Článek

Rozhovor s předsedou Koruny České: Radim Špaček odpovídá na palčivé otázky

Na konto RNDr. Radima Špačka, předsedy monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska, již bylo mnoho řečeno i napsáno, vždyť kauza, ve které figuruje, už trvá více než 15 let. Kdo tento muž vlastně je a jak by se sám představil veřejnosti a svým voličům?

  1. Dobrý den, pane doktore Špačku. Jelikož se volby do Poslanecké sněmovny blíží, rádi bychom se vás zeptali na několik otázek, které by Vás voličům mohly přiblížit. Jak vzpomínáte na studium na Přírodovědecké fakultě UK a své předchozí profesní úspěchy? Jakých zkušeností si nejvíce vážíte? 

Přírodovědecká fakulta si dokázala udržet velmi dobrou odbornou úroveň i v minulém režimu, takže na studium vzpomínám velmi rád a z toho, co jsem se dozvěděl od skvělých odborníků, jako byli pánové Závada, Vondrejs, Čerkasov, do značné míry čerpám dodnes. Bylo samozřejmě úplně absurdní, že tito úžasní pedagogové nedosáhli na vyšší titul než odborný asistent, protože se nezaprodali bolševickému režimu, který naopak uděloval docentury a profesury lidem, kteří toho byli naprosto nehodni. Trochu mě děsí, že v současné době jsou v Americe někteří univerzitní odborníci podobně ostrakizováni za názory, které nejsou nijak útočné nebo nadřazené, jenom se někomu nelíbí. S nelibostí sleduji, že podobný přístup k „nežádoucím“ názorům se začíná uplatňovat i tady, zatím naštěstí jen na úrovni diskuzních fór. Doufám ale, že se tento trend nestane určujícím.

  1. Rok 2005 byl pro váš život a budoucí kariéru stěžejní. Bylo to tehdy, kdy na světlo vyšla kauza Nadace pro rozvoj regionů a jejích fondů, kde jste působil jako poradce ministra pro místní rozvoj. Můžete popsat, jakou roli jste v tomto případu hrál a čeho se to týkalo?

Celá kauza je poměrně dosti spletitá a zatím se nikdy mně ani mým kolegům nepodařilo ji vysvětlit jednoduše v několika větách. Spletitost věci dokládá i fakt, že kauza začala v roce 2005, ale není stále ještě úplně uzavřena a jedna její větev se stále řeší u soudu. Kdybych měl vypreparovat „svoji“ část, stíhali mě za to, že jsem jako likvidátor Nadace pro rozvoj regionů prodal její poslední aktivum – Regionální podnikatelský fond – za cenu 58 milionů, když účetní hodnota toho fondu byla 52 ¼ milionu a odhad tržní ceny byl 48 milionů. Prostým odčítáním se dá dospět k závěru, že jsem ministerstvu uchránil 5, možná ale i 10 milionů. Jenomže jsem tím zkomplikoval převod cca 30 milionů přátelům tehdejšího premiéra Paroubka, což se zjevně neodpouští. 

Na naší kauze se dá ukázat, v čem selhává česká justice – v zásadě stačí dva lidi, aby kohokoli dostali do kriminálu: jedním je namotivovaný nebo umanutý státní zástupce, který může vést vyšetřování tak, až sestaví konstrukci, kterou pošle k soudu. Tím druhým je soudce odvolacího soudu – i když prvoinstanční, nalézací soud udělá vše, co je potřeba a nějak rozhodne, odvolací soud může věc opakovaně vrátit, až si nalézací soudce řekne, že to nemá zapotřebí a rozhodne, jak odvolací soud požaduje. A když se nalézací soud drží svého názoru, odvolací soud mu to prostě odebere a předá jinému, který už bude „poslušnější“. Zajisté je potřeba, aby byly možnosti, jak umravnit prvoinstanční soud, když zdivočí – problém je, že nejsou žádné pojistky proti tomu, když zdivočí soud odvolací: Nejvyšší soud má taxativně vymezené důvody, kdy může zasáhnout, takže většinu dovolání odmítá z formálních důvodů, a u soudu ústavního bohužel v jeho aktuálním složení zcela fatálně záleží na tom, který soudce dostane kauzu přidělenou. My jsme měli smůlu, že naši kauzu dostal na Ústavním soudu J. Jirsa, který je znám svým vstřícným postojem vůči kolegům ze soudního prostředí.

  1. V listopadu roku 2018 jste byl zvolen předsedou Koruny České. Měl jste obavy, co vám tento post přinese, nebo jste o výkonu této důležité funkce nezaváhal ani chvíli?

