Článek

Jan Drnek: Na Letnou

Dějiny se prý opakují jako fraška. Letošní opakovaná snaha dostat na Letenskou pláň statisíce demonstrantů proti premiérství Andreje Babiše na tuto roli dost aspiruje.

Skutečně, mnoho lidí by rádo zažilo to ovanutí velkými dějinami, to dojemné kolektivní rozhodnutí postavit se proti zlu. Zlo bylo jasně identifikováno, je jím Babiš a Zeman.

Netvrdím, že tito dva muži nemají ocas a kopyto, ale zdaleka nejsou sami a situace je jiná. V roce 1989 byly demonstrace jedinou možností (kromě občanské války), jak se  komunistům postavit. Ve volbách s jednou kandidátkou NF to nešlo, a moc na lid posílala policajty, aby ho mlátili. Moc, proti které se demonstrovalo nenásilně, měla  prokazatelně po desítky let na rukou krev. Šlo o evidentní zločince a evidentní zvrhlost.

Ovšem Andrej Babiš byl zvolen v regulérních demokratických volbách, a jeho premiérství je výrazem vůle podstatné části obyvatel země. Demonstrace proti němu nejsou  výkřikem zoufalých mlácených a perzekuovaných lidí, jsou jen ukázkou vrcholného umění jistých PR umělců internetové generace, jak dostat do ulic velké davy, jak ventilovat nespokojenost s kde čím a zaměřit energii nespokojenosti na jeden bod.

Vůbec si nemyslím, že by měl člověk, jakým je Andrej Babiš, být v této zemi premiérem, ale snažím se zůstat střízlivý a vidět celkové aspekty situace. Pokud by se totiž podařilo nátlakem z ulice donutit k rezignaci politika zvoleného v demokratických volbách, pak se to podaří i kdykoliv jindy a volby jsou fakticky k ničemu. Vždycky se pak najde někdo,  kdo může zaangažovat profesionální PR agentury a provést to znovu, bez ohledu na výsledky voleb. Přebít demokracii dojmem z masovosti, která ale ve skutečnosti není masovější, než vůle voličů, je jen silnějším dojmem. Paradoxně tak úspěch takových demonstrací ohrožuje demokracii jako systém mnohem více a zásadněji, než legálně zvolený zloduch ve funkci.

Dalším aspektem je, že i kdyby bylo toto uliční tažení úspěšné, doopravdy nic nezmění. Pochybuji, že lumpy ve funkcích nahradí slušní a čestní lidé. Převážná většina těch, kdo chodí k volbám takové čestné a slušné lidi vůbec nepozná a neví o nich. Politické strany je na čelná místa svých kandidátek nikdy nedají, protože samy jsou již ovládány  bezskrupulózními a mocichtivými osobami, které jen dovedou zahrát líbivé divadlo. Český divadelní národ taková představení miluje a nejlepšího herce ocení zvolením, aniž tuší, že tím zvolili celou mafiánskou strukturu a otevřeli jí kohouty státního bohatství. Čestní a slušní lidé se nikam do popředí necpou, v předstírání jsou neobratní, a konec konců, kdo by chtěl, aby mu vládlo zosobněné svědomí? Všichni jsme v něčem trochu nečestní a neslušní, a právě proto tak strašně nechceme nic vědět o absolutní čistotě v podobě Boží. Proto je jakoukoliv čestnost a čistotu úmyslů třeba tak trochu poplivat a pošpinit (např. památku Václava Havla).

Nu, a pokud ulice svrhne Babiše nebo Zemana a za dva, tři roky zjistí, že tím jen umetla cestu k moci jiným lumpům, nastane opět 20letá deprese a kocovina. Zase jsme naletěli. Zase nás dostali doprostřed stáda na příslib jakési zelené pastvy. Všechno je marné a demonstrace nic nezmění. Jsme prostě hlupáci a vždycky jim naletíme. Raději nedělat nic a starat se jen o své. Nemáme naději, všichni jsme nějak zlí, všichni někdy krademe a lžeme. Nelze nalézt dobrého vůdce. Nejsou to naděje, ale iluze. Raději se o to nestarat a nechat je, ať si kradou, hlavně, když nás nevraždí a žijeme v dostatku.

Trochu se mi zdá, jako bych slyšel ten ohromný dav křičet – Protestujeme proti tomu, jak jsme hloupí, a jak kdykoliv znovu naletíme. Zařiďte někdo, ať se už nenecháme nachytat!

Ne, nejsme hloupí, jsme jen nevidoucí, včetně mne. Jsme jako zástup slepců, který očekává, že je někdo vidoucí povede správně. Nemluvím o vidění očima, ale o vidění rozumu a srdce. Naprosto chápu paniku slepce a strach, že bude zaveden do zkázy. Pak stačí, aby někdo jiný předstíral, že vidí a povede nás.

Také mám ošklivou zkušenost s tím, že jsem zabloudil a pořádně narazil. Několikrát jsem se nechal zavést planou nadějí, byl jsem zklamaný a měl strach. Pozbyl jsem naděje pro svou neschopnost vidět správně. Ale pak jsem potkal Pána, který byl vidoucí a řekl, že mne povede správně. Dokázal to tím, že se kvůli tomu nechal umučit a ukřižovat. Já
mu uvěřil, a od té doby mne ani jednou nepodvedl. Dokonce mám pod jeho vedením dojem, jako bych se stával alespoň šeroslepým a občas vnímal, kde je světlo a kde tma.

Dokud nás každého jednotlivě nepovede tenhle Pán a těch jednotlivců nebudou masy a celý národ, každá naděje je jalová.

Demonstrujeme kvůli tomu, že tohle vedení asi oprávněně podezíráme, že vede špatně. Velká část národa to ale tak nevidí, protože nevidí. I kdyby nás byla většina, nezískáme záruku, že příště si vybereme lépe. Tyto demonstrace nemají program, neříkají nám, že nás někdo povede lépe nebo jak a kudy jít lépe, jak vybírat. Proto nám nedají o nic větší naději, než zmanipulované volby. Je to jen přetlakový ventil.

Až budou davy demonstrovat za obnovení Mariánského sloupu nebo klečet v kostelích, rád se připojím.

Honza Drnek

Sdílejte článek:

Facebook
LinkedIn
Twitter

Sdílejte článek: