18.8. si připomínáme „kulaté" narozeniny předposledního vládnoucího českého krále Františka Josefa I. Většina našich médií k tomuto bezesporu významnému výročí zarytě mlčí.
Vláda Františka Josefa I. byla pravděpodobně nejdelším panováním v historii – trvala 68 let a byla nepochybně výkonem hodným převážně hlubokého uznání. Během tohoto dlouhého období se Podunajská monarchie přetvořila z absolutní na konstituční. V posledních desetiletích před Velkou válkou ( 1914-1918 ) byla respektovanou evropskou velmocí s velkou mírou občanských svobod, kvetoucím kulturním spolkovým životem ,dynamicky se rozvíjejícím průmyslem, státem štědře podporovanou vědou a úctyhodným tempem se rozvíjející infrastrukturou.
Šlo o 2. největší evropský stát ( po evropské části Ruska ), s téměř 50 miliony obyvatel a jeho hlavní město – Vídeň – bylo v r. 1914 čtvrtou ( dle některých pramenů dokonce druhou ) největší světovou metropolí. Nejprůmyslovější součástí říše byly země Koruny české, které se těšily vpravdě otcovské přízni, péči a lásce císaře a krále. Nelze samozřejmě pominout ani chyby, neúspěchy, vojenská, politická , ale ani osobní neštěstí, jež dlouhé panování Františka Josefa I. také provázely.
Čeští monarchisté samozřejmě, tak jako všichni Češi, Moravané a Slezané, hluboce litují toho, že se panovník nakonec nenechal korunovat na českého krále a rakousko-uherský dualismus roku 1867 považují za fatální chybu. V tomto roce byla ztracena příležitost( která však nebyla poslední ) přetvořit impérium ve federaci. To nám však nemůže bránit v trpělivém úsilí prokázat převážně blahodárný vliv panování Františka Josefa I. na naše země. Císař a král štědře podporoval českou vědu, umění a školství. Nejkrásnější školní budovy, jež dodnes zdobí většinu našich měst a obcí, byly postaveny převážně v 90. letech 19. století nebo na začátku století 20. Na stavbu Národního divadla přispěl panovník částkou vskutku významnou, a to ze svých osobních fondů. A takových příkladů je bezpočet. Po rozbití monarchie byly pomníky a busty našeho krále s nadšením vpravdě revolučním odstraňovány , ulice, mosty a nábřeží nesoucí jeho jméno horlivě přejmenovávány, jeho památka systematicky vymazávána, jeho osobnost karikována.
Odvolávajíce se na výrok významného českého historika Jiřího Raka – „ je nejvyšší čas vrátit habsbursko-lotrinskou dynastii do české historie – bez idealizace, ale i bez démonizace" vyzýváme kulturní a odbornou veřejnost nejen k objektivní a nepředpojaté diskusi na toto téma, ale i ke konkrétním činům. Přestaňme se bát své historie a vysvoboďme ji z předsudků, klišé a deformací! Vraťme pomníky našeho krále na jejich místa!
