Byl jednou jeden stát. Vznikl asi před 100 lety a přivlastnil si jméno státu, který na tomto místě existoval kdysi dávno. Žádal, aby mu ostatní státy přiznaly právo na existenci v historických hranicích, ale sám si hned začal přivlastňovat a vojensky okupovat části jiných okolních států.
Žádal, aby mu bylo přiznáno právo na existenci na základě národního sebeurčení, a hned ve svých nových i starých hranicích uvěznil národnostní menšiny, které tam být nechtěly. Ignoroval neslučitelnost obou principů (státoprávního a národně sebeurčujícího), a žádal, aby mohl využívat ten který princip jak mu to právě přinese prospěch.
Ve své ústavě zaručil právo na soukromý majetek. Ihned ale vymyslel zákony, kterými odebral vybraným skupinám bohatších lidí většinu jejich dosavadních majetků. Opřel se o souhlas chudší většiny a slíbil jí, že jim zabavené majetky rozdá. Většina nadšeně souhlasila, a nikomu nedošlo, že když to takový stát udělal jednou, může to kdykoliv pod nějakou záminkou udělat znovu.
Prohlašoval vlastní obyvatelstvo za kulturně vyspělé, ale pravda byla taková, že to bylo obyvatelstvo hloupé, krátkozraké, také chamtivé, závistivé a mocichtivé. Tento stát vyhlásil kult národa a ostatní kulty začal potlačovat a vytěsňovat.
Tento stát se prohlásil za republiku, v níž bude platit svoboda projevu, vyznání a budou se konat svobodné volby. Svobodné volby se konaly, ale kdo neměl dost majetku, aby si koupil místo na kandidátce své strany a propagaci vlastní osoby v tisku, stejně nemohl být zvolen. Každý jedinec měl jeden hlas, lump stejně jako člověk co se pro stát a lidi obětoval, zloděj jako morální autorita, lempl stejně jako pilný, hlupák stejně jako moudrý apod. A začalo se tomu říkat rovnost a spravedlnost.
Vznikly vybrané skupiny, kterých se nesměla svoboda projevu dotknout a mnozí byli za svobodný projev souzeni a trestáni.
Menšinová skupina vojáků z předchozí války, kteří porušili své vojenské přísahy, zběhli a bojovali proti státu, jemuž ve válce přísahali, byla vyzdvižena jako hrdinové a adorována. Bylo jí svěřeno vytvoření nové armády. Velká většina těch, kdo přísahy nezradili, byla prohlášena za hlupáky, zostouzena, nesměla nosit zasloužená válečná vyznamenání, uniformy, a organizovat se podle spolkového zákona. Zrada a dezerce byla postavena na oslavný piedestal, ale současně od této chvíle, kdokoliv tento oslavovaný čin napodobil a také zběhl a bojoval proti tomuto státu, byl prohlášen za zrádce a trestán. Nářky nad účinky jedu se neoddělitelně smísily s oslavou jedu.
Za 20 let přišel zlý a silný diktátor v sousední zemi a chtěl tento stát pohltit. Politické a svobodně zvolené elity tohoto státu odmítly svůj stát bránit a bez odporu ho vydaly nepříteli i se vším jeho obyvatelstvem a jeho majetky. Někteří utekli do bezpečného zahraničí a odtamtud začali naléhat na porobený národ, aby nedělal ostudu a začal se konečně holýma rukama bránit.
Hrdinové, kteří utekli a vydali národ bez boje se ihned prohlásili zahraničním odbojem a začali vyčítat jiným velkým státům, že jejich stát neochránily a aby tedy koukali agresora porazit a vrátit jim jejich postavení i původní stát.
To se nakonec stalo. Lidé z oné skupiny, kterým republika před 20 lety sebrala majetky, ale i jiní majetní občané tohoto státu po celou válku podporovali finančně i jinak tento samozvaný zahraniční odboj pochybných charakterů. Bez jejich podpory by žádný odboj existovat nemohl. Ti, kdo jej vedli, pochopitelně bojovat nešli, jen řečnili a něčeho se domáhali.
Po válce se tyto samozvané elity vrátily, nechaly se oslavovat, a prvním jejich činem bylo sebrat majetky nejen bohatým, ale i středně majetným, prohlásit za oprávněné jen nepatrné majetky. Vše ostatní bylo zabaveno bez náhrady ve prospěch onoho skvělého pokrokového a vymodleného státu. Masám lidu bylo opět slíbeno, že jim zabavené majetky budou rozdány. A závistivý, chamtivý a hloupý národ jásal, zabavoval, kradl a již také zabíjel.
Tento stát (byl to pořád on, ten samý) vyhnal třetinu obyvatelstva a zabavil jeho obrovské majetky na základě nikdy neověřeného obvinění, aniž by někoho konkrétně za něco odsoudil ke ztrátě občanství a majetku. Prostě se to jen rozhodlo a vykonalo.
Samozvaní nikým nezvolení vůdci tohoto státu nechali na svém území bez jediného protestu řádit bezpečnostní oddíly sousedního diktátora, které zde zatkly řadu (desetitisíce) dlouholetých občanů republiky a odvlekly je kamsi na smrt (emigranti z Ruska). Navíc tomuto diktátorovi dobrovolně odevzdali velkou část vlastního území, o čemž nikdo nikdy nehlasoval. Soudný člověk by si řekl, k čemu je mu stát, který nechrání vlastní občany, okrádá je, vydává je nepříteli, naprosto ignoruje vlastní ústavu a zákony, jak se to komu zrovna hodí apod. Ale obyvatelstvo tohoto státu bylo obzvlášť tupé a jásalo.
