Moje babička při podobných příležitostech říkávala – Jména hloupejch na všech sloupech.
Babička ale byla ateistka, prostá a skromná proletářka, která se starala o rodinu a celý život prožila v uzavřené lokalitě dělnické čtvrti mezi přáteli své prvorepublikové generace. Z publicity měla upřímný děs a nedůvěřovala lidem, kteří chtěli být vidět a slyšet.
Když si sáhnu do svědomí, co jsem vlastně pro Mariánský sloup udělal já? Napsal jsem pár článků a proslovů, občas jsem se za to pomodlil, toť vše. Netesal jsem, nehádal se s úředníky, o finanční stránce nemluvě. Ke sloupu jsem se dostal jako nadšený monarchista k tématu, které mi umožnilo trochu rozbít všeobecné porevoluční glorifikování vzniku samostatného státu a republiky v roce 1918. Teprve později mi došlo, že je to opravdu politicky neutrální katolické téma, a že křesťanská rovina celé věci je mnohem důležitější, než ta monarchisticko – politická. Teprve nedávno mi došlo, že tu působí Duch svatý, že se opravdu děje cosi, co je politicky naprosto nepravděpodobné, co se začíná podobat zázraku.
Blíží se volby a povrchně uvažující sběrači voličských hlasů hledí ukázat se kdekoliv, kde se něco děje, kde budou média a kam se upře pozornost veřejnosti. Nějak mne to nepohoršuje. Je mi těch lidí líto, protože si z každého piva berou jen pěnu na povrchu, tu pěnu, kterou já vždycky před napitím pohrdavě odfouknu. Kdo ví, jak jim chutná život při tak chabé duchovní výživě.
Ostatně, co jsme čekali? Když žena upeče koláč, jako první se na něj slétnou mouchy, což neznamená, že by mi ten koláč nechutnal, nebo že bych ho nejedl. Duch vane kudy chce. Ježíš kdysi šokoval a pohoršil své učedníky i zástup následovníků tím, že se nechal pohostit a ubytovat celníkem. Ta událost nemá adekvátní srovnání, ale my se můžeme pohoršovat tím, že kardinál a arcibiskup pražský občas hovoří s Milošem Zemanem, a někdy možná i zcela neformálně a lidsky. Duch vane kudy chce, a vybírá si nepravděpodobné cesty. V Písmu není dopovězeno, zda celník po Ježíšově návštěvě opravdu zachránil svou duši, ale je tam jasně demonstrováno, že spása je nabídkou skutečně pro každého. Pro každou politickou mouchu, která ucítila koláč (nebo lejno) a nechce ho jíst, jen by po něm ráda lezla. Jen po povrchu. Nikdo neví, kdy to přestane být jen lezení po povrchu, a kdy to mouše nečekaně zachutná a propadne tomu.
Panna Maria je pro všechny. Dokonce i pro paní Bobošíkovou nebo pro pana Zahradila (kterého přitahuje zase jiným způsobem). Vztyčením sloupu zázraky nekončí, ale začínají. Proto se nebudu pohoršovat, když je a mnohé jiné u sloupu uvidím. A kdybych je viděl se modlit, nebudu je hned podezřívat z toho, že jen aplikují novou formu mediální kampaně za vlastní sebezvýraznění. I kdyby se uctívání panny Marie stalo novou módou, společenským trendem, na kterém se přiživují politické mouchy, povrchním fenoménem apod., je to dobře. Je to lepší, než když se takovým módním trendem stane bourání symbolů víry. Mnozí by rádi pozvali Ježíše na večeři jen proto, aby se mediálně a společensky blýskli. Ale u Božího syna nikdy nevíte, jak to dopadne, a jestli vám to nepřevrátí život naruby. Nechť ho tedy zvou milióny, třebas jen proto, aby si připadali dostatečně cool.
My, co toužíme po obnově monarchie se musíme učit. Pokud by se někdy začalo doopravdy a vážně uvažovat o obnově dědičné monarchie v čele s oprávněným panovníkem z Habsbursko-Lotrinského rodu, musíme se připravit, že takový koláč bychom pod přívalem much ani neviděli a kvůli všudypřítomnému bzučení bychom se ani vzájemně neslyšeli. Každý by chtěl být cool, a hlavně lidé, kteří mají mnohem silnější hlasy, než my. Každý by pak chtěl leštit kliky a být vyfotografováni v blízkosti krále. My bychom byli nejspíš odstrčeni někam na okraj dění.
Ale to nevadí, svět je takový. Jsem spokojen. Přichází čas zázraků a já také chci být při tom. Klidně někde na okraji.
Honza Drnek
