Volební program Koruny České 2025

Hodnoty a principy

Koruna Česká – monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska – staví svůj program na konzervativních hodnotách a osvědčených principech. Věříme v dějinnou kontinuitu české státnosti a navazujeme na to nejlepší z naší tisícileté tradice i křesťanského kulturního dědictví. Prosazujeme princip subsidiarity, podle něhož má rozhodování probíhat na nejnižší možné úrovni – od rodiny přes obec až po stát – a jen to, co jednotlivci či obce nezvládnou sami, mají řešit vyšší úrovně. Základem svobodné společnosti je důstojnost každého člověka, jeho svoboda a odpovědnost: stát má garantovat bezpečnost a spravedlnost, ale nemá zasahovat tam, kde si občané poradí sami lépe.

Hlásíme se k ideji konstituční monarchie jako osvědčené a stabilizující formy vlády. České země prosperovaly v dobách, kdy stály pod korunou králů a císařů, a proto chceme otevřít seriózní celospolečenskou diskusi o návratu k ústavní monarchii. Naše historická šlechta a panovnické rody byly nedílnou součástí rozvoje země – jejich rehabilitaci a zapojení do veřejného života vnímáme jako součást obnovy tradičních hodnot. Koruna v názvu naší strany tak není jen symbolem; představuje náš závazek pečovat o kontinuitu, stabilitu a řád, které monarchistická tradice zosobňuje.

Naší vizí je odpovědný stát – stát dostatečně silný v oblastech, kde je ho zapotřebí (obrana, vnitřní bezpečnost, vymahatelnost práva, základní infrastruktura), ale zároveň štíhlý, efektivní a úsporný ve svém fungování. Odmítáme zbytečné plýtvání a byrokratickou šikanu občanů. Chceme stát, který bude partnerem obcí, rodin a podnikatelů, nikoli jejich protivníkem. Náš program je určen všem občanům, přičemž nabízíme skutečnou programovou alternativu založenou na poctivosti, odbornosti a úctě k naší civilizační identitě.

Rodinná politika

Rodina je základ zdravé společnosti a zaslouží nejvyšší podporu. Manželství chápeme jako svazek muže a ženy – tento princip jsme připraveni zakotvit i ústavně. Rodina je nejmenší a nejdůležitější společenství pro výchovu dětí, mezigenerační solidaritu a předávání hodnot. Stát musí vytvářet takové podmínky, aby se mladí lidé nebáli zakládat rodiny a pořizovat si děti. Naše prorodinná politika staví na odstranění ekonomických překážek spojených s rodičovstvím a na aktivní podpoře pracujících rodičů i pečujících osob.

Společné zdanění manželů s dětmi: Znovuzavedeme společné zdanění manželů, kteří pečují o děti ve společné domácnosti. Toto opatření sníží daňovou zátěž rodin, kde jeden z rodičů dočasně nevydělává (typicky z důvodu péče o malé dítě), a spravedlivěji rozdělí daňové břemeno. Společné zdanění výrazně pomůže rodinám s rozdílnými příjmy tím, že příjmy obou manželů fakticky rozloží do nižších daňových pásem.
Automatická valorizace rodičovského příspěvku: Prosadíme automatické navyšování rodičovského příspěvku podle inflace. Tato klíčová podpora rodin nesmí vlivem růstu cen ztrácet reálnou hodnotu – mladé rodiny nesmí být v důsledku inflace znevýhodňovány. Stejně jako valorizujeme důchody, musíme chránit i rodinné dávky.
Dostupné bydlení pro mladé rodiny: Zavedeme zvýhodněné novomanželské půjčky a státní podpory hypoték pro mladé rodiny. Manželé do 5 let od uzavření sňatku či rodiny s malými dětmi budou moci čerpat bezúročné nebo nízkoúročené úvěry na pořízení vlastního bydlení. Usnadníme tak mladým rodinám start do života – vlastní bydlení je často nutnou podmínkou pro rozhodnutí mít děti. U rodin se třemi a více dětmi chceme navíc zavést speciální úlevy (např. jednorázové státní půjčky či garance na hypotéku, přednost při přidělování obecních bytů).
Daňové zvýhodnění firem podporujících rodiny: Budeme daňově zvýhodňovat zaměstnavatele, kteří svým zaměstnancům pomáhají skloubit práci a rodinu. Konkrétně půjde o daňové úlevy pro firmy provozující firemní školky a jesle či dětské skupiny, zřizující dětské koutky nebo nabízející zkrácené úvazky pro rodiče. Soukromé iniciativy v této oblasti prokazatelně suplují veřejné služby a zaslouží si podporu – zvyšují zaměstnanost rodičů a svou kvalitou konkurují státním zařízením.
Konec experimentů ve vzdělávání nejmenších: Ve školkách a na prvním stupni základních škol budeme klást důraz na osvědčené metody výchovy a vzdělávání. Nepodpoříme módní „pokrokové“ experimenty, které se míjejí s potřebami dětí i rodičů. Místo zavádění nesrozumitelných několikastránkových slovních hodnocení na vysvědčení či rušení tradičních pomůcek se zaměříme na skutečnou kvalitu výuky a laskavou, ale důslednou výchovu dětí. Rodiče musí mít jistotu, že školský systém respektuje jejich hodnoty a vede děti k odpovědnosti už od nejútlejšího věku.
Ochrana nenarozeného života a zákaz náhradního mateřství: Jsme stranou kladoucí důraz na ochranu života ve všech fázích. Odmítáme proto legalizaci komerčního náhradního mateřství (tzv. „pronájmu dělohy“), které redukuje zrození dítěte na obchodní transakci. Prosadíme zákaz náhradního mateřství zákonem – dítě má právo na matku, která jej porodila, a nesmí se připustit, aby se z žen v tísni stávaly nositelky dětí „na objednávku“. Zároveň posílíme prevenci a osvětu, aby se minimalizoval počet situací, kdy jsou ženy nuceny pod tlakem okolí k potratu či jiným krokům proti své vůli. Rodinná politika musí vždy hájit důstojnost ženy a nejlepší zájem dítěte.
Další prorodinné úlevy: Podpoříme rodiny s více dětmi mimořádnými úlevami. U rodin se třemi a více dětmi navrhujeme například odpuštění daně z nemovitosti z jejich obydlí či jednorázový odpočet DPH při koupi většího rodinného automobilu. Budeme hledat cesty, jak umožnit rodičům věnovat se dětem co nejvíce – např. usnadníme možnost čerpat rodičovský příspěvek až do 4 let věku dítěte bez sankcí. Podpoříme také flexibilní formy práce pro rodiče malých dětí (rozšíření práce z domova, částečné úvazky) ve veřejné i soukromé sféře.

Shrnutí: Naše politika vrací rodinu do centra pozornosti. Chceme, aby naše země byli zemí přátelskou k rodině, kde platí, že děti jsou požehnáním, nikoli „přítěží“ pro ekonomiku. Kombinací daňových úlev, přímé podpory a změn v legislativě vytvoříme prostředí, v němž založit rodinu a vychovávat děti bude výrazně snadnější než dnes. Rodina – táta, máma a děti – musí být opět hodnotou, kterou stát respektuje a podporuje.

Sociální politika

Solidární společnost se pozná podle toho, jak se dokáže postarat o své potřebné – seniory, zdravotně postižené, nemocné a osoby v nouzi. Naší vizí je sociální systém, který motivuje k aktivitě a práci, ale zároveň poskytuje pevnou záchrannou síť pro ty, kdo si nemohou pomoci sami. Odmítáme sociální inženýrství a rozhazování dávek bez koncepce; místo toho nabídneme adresnou pomoc, podporu rodin pečujících o slabé a rozvoj terénních sociálních služeb. Důraz klademe na mezigenerační solidaritu – rodiny pečující o své znevýhodněné členy nemají být trestány, nýbrž podporovány jako hrdinové naší doby.