Samozřejmě, že se mi do této eskapády vůbec nechtělo, zejména proto, že mít v čele člověka s trestní minulost je pro každou politickou stranu velká zátěž. Nakonec ale, i s ohledem na předchozí podporu vedení Koruny České, jsem se rozhodl o funkci předsedy ucházet.

  1. Vašemu zvolení jako předsedy Koruny České ještě předcházela nominace na kandidáta pro volby do senátu ve volebním obvodu Kutná Hora v roce 2016, kde jste kandidoval přes trvající výkon trestu. Proč jste se chtěl voleb neodkladně účastnit?

S tímto nápadem přišli kolegové z vedení strany a chtěli tím dát najevo, že považují vedení mého procesu i jeho výsledek za výsměch právnímu státu. Po nějaké době váhání jsem na tento, na první pohled zcela bizarní, nápad kývl a byl jsem kandidátem Koruny v Kutné Hoře. Na mandát to nevydalo, ale získal jsem 1 024 hlasů, což je víc, než kterýkoli jiný kandidát Koruny do Senátu. 

  1. Zajímáte se o historii, monarchii a dokonce se věnujete genealogickému zkoumání a sestavování rodokmenů. Můžete přiblížit, o co se přesně se jedná a čím vás tato disciplína uchvátila?

Přijde mi, že znát svoje předky, odkud pocházeli, jak se rod vyvíjel, je nejen zajímavé, ale i užitečné. Pátrat po předcích a sestavovat rodokmen je teď výrazně snazší než před několika lety, protože většina matrik už je v digitální formě dosažitelná přes internet. Z matrik se samozřejmě člověk nedozví konkrétní osudy svých předků, něco málo se dá doplnit z pozemkových knih, ale v každém případě zůstává veliký prostor pro představivost, jak naši předci žili. Je pravda, že při pátrání v hlubší minulosti se musí člověk vyrovnat s tím, že zápisy v matrikách  jsou psány kurentem, jemuž se ne úplně přesně říká švabach, a že jsou mnohdy v němčině nebo latině. Každopádně máme obrovskou výhodu, že můžeme dokumenty studovat doma na počítači a nemusíme obrážet oblastní archivy. Je to taky jeden z mnoha argumentů, proč je potřeba dotáhnout digitalizaci státní správy, aby každý, kdo chce, mohl úřední věci vyřizovat od svého počítače nebo mobilu a nemusel úřady objíždět.

  1. Jelikož jste hlavní představitel monarchistické strany, v čem vidíte hlavní význam zavedení monarchie?

Těch důvodů pro návrat k osvědčené formě státního uspořádání je celá řada. Především je potřeba zdůraznit, že to není žádná nostalgie – nechceme obnovit monarchii proto, že by se nám stýskalo po zlatovlasých princeznách. Protože máme volební číslo 16, zformulovali jsme důvodů pro obnovu monarchie 16, ale mohlo by jich být třeba i dvakrát tolik. Z těch nejdůležitějších uveďme to, že panovník zemi i národ symbolizuje a stmeluje, zatímco volení politici vždy rozdělují. Panovník se na svůj úděl připravuje od dětství, je proto naprostý profesionál, a hlavně – nemá potřebu se ucházet o přízeň svých volitelů, takže o svou zemi pečuje pod zorným úhlem, jak ji předat svému nástupci v co nejlepším stavu, nikoli pod zorným úhlem blížícího se konce mandátu. Díky dědičné posloupnosti má panovník jiný typ legitimity, než všechny ostatní státní orgány, jejichž legitimita je odvozena výhradně od voleb, a je tak významným prvkem v systému demokratických brzd a protivah. A v neposlední řadě víme jistě, že s obnovou monarchie by se do české politiky začala vracet slušnost, důstojnost a noblesa, které v současné situaci tak bolestně postrádáme.

  1. Jste zastáncem parlamentní monarchie, která se skládá ze samosprávných celků. V čem je právě toto uskupení lepší než konstituční monarchie a jaké jiné výhody v ní spatřujete oproti republice?

