Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska) vyjadřuje zásadní nesouhlas s rozsáhlou novelou stavebního zákona, kterou prezident Petr Pavel podepsal dne 17. září 2026. Stalo se tak poté, co Poslanecká sněmovna přehlasovala veto Senátu, jenž předlohu odmítl výraznou většinou 55 ze 66 přítomných členů. Zákonodárná většina i hlava státu tím ignorovaly dlouhodobá a podložená varování České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě i České komory architektů. Přijatá úprava nepředstavuje koncepční zefektivnění veřejné správy, nýbrž destabilizaci právního prostředí na úkor kvality vystavěného prostoru a ochrany veřejných zájmů.
Odmítáme tezi vládních představitelů i zástupců developerského sektoru, podle níž je primární příčinou nedostupnosti bydlení délka povolovacího řízení. Příčiny pomalé výstavby leží převážně na nabídkové straně trhu: v dlouhodobém nedostatku kvalifikovaných pracovních sil, řemeslných kapacit a stavebních materiálů. Mechanické odbourávání procesních pojistek a účastnických práv tyto materiální limity nijak neodstraňuje; pouze přenáší rizika z vadně připravených projektů na budoucí uživatele a dotčené sousedy.
Novela zavádí řadu problematických institutů, které oslabují vymahatelnost práva a standardy výstavby. Zmírnění podmínek pro dodatečné povolování staveb fakticky legalizuje nepovolenou činnost a oslabuje autoritu stavebních úřadů. Zavedení neurčitého právního pojmu „ekonomická nepřiměřenost“ umožňuje stavebníkům žádat úlevy z technických požadavků, čímž se ekonomický prospěch investora staví nad dlouhodobý standard bydlení a práva okolí. Plošné uplatnění fikce souhlasu u dotčených orgánů povede v důsledku jejich personálního přetížení k automatickému schvalování rizikových záměrů bez posouzení. Neodůvodněné zkrácení záchranných archeologických výzkumů na maximálně osm měsíců pak přímo ohrožuje ochranu hmotného kulturního dědictví při velkých stavbách.
Rozhodnutí prezidenta republiky podepsat zákon navzdory výhradám, jež sám veřejně formuloval (včetně rizik legalizace černých staveb či dopadů fikce souhlasu), dále pokládáme za selhání funkce hlavy státu. Odůvodnění, že je třeba dát spornému předpisu „příležitost“, ukazuje na politický kompromis motivovaný snahou nekonfrontovat vládní koalici a udržet si prostor pro budoucí obhajobu prezidentského mandátu. Zvolený přístup ponechává veškeré právní a věcné důsledky nekvalitní normy na bedrech obcí, stavebníků a vlastníků nemovitostí.
Tento postup ilustruje strukturální limit volené hlavy státu. Prezident vzešlý z politického soupeření zůstává provázán s řadou struktur, na jejichž podpoře je závislý. Skutečně nezávislou legislativní pojistkou může být pouze dědičný panovník jako reprezentant neutrální moci. Panovník, jenž není vázán volebními cykly, stranickými dohodami ani zájmovými skupinami a sleduje stabilitu státu v dlouhodobé perspektivě, by neměl důvod akceptovat takovouto normu.
