) opakovaně vyzývá pracovníky médií, politiky, akademickou, vědeckou a uměleckou obec a všechny spoluobčany v této kritické a stále více se vyhrocující situaci, aby nosná a perspektivní myšlenka moderní parlamentní či konstituční monarchie spolehlivě fungující ve výše uvedených vysoce prosperujících a pramálo zkorumpovaných státech nebyla dehonestována, zesměšňována a marginalizována, ale naopak, aby se konečně stala předmětem seriózní celospolečenské diskuse a analýzy. Zanechme konečně nesmyslných předsudků, opusťme iracionální klišé. Je opravdu nejvyšší čas. Ač se to možná na první pohled nezdá, rány, které jsou zasazovány v poslední době jedině spravedlivému , logickému a správnému modelu hlavy státu jakožto apolitického a nadstranického symbolu , respektovanému všemi občany, jsou hluboké , změny které vyvolávají ve veřejném mínění se snadno mohou stát nezvratnými. Pomyslná laťka, která se neustále snižuje, se bude jen velmi obtížně znovu zvedat. Vše nasvědčuje tomu, že v našem případě se republikánské zřízení neosvědčilo i tomu, že prezidentské volby budou stále bezvýchodnější a jejich výsledky stále více a více tristní. Směřujme proto k referendu o demokratické, ústavní přeměně republiky na konstituční či parlamentní monarchii a zrušení prezidentského úřadu z kladného výsledku automaticky vyplyne. Český král, který se vrátí na trůn svých předků po stoleté přestávce, naváže na tisíciletou tradici. Bude ale samozřejmě mluvit současnou češtinou. Ovšem spisovně a slušně.
Václav Srb, předseda Koruny České (monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska )
