Věřím, že není snad českého monarchisty, který nezná Kapucínskou kryptu ve Vídni. Velká část z nás na tom místě byla, mnozí i opakovaně, a vlastně bych se nebál toto místo označit za bezmála poutní místo.
Důvod je zjevný – Kapucínská krypta je místo, kde po své pozemské pouti odpočívají těla celkem třinácti českých králů, a to od císaře Matyáše až po Františka Josefa (počítaje v to i nikdy nevládnoucího Ferdinanda IV. a vládnoucí královnu Marii Terezii). Spolu s nimi zde najdeme rakve jejich manželek, dětí, sourozenců i dalších příbuzných, zkrátka značná část Casa d’Austria, plus oblíbená dvorní dáma Marie Terezie. Tradici pohřbívání v Kapucínské kryptě neukončil ani onen nešťastný rok 1918. Své místo zde tak našla roku 1989 císařovna Zita, stejně jako její syn, korunní princ Otto s manželkou Reginou (2010 a 2011). Císař Karel je zde přítomen alespoň v podobě busty. (Dnes je často slyšet, že náš prozatím poslední vládnoucí panovník zůstal na Madeiře, neboť nikdo nemá zájem brát obyvatelům Madeiry tohoto světce. To je pravda, ovšem až tak od 60./70. let minulého století. Do té doby se Rakouská republika své panovnické dynastie bála jako čert kříže, a děsila se toho, že by se Karlův hrob mohl stát poutním místem. Ještě začátkem 50. let totiž zhruba 20 % rakouské populace smýšlelo legitimisticky.)
Tento měsíc, konkrétně dne 7. října, tato epocha definitivně skončila.
Z vlastní zkušenosti vím, že návštěvníci se často pozastavovali nad prázdným místem v posledním sále, kapli. Po pravé straně od oltáře, který je naproti vstupu z krypty Františka Josefa, je zde pochován korunní princ Otto, po levé jeho manželka, arcivévodkyně Regina. Přes uličku je vedle ní rakev služebnice Boží císařovny Zity, oblíbená zejména mezi českými poutníky. Vedle své matky leží od roku 2007 její páté dítě, arcivévoda Karel Ludvík, který ve 30. a 40. letech věrně pomáhal svému staršímu bratrovi v pokusech o návrat na trůn, a který mimo to nikdy nepřijal Rakouskou republiku jako fakt. A nyní bylo zaplněno i volné místo vedle něj.
Právě 7. října sem totiž byla za přísně soukromého obřadu pohřbena jeho manželka, arcivévodkyně Yolanda, rozená princezna de Ligne. Narodila se dne 6. května 1923 v Madridu, kde byl její otec, Evžen 11. kníže de Ligne, velvyslancem. Rod Ligne je jedním z nejvznešenějších a nejstarších rodů v Belgickém království, přičemž jeho počátek sahá již někam do přelomu 10. a 11. století.
Svatba s arcivévodou Karlem Ludvíkem se odehrála dne 17. ledna 1950 na zámku Belœil v Belgii, rodovém sídle její rodiny. Měli spolu čtyři děti: Rudolfa (*1950); Alexandru (*1952); Karla Kristiána (*1954) a Marii Konstancii (*1957). Arcivévodský pár žil dlouhodobě v Bruselu, kde také arcivévodkyně Yolanda zemřela 13. září tohoto roku, v dožitých 100. letech.
Dle vyjádření ředitele krypty po princezně Yolande již nebude možné poskytnout místo posledního odpočinku dalším členům rodiny, protože krypta je také místem meditace a návštěv, přičemž musí být umožněna její průchodnost.
Další generace císařské rodiny tedy budou pohřbeny na místech dle svých preferencí, a to včetně hlavní linie.