Podpora rodin pečujících o handicapované: Zlepšíme podmínky pro statisíce neformálních pečovatelů, kteří doma dlouhodobě pečují o své blízké (senioři, osoby s postižením). Příspěvek na péči bude pravidelně valorizován a upraven tak, aby pokrýval reálné náklady na asistenci. Zjednodušíme a zrychlíme řízení o přiznání těchto dávek a rozšíříme okruh lidí, kteří na ně dosáhnou (např. u dětí s hraničním postižením). Zavede se nová dávka pro pečující osoby – měsíční paušální příspěvek pro rodinné pečovatele, inspirovaný rakouským Pflegegeld či švédskými obecními příspěvky. Neformálně pečující si zaslouží finanční uznání za práci, kterou odvádějí místo státu.
Daňové úlevy pro pečující rodiny: Zavedeme daňové zvýhodnění pro osoby, které celodenně pečují o člena rodiny s postižením. Zavedeme odpočitatelnou položku z daně či daňový bonus podobně jako v Německu (tzv. Pflege-Pauschbetrag pro pečovatele). Současně rozšíříme stávající daňové slevy – například umožníme uplatnit slevu na manželku/manžela i v případě (pakliže se nerozhodnou pro společné zdanění manželů), že doma pečuje o dospělého invalidního člena rodiny (dosud byla sleva vázána jen na péči o malé dítě). Usnadníme také započítávání doby péče do důchodu: dlouhodobá péče o bezmocného rodinného příslušníka bude uznána jako náhradní doba pojištění, aby pečujícím nevznikala „důchodová propast“.
Odlehčovací služby a komunitní péče: Výrazně podpoříme rozšíření sítě domácích a komunitních sociálních služeb. Namísto umisťování potřebných do vzdálených ústavů preferujeme koncept „stárnutí a života v místě“ – tedy co nejdéle zajistit péči doma nebo v přirozené komunitě. Poskytneme více finančních prostředků krajům a obcím na budování denních stacionářů, center respitní (odlehčovací) péče a na krátkodobé pobyty pro děti i dospělé s postižením. Rodiny pečující 24/7 potřebují občas vydechnout – stát jim to umožní financováním dočasné péče o jejich blízké v kvalitních zařízeních. Inspirujeme se v Rakousku a Německu, kde podobné programy fungují. Zřídíme také poradenská centra (fyzická i telefonická) pro pečující v každém kraji, aby rodiny měly kde získat informace, psychologickou podporu či právní pomoc.
Kontinuita podpory pečujících: Odstraníme nesmyslné výpadky v podpoře rodin pečujících o postižené. Například při delší hospitalizaci handicapovaného dnes stát po 30 dnech přestane hradit zdravotní pojištění pečující osobě – takové situace upravíme tak, aby pečující nebyli poškozeni okolnostmi, které nemohou ovlivnit. Péče o blízké je pro stát přínosem (šetří obrovské náklady institucí), proto pečujícím zajistíme jistotu stálé podpory a odbouráme obavy z byrokratických kliček.
Motivace k práci a reforma dávek: Sociální dávky musí být nastaveny adresně a motivačně. Provedeme důkladný audit sociálního systému s cílem omezit zneužívání dávek a lépe zacílit pomoc na skutečně potřebné. Státní podporu podmíníme aktivitou – kdo může pracovat, má s podporou státu hledat uplatnění, rekvalifikovat se nebo vykonávat prospěšné práce pro obec. Odmítáme populistické experimenty typu nepodmíněného základního příjmu nebo plošných dávek pro všechny. Místo toho posílíme individualizovanou pomoc – např. intenzivnější poradenství pro dlouhodobě nezaměstnané, sociální práci v rodinách ohrožených chudobou a terénní práci v sociálně vyloučených lokalitách.
Spravedlivé důchody a uznání péče: Prosazujeme spravedlivý důchodový systém, který zohlední celoživotní zásluhy i odvedenou péči o rodinu. Navážeme na dřívější praxi zvýhodnění rodičů s dětmi – péče o dítě je investicí pro celou společnost, kterou musíme ocenit. Prosadíme například možnost dřívějšího odchodu do důchodu za každé vychované dítě či trvalé zvýšení procentní výměry důchodu pro rodiče více dětí. Zajistíme, aby nikdo, kdo poctivě pracoval nebo vychoval děti, nemusel v penzi živořit; zároveň udržíme dlouhodobou finanční stabilitu důchodového systému.

Zdravotnictví

Jen zdravá společnost může být úspěšná a odolná. České zdravotnictví má mnoho předností – širokou dostupnost péče, erudovaný personál a systém veřejného zdravotního pojištění, který zajišťuje, že nemoc se nestane ekonomickou katastrofou. Tyto výhody zachováme. Zároveň však čelíme výzvám: stárnutí populace, nedostatek zdravotníků v některých regionech a oborech, nástup drahých moderních terapií, ale také epidemie civilizačních onemocnění (obezita, diabetes, duševní nemoci). Náš program proto klade důraz na prevenci a efektivitu – investovat více do zdravého životního stylu a včasné léčby, abychom ušetřili na drahé péči v budoucnu. Pacient má být v centru systému – chceme posílit jeho práva, svobodnou volbu i spoluodpovědnost za vlastní zdraví.

Podpora zdravého životního stylu a prevence: Přesměrujeme pozornost ke skutečné prevenci nemocí, protože to je nejefektivnější a nejlevnější „lék“. Spustíme národní program boje s epidemií obezity a civilizačních chorob – důraz na zdravou stravu, pohyb a zdravotní osvětu už od školního věku. Ve školních jídelnách prosadíme kvalitnější a nutričně vyváženou stravu (náhrada zastaralých norem tzv. spotřebního koše moderním konceptem „zdravého talíře“) a zajistíme, aby školy vedly děti k pravidelnému pohybu (například formou pohybových chvilek i během běžné výuky, nejen v hodinách tělocviku). Z veřejného zdravotního pojištění začneme více hradit preventivní programy – např. programy pro dětské pacienty s obezitou, pomoc s odvykáním kouření, důsledné preventivní prohlídky u zubaře a praktického lékaře či screeningová vyšetření rakoviny. Každá koruna investovaná do prevence se společnosti vrátí několikanásobně. Budeme také motivovat zaměstnavatele, aby pečovali o zdraví svých pracovníků (daňové úlevy pro firmy financující sportovní aktivity, rehabilitace či zdravé stravování pro zaměstnance) – zdravý zaměstnanec znamená vyšší produktivitu.
Zkvalitnění a zrychlení zdravotní péče v regionech: Pacient musí mít garanci kvalitní péče včas, ať žije v Praze nebo v pohraničí. Optimalizujeme proto síť poskytovatelů zdravotní péče: udržíme dostupnou základní nemocniční péči v každém regionu a zlepšíme dostupnost praktických lékařů a pediatrů i v odlehlých oblastech (např. formou stipendií a pobídek pro mladé lékaře, mobilních ordinací). Zkrátíme čekací doby na plánované operace – plně využijeme kapacity i soukromých zdravotnických zařízení na smlouvu s pojišťovnami a zavedeme cílené programy k dohnání nejvíce opožděných zákroků (např. náhrady kyčelních kloubů tam, kde se čeká nejdéle). Posílíme roli jednodenní chirurgie a specializovaných center, aby se pacienti dostali ke špičkové péči rychleji a nemocnice nebyly přetíženy dlouhými hospitalizacemi.
Elektronizace a telemedicína: Podpoříme další rozvoj elektronického zdravotnictví – např. rozšíření e-receptů, sdílené elektronické zdravotní dokumentace (při zachování souhlasu pacienta) a telemedicíny. Moderní technologie mohou zvláště v ambulantní sféře ulevit přetíženým lékařům a zlepšit dostupnost péče, zejména v odlehlejších regionech. Každá nová digitální služba ve zdravotnictví však musí být důkladně otestována a zabezpečena, aby chránila citlivá data pacientů.
Dostupnost moderní léčby a léků: Zasadíme se o to, aby čeští pacienti měli přístup k nejmodernější účinné léčbě bez zbytečných průtahů. Provedeme reformu kategorizačních procesů pro úhradu nových léků, aby inovativní léčiva – zejména na vzácná a onkologická onemocnění – vstupovala do úhrad pojišťoven rychleji. Přehodnotíme omezení úhrad u perspektivních léků (např. nových léků na obezitu a cukrovku) tak, aby pojišťovny mohly uhradit moderní léčbu pacientům s vysokým zdravotním rizikem dříve, než se jejich stav zhorší (prevence nákladnějších komplikací). Podpoříme také výzkum a domácí výrobu léčiv, abychom zvýšili naši soběstačnost – například ve výrobě vakcín, antibiotik či jiných strategických léků. Lékárny vnímáme jako součást systému péče – chceme rozvinout koncept lékárenské péče, kde lékárníci poskytují základní poradenství, konzultace k užívání léků či jednoduchá vyšetření (měření tlaku, hladiny cukru apod.). Tyto služby budeme částečně hradit z pojištění v rámci podpory prevence a lepšího dodržování léčby.
Duševní zdraví jako priorita: Zahájíme rozsáhlý program na posílení péče o duševní zdraví občanů. Alarmující nárůst psychických potíží, zejména u mladých lidí (např. průzkumy ukazují, že ve věku 15 let trpí symptomy deprese či úzkosti vysoké procento dospívajících), musí být řešen stejně urgentně jako nemoci těla. Navýšíme kapacity dětských psychologů a psychiatrů – zatraktivníme tato povolání (stipendia a rezidenční místa pro absolventy dětské psychiatrie, zvýhodněné přijímání studentů do těchto oborů). Vybudujeme síť Center duševního zdraví pro děti i dospělé po celé zemi (stát zatím plánuje 100 center, my zajistíme i jejich dlouhodobé financování). Část výnosů ze spotřebních daní z alkoholu a tabáku přímo vyčleníme na rozpočet péče o duševní zdraví, aby bylo více prostředků na léčbu závislostí a prevenci rizikového chování. Zavedeme také systematický screening duševního zdraví u dětí ve školách (ve spolupráci se školskými poradnami) a programy pro destigmatizaci psychických onemocnění. Péče o duševní zdraví bude dostupná stejně jako péče o tělesné zdraví.

Školství a vzdělávání

Vzdělání je investicí do budoucnosti národa. Chceme školství, které vychovává vzdělané, samostatně myslící a zodpovědné občany, hrdé na svou zemi. Prosazujeme návrat ke zdravému rozumu ve školství: podporu kvalitní výuky, úctu k učitelům a zapojení rodičů do školního života. Školy mají předávat znalosti a hodnoty, ne být experimentálním polem sociálních inženýrů. Naším cílem je co nejlépe vzdělaná mladá generace, připravená uspět ve 21. století a zároveň si vážit své země a jejích tradic.