Jakkoli jsem si vědom, že právní věda staví konstituční a parlamentní monarchii do protikladu, pořád se s tím neumím smířit – přijde mi logické, že konstituční monarchie, v níž je role panovníka a dalších státních orgánů definována ústavou, je protikladem monarchie absolutistické, v níž si panovník může, v nadsázce řečeno, dělat, co se mu zlíbí. A jestli konstituce ponechá panovníkovi jen symbolické pravomoci a všechnu moc předá parlamentu, jde o monarchii parlamentní, která ale stále zůstane podmnožinou monarchie konstituční. Výhody monarchie oproti republice jsou mnohé – panovník národ stmeluje, na rozdíl od voleného prezidenta, který z principu samotné volby nutně bude vždy rozdělovat. Panovník je také symbolem kontinuity. Premiéři přicházejí a odcházejí, ale panovník zůstává a je také předem jasno, kdo nastoupí po něm. Občas slyšíme námitku, že špatného prezidenta se s koncem jeho mandátu můžeme zbavit, ale špatného krále se zbavit nejde. To naštěstí vůbec neplatí. Moderní monarchie mají mechanismy, jak odstavit panovníka, který trůnu není hoden. Asi nejznámější případy jsou britský král Edvard VIII., po jehož abdikaci nastoupil na trůn otec současné britské královny Alžběty II., nebo španělský král Jan Karel, který před několika lety předal trůn svému synovi Filipovi. Bylo by nicméně ideální, aby byl panovník vybaven kontrolními pravomocemi, díky nimž by mohl realizovat zásadu, kterou ustavil císař František Josef, že jeho úkolem je chránit národy před jejich politiky.

  1. Co byste vyzdvihl z volebního programu monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska? Která témata jsou podle vás v dnešní společnosti nejzásadnější a je potřeba je začít intenzivně řešit?

Kromě našeho hlavního cíle, jímž je obnova monarchie a návrat krále, máme zcela plnokrevný program, který řeší všechny oblasti. Naprosto zásadním tématem, který je nutno projednat urychleně, je dramatický úbytek druhů v naší přírodě – pokud by si někdo myslel, že je to přehnané, ať si vybaví, jak vypadá čelní sklo auta po jízdě v podvečer teď a jak vypadalo ještě před pár lety: není to tak dávno, co bylo čelní sklo nutné každou chvíli očistit od zbytků hmyzu, teď se ničím takovým trápit nemusíme. Což je pro řidiče dobrá zpráva, rozhodně ale ne pro nás všechny, protože když z přírody mizí hmyz, mizí i živočišné druhy, co se jím živí, i ty druhy rostlin, které hmyz potřebují k opylení. Úbytek druhů nepochybně souvisí s nízkou rozmanitostí krajiny – potřebujeme omezit výměry monokultur, potřebujeme podmínit zemědělské dotace dodržováním slušného chování k přírodě a taky podporovat ty zemědělce, co budou rozmanitost krajiny aktivně zlepšovat. Že to narazí na odpor agrobaronů, je skoro jisté, přesto ale je potřeba vydat se důsledně tímto směrem. Dalším tématem, které souvisí s udržením základních podmínek pro život v české kotlině, je péče o vodní režim. Většina vody z našeho území odtéká v tzv. dlouhém režimu – z povrchu steče do potoků a řek a dále do moře, kde teprve se odpaří a pak se nějaká část vrátí ve formě srážek. My ale potřebujeme dostat co nejvíce spadlé vody do krátkého cyklu – zadržet ji v krajině, aby neodtekla a zčásti se uložila do přirozených podzemních zásobníků, zčásti zůstala v povrchových zásobách. Odkud pak odpařováním omezuje teplotní extrémy a zároveň v následných srážkách zůstává v našich zeměpisných šířkách.

Opustíme-li hledisko základních podmínek pro fyzické přežití, je asi nejnaléhavější téma posunout zásadně vzdělávací systém tak, aby co nejdéle udržel v dětech jejich přirozenou touhu zkoumat svět, přicházet na nové věci a dozvídat se, jak svět funguje. Ponechat dětem co nejvíce volnosti v určování, co, kdy a jak rychle se samy chtějí učit, sice naráží na velmi tuhý odpor rodičů, je to ale nejenom způsob, jak zajistit, aby se děti učily rády a tím i účinně, je to také způsob, jak u každého rozpoznat individuální talenty a nadání, které pak mohou být cíleně rozvíjeny. A plýtvání talenty je největší hřích, jehož se společnost sama na sobě může dopustit.

Akutní problém bude stabilizovat státní finance, které rozvrátila vláda ANO a socialistů, částečně bohužel s přispěním ODS. 

  1. Jaké máte plány do budoucna, když ve sněmovně uspějete, nebo když naopak ne?

Ať tak či onak, je naším úkolem stále šířit povědomí o výhodách monarchie ve srovnání s republikou, o tom, že český stát stát nevznikl v roce 1918, ale o 1 250 let dříve, jakož i o tom, že za monarchie se z českých zemí stalo ekonomické srdce říše a z českého národa plnokrevný emancipovaný člen evropské rodiny národů. 

Rozhovor s Radimem Špačkem v DVTV

Všechny informace o politické straně Koruna České

Sdílejte článek:

Facebook
LinkedIn
Twitter

Sdílejte článek: