Tak už to zase začíná. Prolhaná a prodejná média začínají den ode dne stupňovat a zahušťovat atmosféru strachu z druhé coronavirové vlny. Pokusně byla vrácena mimořádná opatření v Moravskoslezském kraji, a tato sonda vyvolala velmi bouřlivou reakci obyvatelstva, podnikatelstva i občanstva. PR agentury radící loutkářům bažícím po absolutní moci a ziscích, to ale asi nezarazí. V té souvislosti již bylo naznačeno, že mimo jiné půjde o pokus zrušit či oddálit blížící se volby, hlavně ty senátní.
Nemá smysl pokoušet se zase znovu sepisovat manifesty a přesvědčovat národ o tom, že je podváděn. Tvrdil jsem to od prvního dne, kdy krize vypukla. Lépe to za mne řekl Igor Chaun v dnešním článku (22. 7. 2020) v Reflexu – Chceme fakta, ne chaos a zákazy! Straší nás virem, aby nás udrželi v obavách a poslušnosti.
Cituji:
Jímá mě pobouření a lítost, když vidím amatérismus, s nímž se hýbe lidskými životy, ničí se podnikání v České republice a opovrhuje se člověkem jako individualitou, včetně jeho práva na kulturu, na život v radosti a beze strachu, na svobodné sdružování a pohyb. A na svobodné dýchání bez nesmyslné a nezdravé roušky!.
Tímto podivným virem, stejně jako třeba „suchem“ i přes pokračující deště, nás určité složky společnosti za podpory vlády a některých médií opakovaně a cíleně straší. Dokonce mám dojem, že jakékoliv zlepšení se snaží relativizovat a neustále nás zašlapávají do strachu, obav a očekávání neurčitých krizí. Potřebují nás udržet ve strachu a poslušnosti!
Jsem si vědom, že jinde ve světě – pravděpodobně v jiné mutaci viru, v populacích přestárlých, oslabených, obézních nebo fyzicky a rasově jinak disponovaných – je nebezpečí této nemoci vyšší. U nás však nedosáhla ani rozměrů silné chřipkové epidemie. I těch 359 zemřelých se v Česku napočítalo horko těžko a byl v nadsázce započítán i člověk, který spadl ze schodů a při pitvě mu pak byl zjištěn koronavirus v těle. Současná vláda přesto zastavila život v zemi, poničila ekonomiku, zařízla podnikání a živnostníky a vyvolala obrovskou vlnu strachu a depresí. Vrcholem je, že schválila neuvěřitelný, astronomický rozpočtový schodek ve výši půl biliónu korun. Zadlužila nás tedy na několik pokolení dopředu.
Kdo by se domníval, že po dramatickém jaru teď už funguje ona „chytrá karanténa“, že byly rozvrženy pravomoci a určena opatření pro případ slibované „druhé vlny“, velmi by se mýlil. Nastává opět chaos, diskomunikace a marasmus. Nevidíme spolupráci vlády, hejtmanů a epidemiologů, nevidíme inteligentní a takticky připravený operační plán. Jsme opět svědky amatérismu, náhlých zmatečných rozhodnutí a absolutní neúcty vůči právům a potřebám normálních lidí. Jediné, co nám vláda opět servíruje, jsou zákazy, pokračující neinformovanost, strašení a falešné přísliby finanční pomoci, na kterou většina potřebných nedosáhla, a pokud ano, musí ji často vracet.
Chtějme proto jasně a přesně vědět, kde a kolik je hospitalizovaných a zda je někdo ve skutečném ohrožení života. Jinak nikdo nemá právo žádat po nás rouškovou poslušnost, ekonomické a podnikatelské strádání a lidské oběti a omezení. Bez těchto konkrétních údajů jsme pouze balamuceni, strašeni a celá tahle tiráda je jenom fraškou, operetním představením, jež má zakrýt hluboké morální a ekonomické selhání (a možná zločiny) naší současné vlády a jejích jednotlivých protagonistů.
Nijak mne netěší, že se potvrzují myšlenky a předpoklady, které jsem zastával od prvního dne oněch morových opatření. Něco se zlepšilo. Tehdy jsem si připadal se svými postoji a analýzami naprosto sám jako podivín a panikář. Dnes si to uvědomují již mnozí. Jenže to asi nepomůže. I mnozí rozumní budou převálcováni miliónovou šedou zónou nedospělců, měšťáků a plebejců, kteří zkrátka potřebují k životu nějakého toho Velkého Taťku, který se o ně postará a jako malé děti je vždycky ochrání. Statisíce a milióny tomu potřebují věřit a upínat se k té naději, aby nemuseli jednat a přemýšlet sami za sebe. Proto jsou pro ně vyráběna globální ohrožení, aby jim mohlo být stále ukazováno, jak se o ně někdo stará a chrání je.
Svoboda je totiž obtížná. Nese sebou nutnost se dospěle rozhodovat a za svá rozhodnutí nést zodpovědnost. Svoboda je břemenem, které unesou jen nemnozí. Dětské lnutí (a poslušnost) k Velkému Taťkovi je pohodlnější. Tak tomu ovšem bylo vždycky. Stejné davy nedospělců umožnily Sulovi, pak Caesarovi a nakonec Oktaviánu Augustovi zničit římskou republiku a zavést césarství – diktaturu Božského Taťky.
Ani staří Římané, ani my dnes nechceme zpět ony zaručené demokraty a republikány, kteří ve svých krátkodechých vládách rozkradli, co se dalo, a když nebylo co, nařídili utahování opasků, aby se našetřilo na další rozkrádání. Posílali na sebe navzájem policejní komanda a zatýkali se, odhalovali navzájem své zločiny, svoji asociálnost a nemorálnost v přímém přenosu, a z krabic se jim sypaly korupční milióny. To oni stvořili Babiše, jako kdysi římská republikánská patricijská elita stvořila Caesara. To oni sami zabili republiku, a nedejme se oklamat tím, že se tomu říkalo republika ještě dlouho poté v dobách zjevné samovlády nějakého toho starověkého Velkého Taťky. I dnes Velký Taťka takzvanou opozici hravě převálcuje a nastolí diktaturu. A protože nelze volit to, co tu bylo před Babišem a stále by se rádo vrátilo, nebudou už žádné další volby rozhodovat o demokracii.
Ano, ti, kdo chtějí Velkého Taťku, byli vždycky, a vždycky jich byla drtivá většina. Proto vzniklo promyšlené monarchistické uspořádání společnosti, v němž Velkým Taťkou byl král nebo císař. Vzdálená neomylná, moudrá osoba, která se o všechny postará a všechny vezme pod svá křídla. Jenže tehdy to byla osoba od malička školená v umění řídit stát či říši. Byla to celá taťkovská dynastie, která měla hlubokou historickou tradici i zkušenost v řízení státu a rozhodně se nepokoušela řídit stát jako firmu, a ještě se s tím chlubit. V takovém uspořádání nevadilo, když většina nedospělců slepě důvěřovala Velkému Taťkovi, naopak to umožnilo efektivněji se postarat o prosperitu a růst všech. Posilovalo to stabilitu. A když chtěl někdo jednat jako dospělý a projevil ochotu nést zodpovědnost, byl rozpoznán a angažován. Monarchie byla jediným uspořádáním společnosti, které taťkovský princip spoléhání se na moudrou hlavu na vrcholu neničil a nerozvracel. A nevedl k diktatuře, ale k zodpovědnosti a závazkům těch, kdo zemi vedli. Republika je bohužel systémem, který taťkovský princip zničí. Jenže ho nepřemění v rozumné místo k životu, ale přemění ho v mraveniště. Velkému Taťkovi neumožní panovat a vládnout, ale opanovat a ovládnout, manipulovat a tyranizovat.
Nedoufám v demokraty. Ti, kteří si tak říkají v řadách našich finančních a mocenských elit, nechtějí sloužit, ale chtějí manipulovat, okrádat a ovládat. Jako kdysi Flaviové, Juliové, Spicionové, Katonové, Ciceronové a další. Chtějí se porvat mezi sebou o moc a protahovat tu rvačku donekonečna bez absolutního vítěze, ale v otevřenou nadějí, že by zvítězit mohli. Jejich volba nebude znamenat návrat demokracie. Navíc je nereálná, protože přízeň lidu jim vyfoukl jeden, který se na rozdíl od nich dokázal stát Velkým Taťkou. Takzvaní demokrati už pro něj nejsou žádní soupeři. Soupeřem, nebo reálnou alternativou by se mu mohl stát jen jiný, legitimní Velký Taťka, totiž oprávněný a skutečný panovník.
Republika končí. Už skončila, jen jsme si toho nevšimli. Nemá smysl přemýšlet, zda budeme volit levici, pravici, nebo ředitele firmy. Už máme na vybranou jen ze dvou možností a variací Velkého Taťky. Reálně můžeme volit jen mezi ředitelem firmy nebo panovníkem. Pro mne je ta volba jasná, protože jen jeden z nich mi nebude nasazovat náhubek, aby mne postrašil, nebude uplácet a kupovat média, aby mi od rána do večera lhala, nebude mít důvod rozeštvávat společnost a omezovat svobodu, oddalovat, kalkulovat či rušit volby (jako nevolený) a jen jeden z nich zachová demokracii. Protože jeho vrcholná moc bude legitimní a zákonná, a nebude si ji muset každý den znovu dokazovat. A my ho budeme milovat, když už potřebujeme nějakého Velkého Taťku.
Honza Drnek