Důraz na základní znalosti a dovednosti: Na základních a středních školách zajistíme, že hlavní pozornost bude věnována skutečně klíčovým znalostem a dovednostem: čtenářské a finanční gramotnosti, matematice, přírodním vědám, poznání českých i světových dějin a osvojování cizích jazyků. Budeme dbát na kontinuitu učiva – radikální změny rámcových vzdělávacích programů musí být dobře ověřené praxí, aby žáci získali solidní základy.
Konec školských experimentů: Zastavíme zavádění neověřených novot, které narušují stabilitu vzdělávacího systému. Nepodpoříme plošné nahrazování klasických známek výhradně slovním hodnocením ani další unáhlené pokusy měnit způsob výuky bez důkazů o jejich efektivitě. Naopak budeme podporovat osvědčené metody a pořádek ve školách. Učební osnovy budou postaveny na znalostech a dovednostech využitelných v životě, nikoli na ideologických programech.
Inkluze s rozumem: Přehodnotíme některé prvky tzv. inkluze ve školách. Společné vzdělávání dětí s různými potřebami může mít přínosy, ale nesmí se dít na úkor kvality výuky pro všechny. Budeme trvat na tom, že děti s těžkým postižením dostanou takovou péči, která jim nejlépe poslouží – někdy to může být i specializovaná třída či škola mimo hlavní proud. Inkluzi ano, ale s individuálním přístupem: každé dítě má právo na vzdělání odpovídající jeho možnostem, avšak ostatní děti nesmí strádat. Školám dáme možnost rozhodovat podle nejlepšího zájmu žáka i kolektivu.
Návrat kázně a autority učitele: Vrátíme do škol respekt k učitelům a posílíme jejich pravomoci při udržování kázně. Prosadíme novelu školského zákona, která posílí postavení pedagogů: učitel musí mít oporu vedení školy i zřizovatele, pokud ze třídy vykáže agresivního nebo hrubě narušujícího žáka. Ve školách s většími problémy zavedeme funkci speciálního školního ombudsmana či asistenta pro řešení kázně – odborník, který pomůže učitelům řešit konflikty s problémovými žáky a komunikaci s jejich rodiči. Obnovíme ve školách kulturu slušnosti: žákovská práva musí být vyvážena povinnostmi a učitel požívá statusu veřejné autority, kterou společnost respektuje.
Individualizace výuky – péče o nadané i slabší: Školy musí rozvíjet potenciál každého žáka. Podpoříme vznik speciálních programů pro mimořádně nadané děti (např. rozšíření nabídky víceletých gymnázií, specializované třídy nebo kroužky) i lepší péči o děti s handicapem. Zajistíme financování školních psychologů a speciálních pedagogů tak, aby každá škola měla přístup k těmto odborníkům podle potřeby. Navýšíme kapacity pedagogicko-psychologických poraden pro včasnou diagnostiku problémů u dětí. Žádné dítě by nemělo propadnout sítem – nadané podchytíme, slabším nabídneme doučování či asistenty.
Různorodost vzdělávacích cest: Prosazujeme pestřejší vzdělávací ekosystém. Vedle kvalitních státních škol budeme podporovat také školy soukromé a církevní, domácí vzdělávání a ověřené alternativní vzdělávací metody. Zreformujeme financování regionálního školství tak, aby veřejné prostředky „šly za žákem“ – podporovaly každé dítě bez ohledu na zvolenou školu. Inspirujeme se systémem vzdělávacích poukazů: peníze z rozpočtu budou následovat žáka, ať studuje na státní či nestátní škole. To podpoří zdravou konkurenci, která zvyšuje kvalitu. Současně ovšem zpřísníme akreditační podmínky pro školy, aby nevznikaly nekvalitní ústavy či „továrny na diplomy“. Nebojíme se ani nepopulárních kroků – zavedeme systém pravidelného hodnocení škol a výsledků. Ty dobré podpoříme, ty dlouhodobě selhávající buď výrazně napravíme, nebo v krajním případě zavřeme.
Podpora učňů a polytechnického vzdělávání: Obnovíme prestiž odborných škol a řemesel. Budeme motivovat více žáků, aby se hlásili do učňovských a technických oborů, které jsou pro ekonomiku nezbytné. Ve spolupráci s profesními svazy a firmami zavedeme prvky duálního vzdělávání po vzoru Německa či Rakouska – učni a studenti budou moci získat více praktických zkušeností přímo ve firmách. Zmodernizujeme vybavení odborných škol, investujeme do dílen, laboratoří a školicích center. Zajistíme stipendijní programy pro učně v nedostatkových oborech a daňově zvýhodníme firmy, které se aktivně zapojí do výchovy nových řemeslníků. Chceme, aby se zručnost a technická odbornost opět těšily společenskému uznání a mladí lidé viděli v řemesle perspektivní a atraktivní kariéru.

Shrnutí: Vzdělávací systém potřebuje návrat k normálu. Vrátíme do škol klid na práci, stabilitu a respekt. Učitelům dáme pravomoci i uznání, které si zaslouží; žákům poskytneme kvalitní znalosti a dovednosti pro život. Nebojíme se různorodých cest ve vzdělávání ani zdravé konkurence – důležitý je výsledek, kterým má být co nejlépe vzdělaná mladá generace, připravená uspět v moderní ekonomice a zároveň si vědomá svých kořenů. Školství nesmí být bojištěm politických experimentů, ale pevnou oporou společnosti.

Hospodářská a daňová politika

Česká ekonomika potřebuje stabilitu, předvídatelnost a prostor k růstu. Odmítáme neustálé „utahování šroubů“ v podobě nových daní a regulací – místo toho chceme férové podmínky pro podnikání a motivaci k práci. Stát má hospodařit odpovědně, ale ne na úkor udusání ekonomiky. Zaměříme se proto jak na prorůstová opatření (méně byrokracie, lepší podpora exportu, investice do infrastruktury), tak na úspory na výdajové straně (omezování zbytečných úřadů, dotací a agend). Naše hospodářská politika kombinuje osvědčené principy pravice – nízké daně, svobodu podnikání – s konzervativním důrazem na sociální smír a podporu rodiny. Věříme v tržní ekonomiku, ale zároveň si uvědomujeme, že volný trh potřebuje mantinely, aby chránil poctivou konkurenci a bránil vzniku monopolů.

Daňová brzda a jednoduché daně: Prosadíme daňovou brzdu – žádné další zvyšování celkové daňové zátěže občanů. Odmítáme přesouvání daňového břemene z příjmů na majetek, jak občas navrhují někteří experti. Zvýšení majetkových daní (např. daně z nemovitostí) považujeme za nebezpečný precedens trestající odpovědné spoření a investice do bydlení. Naopak chceme daňový systém stabilní, jednoduchý a srozumitelný. Podpoříme zachování nízké jednotné sazby daně z příjmu (15 %) a ponechání stávajících slev na poplatníka a děti. Živnostníkům (OSVČ) ponecháme možnost volby mezi paušální daní a klasickým zdaněním; systém paušální daně chceme upravit zavedením více pásem, aby byl spravedlivější. Současný limit jednoho pásma totiž motivuje k obcházení zaměstnávání (švarcsystém) a krátí státu příjmy – více pásem zajistí, že drobní podnikatelé budou mít výhodu, ale velmi vysoké příjmy se nebudou schovávat v paušálu. V žádném případě nebudeme zavádět nové sektorové či mimořádné daně, které křiví podnikatelské prostředí. Daňový systém musí být stabilní a předvídatelný.
Nižší odvody a flexibilní zaměstnávání: Snížíme přímé zatížení práce, abychom podpořili tvorbu pracovních míst a růst čistých mezd. Postupně snížíme sociální a zdravotní pojistné placené zaměstnavatelem – během příštích 4 let alespoň o 5 procentních bodů. Tento krok přinese podnikům úspory a zaměstnancům vyšší čisté výdělky; výpadek příjmů státu pokryjeme růstem ekonomiky a zeštíhlením výdajů. Věříme, že nižší odvody se zčásti samy zaplatí vyšší zaměstnaností. Zaměstnanost podpoříme i dalšími kroky: zjednodušíme pravidla pro brigády a krátkodobé úvazky obnovením původního režimu dohod o provedení práce a pracovní činnosti. Dohody v poslední době ztratily svou flexibilitu (dnes jsou zatíženy téměř stejnými odvody a administrativou jako běžný pracovní poměr) – vrátíme jim původní smysl jednoduchého nástroje pro krátkodobé výpomoci a přivýdělky bez zbytečné byrokracie. Dále usnadníme zaměstnávání na zkrácený úvazek a umožníme tzv. sdílená pracovní místa ve veřejné správě i soukromých firmách. Cílem je, aby se pracovat vyplatilo každému, kdo pracovat chce – a aby zaměstnavatelé neměli strach někoho přijmout kvůli papírování.
Zjednodušení podnikání a podpora malých firem: Malí a střední podnikatelé jsou páteří ekonomiky a zaměstnávají většinu lidí v soukromém sektoru. Zjednodušíme jim život rušením zbytečných povinností a byrokratické zátěže. Například zrušíme kontrolní hlášení DPH pro malé firmy – tento nástroj boje s daňovými úniky byl zaveden v jiné době a dnes působí spíše represivně vůči drobným poctivým plátcům. Stejně tak zrušíme nedávno schválené nesmyslné rozšíření koncesionářských poplatků pro podnikatele (tzv. „daň z mobilu“ – povinné poplatky z každého firemního počítače či auta s rádiem). Namísto paušálního vybírání poplatků i z firem, které veřejnoprávní vysílání vůbec nevyužívají, najdeme spravedlivější model financování médií veřejné služby. Místo toho budeme digitalizovat komunikaci firem s úřady – zavedeme jednotné on-line rozhraní pro plnění všech běžných povinností malých firem (tzv. “jedno okno” pro daňová přiznání, odvody sociálního a zdravotního pojištění atd.). Finanční a jiné kontroly se zaměří primárně na velké podvodníky, ne na drobné živnostníky kvůli marginálním pochybením.
Investice, inovace a reindustrializace: Budeme aktivně lákat investory do perspektivních odvětví s vyšší přidanou hodnotou – moderní technologie, výroba léčiv, ekologické inovace, digitalizace průmyslu apod. Upravit chceme zákon o investičních pobídkách tak, aby výrazně zvýhodňoval projekty mimo Prahu a Brno a s vysokou technologickou úrovní (aby investice směřovaly do regionů a do odvětví budoucnosti, nikoli jen do montoven). Podpoříme start-upy a inovativní firmy jednodušším přístupem k rizikovému kapitálu – zapojíme státní Národní inovační fond a vhodně využijeme prostředky z EU. Budeme více investovat do výzkumu a vývoje: chceme dosáhnout celkových výdajů na VaV ve výši 2,5 % HDP (veřejných i soukromých) a lépe propojit akademickou sféru s průmyslem. Podpoříme také návrat strategických výrob do Evropy a do naší země – pandemie ukázala, že nemáme spoléhat výhradně na dovoz z vzdálených zemí. Budeme motivovat firmy, aby u nás rozvíjely výrobu např. léčiv, zdravotnického materiálu, polovodičů či klíčových zemědělských produktů. Průmysl 4.0 a robotizace pro nás nejsou hrozba, ale příležitost – stát pomůže zejména středním podnikům adaptovat se, například zvýhodněnými úvěry na modernizaci a programy na digitální transformaci výroby.
Úsporný stát – méně dotací a agend: Zrevidujeme celý systém dotací a investičních pobídek. S výjimkou podpory skutečně veřejně prospěšných činností (věda, výzkum, infrastruktura, sociální služby) omezíme současnou „máme na vše dotaci“ mánii. Zeštíhlíme státní rozpočet zrušením programů, jejichž přínos je nejasný nebo zanedbatelný. Zejména tzv. ideologicky motivované projekty v neziskovém sektoru (např. kontroverzní genderové, klimatické či politicko-aktivistické neziskovky) přestaneme financovat z veřejných peněz. Odhadujeme, že tím lze ušetřit 3–5 mld. Kč ročně. Dále přehodnotíme některé neefektivní klimatické výdaje – podporujeme ochranu životního prostředí, ale musíme eliminovat vyloženě plýtvavé akce typu předražených PR kampaní či dotací s minimálním efektem (např. plošné výměny žárovek apod.). Přesměrováním 20–30 % méně efektivních „zelených“ dotací lze získat dalších cca 20–30 mld. Kč ročně. Celkem tak stát může přesunout desítky miliard korun ze zbytných výdajů na skutečné priority, jako je splácení dluhu, obrana nebo snižování daní. Naším cílem je vyrovnaný rozpočet v horizontu hospodářského cyklu – v dobrých časech úspory, v časech krize možnost dočasně podpořit ekonomiku, ale bez trvalého strukturálního deficitu.

Zemědělství a životní prostředí

Konzervativní politika v oblasti životního prostředí vychází z principu odpovědného správcovství: zemi jsme zdědili po předcích a půjčujeme si ji od svých dětí. Naším cílem je chránit přírodu, aniž bychom ničili základy ekonomiky a životní úroveň občanů. Odmítáme falešné dilema „ekonomika vs. příroda“ – chceme rozumnou harmonii mezi rozvojem a udržitelností. Koruna Česká bude prosazovat realistickou ekologickou politiku: ochranu ovzduší, půdy a vody tam, kde to dává smysl, ale také obranu občanů před přehnanými a ideologicky motivovanými regulacemi. V zemědělství se zaměříme na podporu rodinných farem, potravinové soběstačnosti v klíčových komoditách a na návrat k péči o krajinu, která obnoví její přirozenou rozmanitost.

Revize Zelené dohody (Green Deal): Současná podoba evropské zelené politiky obsahuje řadu problematických prvků, které neúměrně zatěžují občany i průmysl. Budeme proto žádat důkladnou revizi závazků plynoucích z Green Dealu. EU není největším znečišťovatelem planety a nedává smysl, abychom si kvůli zanedbatelnému globálnímu efektu „podřezali“ vlastní ekonomiku, zatímco jiné státy (zejména Čína) z toho budou těžit. Prosadíme odklad či zmírnění nejvíce škodlivých nařízení – například plošný zákaz prodeje nových aut se spalovacím motorem od roku 2035 považujeme za předčasný a pro nás škodlivý. Také plošné nucené zateplování budov či unáhlené restrikce kotlů musejí zohlednit ekonomické možnosti obyvatel. Jsme pro ochranu klimatu rozumnými prostředky, nikoli formou klimatického dogmatu. Na evropské úrovni budeme podporovat takové úpravy Green Dealu, které zajistí technologickou neutralitu (ať se prosadí nejvýhodnější řešení, ne jen centrálně vybraný recept) a ochrání konkurenceschopnost našich firem. Pokud bude Brusel trvat na direktivních zákazech a kvótách bez ohledu na dopady, jsme připraveni se postavit kriticky na odpor a hledat spojence pro změnu.
Ochrana půdy, vody a krajiny: Naše zemědělská půda a zdroje vody jsou strategickým bohatstvím národa a podle toho se k nim budeme chovat. Zavedeme přísnější ochranu zemědělského půdního fondu – omezíme zábor nejkvalitnější ornice pro výstavbu skladů a logistických areálů, přednostně budeme využívat brownfieldy. Důsledně podpoříme a vymůžeme protierozní opatření – obnovu větrolamů, mezí a remízků na polích, terénní úpravy bránící splachu půdy. Iniciujeme celostátní program výstavby malých vodních nádrží, rybníků a mokřadů v obcích – jako ochranu proti suchu i povodním. V lesnictví podpoříme přechod od stejnověkých jehličnatých monokultur k druhově a věkově smíšeným lesům, které lépe odolávají kůrovci i klimatickým výkyvům. Budeme prosazovat přirozenou obnovu lesů a citlivé hospodaření (včasné prořezávky, selektivní těžbu namísto plošných holosečí). Rozšíříme chráněná území tam, kde to dává smysl a po dohodě s místními samosprávami – ochrana přírody se nesmí dít diktátem proti vůli místních obyvatel.
Podpora rodinných farem a rozvoj venkova: Českému zemědělství dnes dominují velké agroholdingy. Ty sice dosahují jisté efektivity, ale přinášejí i negativa – od odlivu zisků do zahraničí až po uniformní krajinu a úpadek venkova. Chceme vyváženější model hospodaření. Zemědělské dotace proto nasměrujeme přednostně malým a středním hospodářům. Prosadíme limit na maximální objem přímých plateb pro jeden agrární holding a větší podporu pro první hektary (tzv. zastropování a degresivitu plateb), aby drobnější farmy nebyly znevýhodněny. Zohledníme i další kritéria dotací, jako je šetrnost k přírodě, vytváření pracovních míst na venkově a péče o krajinu. Rodinné farmy podpoříme zvýšenými investičními dotacemi (např. na modernizaci stájí či skladů) a zjednodušíme jim administrativu – malý sedlák nemá mít na krku stejnou papírovou zátěž jako velký podnik. Budeme podporovat pestřejší skladbu plodin – upřednostníme dotace pro ty zemědělce, kteří nepěstují stále dokola jednu plodinu na obřích lánech. Naopak omezíme podporu pro rozšiřování nevhodných monokultur (např. nadměrné plochy řepky nebo kukuřice určené jen do bioplynek). Chceme se vrátit k pestrosti polí blízké té, jaká byla před násilnou kolektivizací – střídání plodin a menší pole oddělená remízky či mezemi. Taková krajina lépe zadržuje vodu a prospívá biodiverzitě.
Potravinová bezpečnost: Pandemie i válka nám připomněly, že potraviny se mohou stát strategicky nedostatkovým zbožím. Proto budeme usilovat o co nejvyšší možnou soběstačnost alespoň v klíčových základních komoditách – obilí, brambory, maso, mléko, cukr a další. Neslibujeme nerealistickou 100% soběstačnost ve všem, ale nechceme být plně závislí na dovozech životně důležitých potravin. Podpoříme investice do zpracování tuzemské zemědělské produkce (např. malé lokální jatky, mlékárny, sušárny ovoce), aby co nejvíce českých surovin mohlo skončit jako kvalitní české potraviny. Budeme trvat na spravedlivých vztazích v potravinovém řetězci – posílíme vyjednávací pozici prvovýrobců vůči velkým obchodním řetězcům, podpoříme farmářské trhy a prodej ze dvora snížením byrokracie. Ve veřejném stravování (školy, nemocnice, armáda aj.) budeme prosazovat preferenci tuzemských potravin, kdykoli to bude možné. Strategická je i oblast osiv a živočišné genetiky – podpoříme domácí šlechtění rostlin a chov zvířat, abychom nebyli plně závislí na dovozu semen či plemenného materiálu.

Energetika

Bezpečná a cenově dostupná energie je základním předpokladem suverenity a prosperity státu. Naše energetická politika bude postavena na energetickém mixu, který zajišťuje bezpečnost dodávek a přijatelné ceny pro občany i firmy. Odmítáme bezhlavé ideologické experimenty v energetice – přechod k nízkouhlíkovým zdrojům musí probíhat rozumně, s ohledem na technologické možnosti a energetickou bezpečnost země. Důraz klademe na energetickou soběstačnost České republiky, abychom se vyvarovali nebezpečné závislosti na nedemokratických režimech.

Jaderná energie jako pilíř: Plně podporujeme dostavbu nových jaderných zdrojů. Dokončíme včas rozšíření Jaderné elektrárny Dukovany a připravíme podmínky pro výstavbu dalšího bloku (či bloků) v Temelíně. Jaderná energie je stabilní a ekologicky čistý zdroj bez emisí CO₂, který nám zajistí suverenitu ve výrobě elektřiny na desítky let dopředu. Vedle velkých reaktorů se soustředíme také na rozvoj malých modulárních reaktorů (SMR), kde by naše země měla patřit mezi první uživatele v Evropě, jakmile bude technologie ověřena. Rozvoj jaderné energetiky pro nás není jen ekonomická otázka, ale strategická nutnost.
Obnovitelné zdroje s rozumem: Obnovitelné zdroje (solární a větrné elektrárny, apod.) budeme podporovat v rozumné míře jako doplněk energetického mixu, nikoli však jako náhradu stabilních zdrojů. Uvědomujeme si limity – větrné parky nemají v českých zemích ideální podmínky a vyžadovaly by obrovské investice do přenosové sítě. Proto nepodpoříme nekoordinované plošné budování větrníků, které by navíc ničilo krajinný ráz, aniž by pokrylo významnou část spotřeby. Místo tisíců hektarů větrných polí investujeme raději do solárních panelů na střechách, do pokročilých možností akumulace energie a do modernizace přenosové soustavy. Budeme prosazovat technologicky neutrální přístup – stát nemá diktovat konkrétní zdroj, ale vytvořit podmínky, aby se prosadila nejefektivnější řešení (např. podpora domácích akumulátorů, tepelných čerpadel apod.).
Postupný útlum uhlí bez ohrožení dodávek: Postupný odklon od uhlí je již realitou – uhelné elektrárny postupně dosluhují. Jsme však proti stanovení pevného data konce uhlí (např. 2033) bez ohledu na okolnosti. Konečné vypnutí uhelných zdrojů musí nastat až ve chvíli, kdy budou spolehlivě nahrazeny jinými kapacitami a kdy to nezpůsobí skokové zdražení elektřiny pro odběratele. Termín 2033 proto přehodnotíme podle aktuální situace – hlavním kritériem bude energetická bezpečnost a nezávislost na dovozech. Zároveň budeme pokračovat v podpoře úspor energie (zateplování budov, úsporné spotřebiče, inovace v průmyslu), protože nejlevnější energie je ta, kterou nemusíme vyrobit. Investice do úspor zvyšují konkurenceschopnost našeho hospodářství a snižují účty domácností.
Doprava a snižování emisí: Doprava je významným zdrojem emisí, ale řešení musí být postupné a technologicky neutrální. Odmítáme plošný zákaz prodeje nových aut se spalovacím motorem od roku 2035 – na evropské úrovni budeme žádat revizi tohoto nařízení. Podporujeme vývoj a využití syntetických paliv, nových generací biopaliv a vodíku jako doplňku elektromobility. Zásadně odmítáme zavádění jakýchkoli nových „uhlíkových daní“ z paliv pro občany (např. extra poplatky na benzin a naftu) – to by jen dále trestalo řidiče, aniž by to mělo měřitelný vliv na klima. Místo zákazů chceme motivovat: například zvýhodněné parkování či nižší mýtné pro vozidla s nižší spotřebou paliva. Budeme investovat do infrastruktury pro elektromobily tam, kde je po ní skutečná poptávka, ale nebudeme z peněz daňových poplatníků dotovat nákup drahých elektromobilů pro pár vyvolených. Věříme, že volný trh a technologický pokrok samy určí tempo přechodu k čistší dopravě – úlohou státu je vytvořit základní rámec a podmínky (např. standardy a bezpečnost), ne diktovat lidem, jaké auto si mají koupit.

Obrana a bezpečnost

Svobodný stát může existovat jen tehdy, je-li schopen bránit své občany a hájit svůj způsob života. Bezpečnostní prostředí Evropy se v posledních letech dramaticky zhoršilo – ruská agrese na Ukrajině, obnovené riziko velmocenských konfliktů i nové hrozby (kybernetické útoky, terorismus) nám ukazují, že mír a bezpečí nejsou samozřejmostí. Koruna Česká proto představuje ambiciózní plán na posílení obranyschopnosti České republiky. Jako konzervativci bereme obranu země nejen jako úkol státu, ale i jako morální povinnost občanů – chceme navázat na tradici, kdy bezpečnost nebyla jen věcí profesionální armády, ale celé společnosti. Budeme investovat do modernizace armády, podporovat policii a obnovovat vlasteneckého ducha odpovědnosti, aby naše země obstála i v nejistých časech.

Pevné ukotvení v NATO: Jednoznačně potvrzujeme naše zakotvení v Severoatlantické alianci. NATO je základním pilířem obrany našeho státu a celé euroatlantické civilizace – budeme plnit naše alianční závazky. Budeme minimálně udržovat 2% HDP vynakládaných na obranu, ideálně tuto částku dále zvyšovat podle bezpečnostní situace. Budeme aktivními a spolehlivými členy NATO, připravenými podílet se na společných obranných misích. Spolupráce v rámci EU v oblasti obrany může doplňovat NATO (např. v rozvoji obranného průmyslu či výměně informací), ale v žádném případě jej nenahradí – odmítáme pokusy budovat paralelní evropské armády či velení odtržené od NATO, což by pouze způsobilo v naší obranyschopnosti chaos.
Třívrstvý koncept obrany: Předkládáme koncepci komplexní obrany státu, která kombinuje profesionální armádu s masivní zálohou občanů. Inspirovali jsme se v zemích jako Finsko, Estonsko či Izrael, kde do obrany zapojují velkou část populace. Náš plán zahrnuje: (1) Výrazné posílení armády – cílově až na cca 50 000 vojáků (dnes kolem 27 000), schopných vést moderní bojové operace i plnit závazky v Alianci. (2) Rozvoj aktivních záloh – alespoň 50 000 vycvičených záložníků, s nimiž se pravidelně cvičí a počítá v plánech. Zaměstnavatele motivujeme, aby členy aktivní zálohy uvolňovali (daňové úlevy, státní kompenzace mezd). (3) Dobrovolná “zeměbrana” – zapojení až 100 000 dobrovolných zájemců o obranu v rámci střeleckých klubů, branných spolků, dobrovolných hasičů a dalších organizací. Tito dobrovolníci (držitelé zbrojních průkazů, členové klubů vojenské historie, skauti atd.) by prošli základním výcvikem a v době ohrožení by byli k dispozici pro domobranu a teritoriální obranu svého regionu. Nejedná se o návrat plošné základní vojenské služby v někdejší podobě – kombinujeme dobrovolnost a selektivní prvek. Podobný model částečné branné povinnosti uplatňuje dnes např. Švédsko či Litva formou výběrových odvodů. Dále navrhujeme zavést zákonný rámec, který by v krizové situaci umožnil povolat ke krátkodobému vojenskému výcviku též vybrané ročníky mládeže (např. losováním nebo výběrem podle potřebných odborností), s možností náhradní civilní služby pro odpírače. Tato „pojistka“, jež by doplňovala aktivní zálohy, by se aktivovala jen při výrazném zhoršení bezpečnostní situace – primárně sázíme na dobrovolnost a motivaci občanů, ale zároveň budeme připraveni.
Modernizace a investice do obrany: Zásadní posílení armády si vyžádá výrazné finanční investice. Odhadujeme, že celkové výdaje na obranu by se mohly v konečném důsledku pohybovat až mezi 5 – 7 % HDP. To zahrnuje nejen personální rozšíření, ale i nákladné nákupy moderní techniky (nová obrněná vozidla, systémy protivzdušné obrany středního dosahu, drony, dělostřelecké systémy, kybernetickou obranu) a výstavbu infrastruktury (kasárna, střelnice, sklady). Jsme si vědomi, že jde o velkou část rozpočtu, ale investice do obrany se nám vrátí v podobě bezpečí a nezávislosti – a navíc nemalá část těchto prostředků se vrátí do ekonomiky formou zakázek pro domácí průmysl a výběru daní. Budeme jednat se spojenci o spolupráci při nákupech výzbroje (společné tendry pro lepší ceny) a budeme usilovat o to, aby co nejvíce vojenské techniky bylo vyráběno nebo alespoň servisováno u nás. To nejen zaměstná naše občany, ale také sníží čisté náklady a závislost na zahraničí v kritických situacích.
Transparentnost a efektivita Ministerstva obrany: Zásadně zlepšíme hospodaření s obranným rozpočtem. Ministerstvo obrany bylo v minulosti opakovaně kritizováno Nejvyšším kontrolním úřadem za plýtvání a špatné plánování akvizic. Zavedeme přísná pravidla pro vnitřní kontrolu a audit uvnitř armády. Každá větší veřejná zakázka v obraně bude mít transparentní odůvodnění a nezávislý dohled expertů, aby se minimalizovala možnost korupce. Vyžádáme si také pravidelné zprávy o stavu zásob strategického materiálu (např. munice) a budeme důsledně hlídat dodržování harmonogramů modernizačních projektů. Posílíme schopnosti státu včas plánovat obranné akvizice – budeme připravovat investice dopředu a efektivně čerpat prostředky, aby se neopakovaly situace, kdy armáda vrací nevyužité finance.
Podpora policie a vnitřní bezpečnosti: Bezpečí uvnitř státu je stejně důležité jako obrana navenek. Zasadíme se o to, aby policie měla dostatek financí, moderní vybavení a právní ochranu pro účinný boj se zločinem. Posílíme pravomoci a ochranu policistů při zásazích – nenecháme se do budoucna překvapit situací, kdy hlídka váhá zakročit proti nebezpečnému pachateli ze strachu z postihu. Budeme důsledně prosazovat nulovou toleranci vůči organizovanému zločinu, terorismu a extremismu. V trestní politice trváme na zásadě spravedlnosti: tresty za závažnou násilnou a majetkovou kriminalitu musí být přísné a recidiva tvrdě sankcionována. Na druhé straně drobné přečiny a první konflikty se zákonem u mladistvých je často lepší řešit alternativními tresty a programy resocializace než hned posílat do vězení – chceme dávat šanci na nápravu, pokud je možná.

Zahraniční politika

Český stát je historicky součástí západní civilizace a od našeho směřování na Západ se neodchýlíme. V zahraniční politice budeme důsledně hájit naše národní zájmy, zároveň si ale uvědomujeme provázanost a nutnost spolupráce s demokratickými spojenci. Naše politika bude vycházet z hodnot svobody, lidské důstojnosti a respektu k mezinárodnímu právu. Odmítáme politikaření a rozhádanost – zahraniční politika musí být maximálně konsenzuální a dlouhodobě předvídatelná. Koruna Česká chce být zárukou, že naše země bude navenek vystupovat sebevědomě, čitelně a spolehlivě.

Transatlantická vazba: Jsme pevně ukotveni v euroatlantickém společenství. Spojené státy americké zůstávají naším klíčovým spojencem a partnerem – bez ohledu na to, kdo zrovna sedí v Bílém domě. Budeme prohlubovat strategickou spolupráci s USA ve všech rovinách (obrana, obchod, věda). Jako aktivní členové NATO budeme plně participovat na tvorbě alianční politiky a plnění závazků. Nedopustíme žádné koketování s myšlenkami geopolitické neutrality či dokonce odklonu od NATO – to považujeme za krajně nebezpečné iluze. Pro naši bezpečnost neexistuje alternativa k silné transatlantické vazbě. Zároveň budeme kultivovat vztahy s dalšími významnými demokraciemi, jako je Kanada, Velká Británie či Austrálie, s nimiž nás pojí hodnotové i historické vazby.
Ukotvení v EU, ale v tuto chvíli bez federalismu: České země jsou a zůstanou členem Evropské unie. EU vnímáme především jako ekonomický a hodnotový svazek, který by měl garantovat volný pohyb, volný obchod a společnou akceschopnost tváří v tvář globálním výzvám. Odmítáme však současné tendence k uspěchané politické unifikaci EU, která nerespektuje jedinečné odlišnosti jednotlivých zemí. Nebudeme souhlasit s další federalizací EU, dokud se Unie nevrátí k respektu pro suverenitu členů a ke svým křesťansko-humanistickým kořenům. Vadí nám přezíravý postoj některých „starých“ členských států vůči zemím střední a východní Evropy – připomeneme partnerům, že například dlouholetá německá politika appeasementu vůči Rusku (projekt Nord Stream) byla tragickým omylem. Budeme tvrdě bránit naši národní kompetenci v oblastech, jako je rodinná a sociální politika – žádné diktáty z Bruselu ohledně definice manželství, kvót na migranty apod. Na druhou stranu jsme připraveni ke konstruktivní evropské spolupráci tam, kde má smysl: v krizových situacích (válečné konflikty, pandemie) jako společný vyjednávací blok, nebo při budování společného trhu a posilování evropské ekonomické stability. Podpoříme dokončení jednotného vnitřního trhu (zejména v digitální oblasti a službách) a zdravé fungování eurozóny (i když euro zatím nepřijímáme, stabilní euro je i v našem zájmu). Do orgánů EU budeme nominovat skutečné odborníky a vlastence, kteří budou nekompromisně hájit zájmy naší země podobně, jako to důsledně dělají Francouzi či Poláci. Naším cílem je jednotná Evropa svobodných národů založená na křesťanských základech, ne beztvarý evropský superstát – zároveň ale chceme Evropu silnou tam, kde jednotu opravdu potřebujeme (např. vůči expanzi Ruska, vlivu Číny nebo v boji proti nelegální migraci).
Hodnotová zahraniční politika – podpora spojenců: Věříme v aktivní obranu svobody ve světě. Budeme pokračovat v podpoře Ukrajiny v jejím spravedlivém boji proti ruské agresi – ať už materiální pomocí, přijímáním uprchlíků či angažovaností v poválečné obnově. Stejně tak budeme pevně stát při Tchaj-wanu – neuznáváme nárok komunistického režimu v Pekingu na tuto demokratickou zemi. Podpoříme prohlubování jejích kontaktů s mezinárodním společenstvím (přestože formální vyhlášení nezávislosti ostrova není na pořadu dne). Budeme jednoznačně podporovat Izrael – jedinou funkční demokracii na Blízkém východě – v jejím právu na existenci a sebeobranu, jakkoliv to neznamená souhlas s jakýmikoliv kroky, jež Izrael podniká. V rámci OSN a dalších organizací se postavíme proti jednostranným antiizraelským rezolucím a posílíme spolupráci s Izraelem v oblasti obrany i technologií. Navážeme také na nejlepší tradice české podpory lidských práv ve světě, avšak s vědomím, že největšího vlivu dosáhneme jdeme-li sami příkladem. Nebojíme se jasně pojmenovat diktátorské režimy – Rusko pod Putinovým vedením a komunistická Čína představují hrozbu pro svobodu ve světě a podle toho se k nim budeme chovat.
Strategická partnerství v Indo-Pacifiku: Svět se netočí jen kolem Evropy. Posílíme vztahy s demokratickými státy v oblasti Dálného východu a Indo-Pacifiku. Je to jak ekonomicky výhodné, tak strategicky nutné – musíme diverzifikovat naše mezinárodní vazby mimo autoritářské mocnosti. Budeme rozvíjet partnerství s Japonskem a Jižní Koreou (spolupráce v technologiích, obraně), s Tchaj-wanem (investice do polovodičů a špičkových technologií), se Singapurem (finance, obchod) či s Indií (trh obrovského potenciálu a protiváha Číny). Nezapomeneme ani na tradiční vazby v jihovýchodní Asii – obnovíme systematické mezivládní kontakty s Thajskem či Filipínami, kde máme historickou stopu a které jsou též blízko možným ohniskům konfliktů. Věříme, že český stát může hrát aktivnější roli v EU i NATO právě v prosazování silnějších vazeb s Indo-Pacifikem. Nehodláme přihlížet, jak Evropa ekonomicky padá do závislosti na Číně – místo toho budeme hledat alternativní trhy a spojenectví v regionech, které s námi sdílejí alespoň základní hodnoty svobody.
Visegrád a středoevropská spolupráce: I když současná vláda možná rezignovala na formát V4, my jej považujeme za užitečný. Budeme usilovat o zlepšení vztahů s Polskem, Maďarskem a Slovenskem – navzdory dílčím neshodám (např. v přístupu Maďarska k Rusku) vnímáme tyto země jako naše nejbližší sousedy se společnými zájmy. Podpořili bychom rozšíření tohoto formátu o další země bývalé podunajské monarchie – Rakousko, Slovinsko a Chorvatsko. V4 chápeme především jako platformu pro ladění stanovisek před jednáními v EU v oblastech, kde máme podobné postoje (energetika, kohezní politika, obrana tradičních hodnot apod.). Kromě V4 budeme aktivní i v jiných středoevropských formátech – iniciativě Trojmoří (Three Seas Initiative) pro rozvoj infrastruktury sever–jih, tzv. slavkovském formátu (kooperace naší země–Slovenska–Rakousko) pro konkrétní regionální projekty, případně Bukurešťské devítce (B9) v rámci NATO. Regionální spolupráci nebereme jako alternativu EU, ale jako přidanou hodnotu, která zvyšuje náš hlas a vliv.
Profesionalizace diplomacie: Abychom mohli výše uvedené cíle prosazovat, potřebujeme špičkový diplomatický sbor. Zasadíme se o profesionalizaci Ministerstva zahraničních věcí. Významné posty na ambasádách musí zastávat zkušení kariérní diplomaté vybraní v řádných výběrových řízeních, nikoli političtí „trafikanti“. Posílíme jazykovou vybavenost a odbornou průpravu diplomatů – budeme vyžadovat znalost alespoň dvou světových jazyků a hlubší znalosti regionů, do nichž jsou vysíláni. Zřídíme systém pravidelného vzdělávání diplomatických pracovníků a důkladné přípravy před každou misí (minimálně roční intenzivní kurs včetně bezpečnostní, kulturní a ekonomické problematiky daného teritoria – inspirujeme se např. francouzskou École Nationale d’Administration). Posílíme také jednotné řízení zahraniční politiky – hlas České republiky musí navenek znít jednotně a promyšleně. Proto posílíme roli Úřadu vlády v konceptuální přípravě zahraničních strategií, aby se do budoucna neopakovalo zmatené lavírování v reakcích na mezinárodní krize. Budeme zahraniční politiku plánovat včas dopředu: identifikovat rizika (energetická závislost, migrační tlaky, surovinové krize) a budovat aliance a plány, jak jim čelit ještě dříve, než naplno propuknou.
Ekonomická diplomacie a rozvojová pomoc: Podpoříme naše exportéry a investory v zahraničí. Ekonomická diplomacie dostane větší váhu – na klíčových ambasádách zřídíme pozice specializovaných ekonomických radů v dostatečném počtu, posílíme agentury CzechTrade a CzechInvest v destinacích jako USA, Německo, Indie či státy ASEAN. Budeme pro české firmy aktivně otevírat dveře na perspektivní trhy a organizovat podnikatelské mise na nejvyšší úrovni. Naše rozvojová pomoc bude nadále směřovat do zemí, kde můžeme realisticky pomoci a kde to má i strategický přínos – zaměříme se na projekty na Balkáně, ve Východním partnerství (Ukrajina, Moldavsko, Gruzie) a ve vybraných chudších zemích Afriky a Asie. Upřednostníme projekty zaměřené na vzdělávání, zdravotnictví, budování infrastruktury a podporu demokracie. Budeme dbát na efektivitu – vyhodnotíme dopady minulých projektů a zaměříme se jen na ty, které přinášejí skutečné výsledky. Při řešení migrace budeme prosazovat princip pomoci v místě: řešit příčiny v domovských zemích (například prosazovaným „Marshallovým plánem pro Afriku“), důsledně chránit vnější hranici EU a pomáhat uprchlíkům v regionech konfliktů. Odmítáme systém povinných relokací migrantů – solidarita mezi státy musí být dobrovolná a jít ruku v ruce s odpovědností.

Kulturní dědictví a tradice

Kulturní dědictví vnímáme jako živou součást naší národní identity, nikoli jako pouhé „exponáty“ minulosti. Chceme navázat na tisíciletou historii české státnosti a kulturní vyspělosti. Role státu v oblasti kultury a památek má spočívat v tom, že vytváří podmínky pro zodpovědnou péči o dědictví předků a vyjadřuje úctu těm, kdo o naše památky a tradice pečují. Kulturní dědictví nemá být zátěží ani nástrojem moci byrokracie – musí být především radostí, inspirací a závazkem pro nás všechny.

Reforma památkové péče – vlastnická odpovědnost: Ochranu kulturních památek otevřeme větší účasti vlastníků, obcí a odborné veřejnosti. Stát nemá monopol na péči o památky – naopak ti, kdo památky vlastní a každodenně se o ně starají, musí mít významné slovo. Zachováme stávající osvědčené principy památkového zákona pro ochranu hodnot, ale doplníme je o prvky spravedlivého narovnání vlastnických vztahů. Prosadíme proto odvážnou diskusi o nápravě některých historických křivd – včetně přezkoumání aplikace tzv. Benešových dekretů ve vztahu k některým historickým vlastníkům, kteří se v době II. světové války nijak neprovinili. Následky poválečných konfiskací stále deformují vlastnickou strukturu mnoha historických objektů. Budeme podporovat narovnání – tam, kde je to možné, navrácení neprávem zabaveného majetku právoplatným nástupcům původních majitelů, případně systém spravedlivých kompenzací či nabídka náhradního majetku. Věříme, že odpovědný vlastník je nejlepší památkář – komu památka patří a žije v ní, ten má největší motivaci ji udržovat.
Transformace památkových institucí: Stávající Národní památkový ústav (NPÚ) přeměníme na moderní veřejnoprávní instituci se skutečnou účastí vlastníků a samospráv. NPÚ již nebude centralizovaným „držitelem“ památek, ale spíše servisní organizací ve vlastnictví těch, kdo na daném území reálně památky vlastní – ať už jde o obce, kraje, církve nebo soukromé majitele. Vytvoříme strukturu podobnou akciové společnosti, kde rozhodovací pravomoci budou mít ti, kteří nesou reálnou odpovědnost. Ministerstvo kultury si ponechá důležitou roli při tvorbě metodik, pravidel a dohledu nad památkovou péčí, ale jeho vliv bude omezen na koncepční směřování a kontrolu – nikoli přímé zasahování do každého rozhodnutí. Památková péče se musí z „příkazu shora“ proměnit ve spolupráci státu s odborníky, majiteli i komunitami, které kolem památek žijí.
Daňové úlevy a financování péče o dědictví: Vytvoříme systém motivačních daňových úlev a vícezdrojového financování pro vlastníky kulturních památek. Konkrétně navrhneme například slevu na dani z nemovitosti pro registrované kulturní památky, úlevy na DPH pro opravy památkových objektů nebo převod části výnosu daní spojených s komerčním využitím památek zpět do jejich údržby. Podpoříme zavedení místní „kulturní“ turistické daně pro města a obce, která bude výnos striktně vázat na péči o památkově chráněná území a objekty (obce tak získají zdroj přímo úměrný tomu, jakou historickou a turistickou hodnotu uchovávají). Stát zároveň zachová a navýší přímé dotační programy na obnovu památek, ale jejich rozdělování zprůhledníme a zjednodušíme, aby menší vlastníci (např. obce a farnosti) zvládli prostředky snadno získat a využít. Celkově platí, že chceme, aby péče o kulturní dědictví byla pro vlastníka spíše poctou a výhodou než byrokratickou přítěží.
Zapojení soukromého sektoru do archeologie a výzkumu: Otevřeme prostor pro podnikání v oblasti archeologie a stavebně-historických průzkumů. Tyto činnosti dnes často zajišťuje jen stát nebo úzký okruh institucí, což vede k monopolním praktikám. Umožníme, aby archeologické výzkumy a průzkumy na památkách mohly provádět i komerční subjekty s platnou licencí od Ministerstva kultury (licence bude vydávána na základě odborných kvalifikačních kritérií). Tím zvýšíme efektivitu, konkurenci a kvalitu výzkumných prací, aniž bychom rezignovali na ochranu veřejného zájmu. Soukromí archeologové a odborné firmy budou podléhat stejným vysokým standardům jako státní instituce, ale přinesou do oboru nové kapacity a inovace.
Obnovení šlechtických titulů (čestných): Navrátíme do českého právního řádu možnost užívání historických šlechtických titulů jako symbolického ocenění osobních zásluh, ovšem bez jakýchkoli mocenských privilegií. Chceme napravit poválečnou křivdu, kdy byly šlechtické tituly zákonem zrušeny – přestože mnohé šlechtické rody se významně zasloužily o rozvoj naší země. Tituly jako „hrabě“, „baron“ apod. by v moderní době byly čestným dodatkem ke jménu, udělovaným hlavou státu (v případě obnovy monarchie) za mimořádný přínos národu, podobně jako jsou dnes udělovány medaile a vyznamenání. Tato pocta by neměla žádný dopad na právní postavení nositele – neznamenala by žádnou výsadu, pouze společenské uznání kontinuity historických elit a hodnot, které reprezentují. Věříme, že tímto krokem můžeme rehabilitovat historickou šlechtu v očích společnosti a motivovat k odpovědnému vlastenectví.
Rodové fideikomisy – dlouhodobé vlastnictví: Umožníme občanům využívat právní nástroje dlouhodobé rodové správy majetku, inspirované historickým institutem rodového fideikomisu. Ten v minulosti umožňoval, aby významný rodový majetek (např. statek nebo rodinný podnik) zůstal nedělitelný a sloužil napříč generacemi, místo aby se štěpil a drobil. Připravíme moderní právní rámec pro zřízení rodových svěřenských fondů (svěřenectví), do nichž budou moci rodiny vložit majetek s účelem uchování pro potomky. Každý občan, nejen šlechta, bude moci využít takový nástroj k zajištění kontinuity rodinného dědictví. Samozřejmě zajistíme, aby tento institut byl dobrovolný a obsahoval pojistky proti obcházení běžných právních povinností (např. vůči věřitelům). Cílem je umožnit těm, kdo chtějí budovat rodové hodnoty a trvalé rodinné firmy či statky, aby tak mohli činit s oporu v zákoně – a tím podpořit mezigenerační odpovědnost a dlouhodobé investice do naší země.

Územní správa a samospráva

Naším dlouhodobým cílem je nastavit veřejnou správu tak, aby byla občanům co nejblíže a co nejlépe odrážela přirozené regionální komunity. Vycházíme z principu subsidiarity a historických tradic české státnosti. Co zvládne obec či region, nemá centralisticky řídit Praha. Po zkušenostech posledních desetiletí jsme přesvědčeni, že současné krajské uspořádání z roku 2000 není ideální – je uměle vytvořené, nesrozumitelné pro občany a často neefektivní. Navrhneme proto zásadní reformu územní samosprávy směrem k přirozenějším celkům a menší byrokracii.

Obnova zemského zřízení – zrušení krajů: Prosadíme zrušení stávajících 14 krajů a jejich nahrazení historickými zeměmi a okresy. Chceme navázat na osvědčenou tříúrovňovou strukturu: obec – okres – země. České království a Země koruny české byly tradičně tvořeny zeměmi (Čechy, Morava a Slezsko) a menšími okresními celky; tento model přetrval staletí a občanům dával jasnou identitu i funkční správu. Moderní obnovené země (Čechy, Morava, případně Slezsko v rámci Moravskoslezské země) by převzaly agendy dnešních krajů, avšak s větším důrazem na strategický rozvoj území. Zároveň obnovíme okresní samosprávu jako mezistupeň – okresy budou menší než kraje a bližší lidem, mohou spravovat střední školství, nemocnice, silnice II. a III. třídy a další služby v přirozených spádových územích. Zrušení umělých krajů a přechod na země a okresy přinese nejen zjednodušení samosprávy, ale i úspory – odpadne čtrnáct paralelních krajských administrativ, které dnes často dublují práci celostátních úřadů. Odhadujeme, že sloučením krajů do zemí by bylo možné ušetřit značné prostředky na provozních výdajích a zmenšit byrokratický aparát o stovky úředníků. Uspořádání do zemí navíc posílí historickou identitu a sounáležitost obyvatel – Morava či Slezsko opět získají své zastoupení a prestiž, aniž by to narušilo jednotu státu.
Silnější obce a regiony: Budeme posilovat pravomoci i finanční zdroje místních samospráv. Obce a města mají často nejlepší přehled o tom, co jejich občané potřebují – stát jim proto nemá svazovat ruce, ale naopak předat co nejvíce kompetencí, které jsou schopny zvládnout. Převedeme další vybrané agendy na obecní a zemskou úroveň tam, kde to zlepší efektivitu a dostupnost služeb. Zároveň obcím a regionům necháme větší podíl na výnosech sdílených daní, aby měly dostatek prostředků starat se o svůj rozvoj. Budeme metodicky i finančně podporovat zejména menší obce, aby nemusely jen plnit úkoly shora, ale mohly skutečně rozvíjet svůj region podle místních potřeb. Zjednodušíme administrativu povinnou pro obce a zrušíme zbytečné úřady a příspěvkové organizace, které duplicitně vykonávají totéž co obecní úřady. Uvědomujeme si však i potřebu spolupráce – budeme proto podporovat dobrovolné svazky obcí a další formy sdružování, které pomohou efektivně poskytovat služby (např. společné technické služby, školy apod.) v řídce osídlených oblastech.
Efektivní státní správa v regionech: Při reformě územního uspořádání zajistíme, aby přechod ze systému krajů na země a okresy proběhl hladce a bez výpadků služeb. Okresy převezmou mnoho úkolů někdejších zrušených okresních úřadů (zrušených roku 2002) – zřídíme moderní okresní úřady jako výkonné složky pro dané území, kde občan vyřídí vše potřebné (princip „občan nemá obíhat úřady po celé zemi, služby mají být nablízku“). Země povedou především strategické agendy – regionální rozvoj, dopravní infrastrukturu, plánování zdravotní sítě, koordinaci vzdělávání apod. Stát posílí dohled nad zákonností, ale nebude do práce samospráv zbytečně zasahovat. Všechny změny budeme činit postupně, v dialogu s obcemi a občany – lidem musí být jasné, jaká úroveň správy za co odpovídá. Výsledkem bude jednodušší, přehlednější a územně spravedlivější veřejná správa.

Veřejná správa a digitalizace

Efektivní stát, který slouží občanům – to je náš cíl v oblasti veřejné správy. České státní instituce vynikají v přípravě komplikovaných zákonů, formulářů a nařízení, ale pokulhávají v jejich srozumitelnosti a uživatelské vstřícnosti. Chceme úřednictvo, které pomáhá lidem a firmám, místo aby je zatěžovalo. Úředník nemá být pán, ale služebník veřejnosti. I zde vycházíme ze subsidiarity a decentralizace: co zvládne obec či země, nemá zbytečně řídit centrum. Budeme proto posilovat samosprávy, rušit nepotřebné úřady a prosazovat digitalizaci úředních procesů – ovšem chytře, ne hurá systémem. Zároveň budeme hájit právo občanů na svobodu vůči státu: nejen že zjednodušíme komunikaci s úřady, ale zajistíme i ochranu soukromí, právo na off-line život a udržíme nezávislost veřejnoprávních médií.

Zeštíhlení státní správy a rušení agend: Provedeme důkladný audit agend státní správy s cílem zrušit ty nadbytečné nebo je převést na nižší úroveň. Už žádné vymýšlení nových „trafik“ pro politiky – jsme proti vytváření dalších ministerstev bez jasné náplně. Naopak, některá ministerstva lze sloučit nebo zrušit: například Ministerstvo pro místní rozvoj je de facto jen přerozdělovna dotací a dozor nad stavebním řádem – jeho agendu opět začleníme do silnějšího Ministerstva hospodářství (dnešní MPO). Podobně prověříme opodstatněnost různých státních fondů, rad a komisí při vládě. Příkladem může být Rada vlády pro lidská práva, která do jisté míry dubluje činnost ombudsmana a často jen prosazuje okrajové ideologické agendy a zaměstnává aktivisty – mnohé její činnosti lze zrušit bez náhrady, nebo převést pod aparát veřejného ochránce práv. Nechceme likvidovat veřejné služby, ale každé zrušení zbytečné instituce nám ušetří peníze a uvolní zaměstnance pro ty oblasti, kde jsou opravdu potřeba (např. školství, zdravotnictví, policie).
Digitalizace s lidskou tváří: Jsme pro maximální digitalizaci veřejné správy, ale musíme se z ní poučit – kvalita a bezpečnost je důležitější než rychlost zavádění. Každý nový informační systém bude nejprve důkladně otestován v pilotním provozu a konzultován s úředníky i veřejností, než ho spustíme naostro. Pamatujeme na nešťastný krach registru vozidel či aktuální potíže se stavebním zákonem – takové fiasko už nedopustíme. E-government má občanům hlavně ušetřit čas a nervy: zavedeme proto princip, že „obíhat mají data, ne občan“. Co si stát může zjistit sám z rejstříků, to již po občanovi nebude vyžadovat znovu. Urychlíme zavedení plnohodnotné digitální identity – každý občan bude moci komunikovat se státem přes jedno moderní rozhraní (mobilní aplikaci či jednotný webový portál) namísto deseti různých portálů jako dosud. Navážeme na osvědčené projekty (bankovní identita, datové schránky) a rozšíříme je i pro komunikaci s firmami. Klíčovou zásadou však zůstává dobrovolnost: kdo chce papírovou formu či osobní jednání, musí mít i nadále tuto možnost a úřady ho nesmí nutit do on-line komunikace.
Chytré řízení IT projektů: K digitalizaci přistoupíme pragmaticky – nepotřebujeme být za každou cenu první a pak napravovat chyby, raději se poučíme ze slepých uliček jiných zemí. Každý větší IT projekt rozdělíme na etapy a budeme vyžadovat průběžné dodávky funkčních částí (tzv. agilní metodika řízení projektů), abychom předešli syndromu „po pěti letech zjistíme, že to nefunguje“. Budeme všude, kde je to vhodné, využívat open-source řešení a otevřená data, abychom se vyvázali ze závislosti na konkrétních dodavatelských firmách. Stát musí získat zpět kontrolu nad svými IT systémy a postupně centralizovat správu svých dat (při zachování bezpečnosti). Digitalizace bude sloužit občanům – ale nikdy nesmí vést k jejich špehování nebo k odlidštění kontaktu s úřady.
Právo na off-line život: Velmi důležitým bodem je pro nás ochrana svobody občanů v digitálním věku. Nikdo nesmí být nucen být neustále on-line. Prosadíme zakotvení práva na off-line život do zákonů či přímo do Listiny základních práv a svobod. Prakticky to znamená, že každá veřejná služba musí mít i analogovou alternativu – např. papírový formulář, možnost osobní návštěvy úřadu – a žádný úřad nesmí odmítnout občana, který nepoužívá mobilní aplikace. Stejně tak zajistíme ochranu hotovosti v ekonomice: obchody a poskytovatelé služeb nesmějí odmítat peněžní hotovost. Přijmeme zákon zakazující diskriminaci zákazníků, kteří nemají bezhotovostní platební prostředek – hotovost jsou zákonné peníze a musí být jako takové akceptovány. Celkově zajistíme, aby lidé mohli cestovat, nakupovat a žít běžný život bez toho, že by byli povinně digitálně identifikováni nebo sledováni. Neznamená to zavrhování technologií – jen zachování volby: kdo nechce být nepřetržitě on-line, nesmí být státem ani soukromými firmami považován za podezřelého nebo vylučován z běžného života. Dvouleté covidové období ukázalo, jak snadno se vše od bankovnictví po kulturní akce přesunulo do on-line prostoru a ti „analogoví“ občané byli najednou občany druhé kategorie. Tomu uděláme přítrž – svoboda znamená i svobodu být off-line. Dozor nad dodržováním tohoto práva svěříme Úřadu pro ochranu osobních údajů, který dostane kompetence sankcionovat třeba úřad nebo firmu, jež by chtěla poskytovat služby pouze on-line nebo bezhotovostně.
Transparentnost a boj s korupcí: Efektivní stát musí být průhledný. Prosadíme v praxi, aby smlouvy státu, krajů i obcí byly skutečně veřejné v registru smluv – zrušíme většinu výjimek, kterými si státní firmy či podniky s účastí státu dosud své obchody schovávají před veřejností (výjimky ponecháme jen pro citlivé bezpečnostní zakázky). Zavedením plné transparentnosti ve veřejných zakázkách znesnadníme korupci: nastavíme standard, že tendry budou co nejvíce elektronické a automatizované, aby se omezil lidský faktor při hodnocení nabídek (např. prvotní posuzování nabídek softwarem). Výběrová řízení na úřednické posty uděláme skutečně otevřenými: každý uchazeč dostane zpětnou vazbu a kritéria hodnocení budou předem známá a kontrolovatelná. Politické „trafiky“ (teplá místa v dozorčích radách podniků pro vysloužilé politiky) omezíme zavedením jasných nominačních pravidel – každý nominant státu musí splňovat odborné kvalifikační předpoklady a projít výběrem. Zcela zabránit dosazování nekompetentních známých se asi nepodaří, ale výrazně ho ztížíme a ztransparentníme.
Důsledná kontrola střetu zájmů: Střet zájmů budeme důsledně odhalovat a postihovat. Posílíme kapacity kontrolních orgánů – například rozšíříme a zpřísníme evidenci majetkových přiznání politiků, aby veřejnost měla lepší přehled a aby bylo snazší odhalit nepoctivé obohacování. Rozšíříme pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) i na kontrolu hospodaření obcí, krajů a firem ovládaných veřejným sektorem, kde dnes teče nemálo peněz bez dostatečné kontroly. Zavedeme také přísnější etická pravidla pro státní správu – např. tzv. cooling-off period, tedy omezení, aby vysoce postavení úředníci nemohli ihned po odchodu přecházet do byznysu, který dříve regulovali, bez jasně stanovených podmínek.
Úřady vstřícné ke klientům: Státní správa a obecní úřady musí změnit přístup – občan není obtížný hmyz, ale klient, který ze svých daní platí chod úřadu. Zavedeme kulturu služeb: úředníci budou hodnoceni i podle spokojenosti „klientů“. Provedeme pravidelné průzkumy spokojenosti občanů s vyřízením agend (kolik času to zabralo, jaký byl přístup úředníků). Nejlepší úřady a pracoviště oceníme, u nejhorších vyměníme vedoucí nebo zajistíme školení personálu. Rozšíříme úřední hodiny na jednotné dny v týdnu, včetně alespoň jednoho odpoledne do 18 hodin, aby i pracující lidé měli šanci vyřídit si své záležitosti bez nutnosti brát si volno. Budeme rozvíjet koncept Czech POINT 2.0 – jednotného kontaktního místa, kde občan vyřídí většinu běžných úkonů (získá výpisy, ověří podpis, podá daňové přiznání nebo žádost o dávku atd.), a to i v menších obcích například prostřednictvím místních knihoven či pošt.
Veřejnoprávní média a svoboda projevu: Svobodná společnost potřebuje svobodnou a pluralitní veřejnou debatu. Stojíme o nestranná veřejnoprávní média, která poskytují objektivní informace a pestrou paletu názorů. Souhlasíme se zachováním financování České televize a Českého rozhlasu prostřednictvím koncesionářských poplatků, protože to omezuje závislost médií na momentální vládní garnituře. Trváme však na přísné kontrole vyváženosti a hospodárnosti veřejnoprávního vysílání – média placená všemi občany nesmějí stranit jedné politické či názorové skupině. Prozkoumáme možnost sloučení ČT a ČRo do jedné moderní mediální instituce po vzoru britské BBC, což by mohlo přinést úspory z rozsahu a jednotný standard kvality. Pokud by k tomu došlo, zákon musí garantovat zachování programové pestrosti (regionální studia, menšinové žánry) a zabránit snižování plurality názorů. V každém případě budeme dbát na to, aby veřejnoprávní média plnila svou roli „služby veřejnosti“ – bez náklonnosti k jedné či druhé straně politického spektra, bez zbytečného utrácení a s důrazem na kvalitní obsah. Svobodu projevu jako takovou budeme hájit proti všem pokusům o cenzuru či „cancel culture“ – zákony musí jasně definovat jen úzké mezníky (např. přímé podněcování k násilí), jinak má zaznít každý názor a veřejnost sama posoudí jeho hodnotu.

Naše vize je fungující stát, který si váží svých občanů, tradic a svobod. Věříme, že s tímto programem nabídneme zklamaným voličům skutečnou alternativu – návrat k hodnotám, rozum do politiky a vizi budoucnosti postavenou na kontinuitě a odpovědnosti. Koruna Česká bude vždy hájit rodinu, obec a právní stát proti chaosu, experimentům a centralismu. Stojíme na pevných základech tisícileté státnosti a hledíme do budoucna s odvahou a pokorou – pro lepší a stabilní České království.