Samozvaní a nikým nezvolení vůdci tohoto státu prohlásili, že demokracie již bylo dost a neosvědčila se, a protiústavně zakázali činnost mnoha politických stran. Povolené strany jásaly, neboť byly tvořeny také hloupými a chamtivými jedinci, kteří se třásli na to, jak si rozdělí majetky a voliče zakázaných stran.
Uctívaný zakladatel této republiky kdysi prohlásil, že státy a režimy se udržují těmi idejemi a principy, na kterých byly založeny. A měl naprostou pravdu. Bůh ví proč si většina lidí v této zemi myslela a stále myslí, že ony zakladatelské principy byly nějak vznešené, spravedlivé a povznášející.
V tomto duchu tedy vše jelo dále. Nakonec převládla jen jedna strana a její vůdci se stali nesesaditelnými diktátory. Byl zabaven úplně všechen majetek úplně všem a pod záminkou měnové reformy byly lidem odebrány i ušetřené peníze v bankách. Všechen majetek nyní patřil státu a všichni museli být jeho zaměstnanci. Stát se stal jediným majetníkem a zaměstnavatelem. Svoboda projevu, aby nebyla zneužívána, byla zakázána úplně a kdo se znelíbil, putoval do koncentračního tábora nebo na popraviště. A lidé jásali nad tím pokrokem a rovností rovů a popravišť. Velká část národa se hlásila k diktátorům, protože to jim na oplátku dovolovali ostatní okrádat, mučit a zabíjet, někoho ovládat, vydírat a tyranizovat.
Když tento zlý režim po dalších 40 letech padl, byla obnovena demokracie a povoleno soukromé vlastnictví i podnikání. Lidé jásali. Některé před 40 lety ukradené majetky byly vráceny, dříve ukradené majetky nikoliv. Stát prohlásil, že ideje jsou škodlivé, a proto budou základním měřítkem všeho, nejvyšší hodnotou a mocenským nástrojem majetky a peníze. Aby se lidi nevraždili kvůli moci (jako v temném středověku), budeme si moc kupovat.
Stát dává najevo, že co bylo ukradeno je už naše a my to dobrovolně vracet nebudeme, protože morálka není politologická kategorie, pro kšeft je škodlivá a pro dosahování moci je smrtelně nebezpečná. Soudy dávají ostentativně najevo, že rozsudky nemají žádnou spojitost se spravedlností, že rozsudek si musíme koupit a soudnictví je jen druhem podnikání.
Svobodné volby jsou zaručeny, ale bez peněz se opět nikdo nedostane na kandidátku, i kdyby byl ze zlata, nikdo se o něm nedozví, protože jen majetní si mohou koupit propagandu, poradce a sdělovací prostředky. Tak se na kandidátky dostávají většinou jen lumpové dost bezohlední na to, aby se dostali k penězům. A masy lidí je chodí každých pár let znovu a znovu volit. Moudrý národ ví, že jsou na kandidátkách jen lumpové, ale stále je chodí volit a podporuje a legalizuje tak jejich lumpárny.
Všichni mají lidská práva, ale mezi ně tak nějak neoficiálně patří i právo na krádež, na korupci apod.
V novém státě proto vládnou ti nejmajetnější. Pravda neexistuje, všechno jsou jen názory. Mít jakýkoliv názor je hloupé, protože to by člověku bránilo mít vždy ten názor, který nejvíc vynese. Vše musí být ke koupi, žijeme přece v tržním mechanismu. Všichni jsme jeho vyměnitelné součástky.
Mravnost a přátelství, soucit a vzájemná úcta by byly cestou k nápravě, ale ty nikdy nepatřily k základním zakládajícím principům tohoto státu a moudrý lid je vlastně ani moc nechce, protože by si nemohl ponechat své sobectví. Moc je jediný bůh a majetek je jeho nástrojem, liberálové jsou jeho prorokem.
Soudný člověk by řekl, že tohle vlastně žádný stát není a nikdy nebyl, že vždycky šlo jen o jednu či více gangsterských band, které se maskují vytvářením dojmu státnosti a perou se mezi sebou, všechny dohromady odírají onen moudrý lid, jak to jen jde. Tento rádoby stát nedodržuje ani svou ústavu ani vlastní zákony, když se to hodí. A až se to bude hodit, klidně nás tahle mafie zase někomu prodají všechny se vším, co máme, protože to přece bude dobrý kšeft a ten je posvátný, nedotknutelný.
Až tento stát schválí všechny novely a zákony LGBT a GDPR vnucované nám z centra říše v Bruselu, bude každý z nás zločincem téměř za jakékoliv chování. Kdo byl vychován v zásadách slušného chování a úcty k jiným lidem, shledá, že se dopouští zločinu, že se téměř nelze nedopouštět zločinu, že už téměř vše je zločinem a závisí jen na libovůli kohosi nahoře, jestli kohokoliv z nás potrestá nebo to blahosklonně přehlédne.
Můžeme se zachránit, když budeme na povel nakupovat, co se nám přikáže, když budeme udávat druhé a donášet. Ale jen možná. Před obviněním a souzením budou chráněni jen ti, kdo si ochranu mohou koupit. A vsadím se, že lid bude jásat, nakupovat, udávat a vydírat se navzájem. A kdejaká nanynka si bude myslet, že vysoudí milióny, když udá slušného člověka, který jí pustil do dveří jako první nebo v tramvaji sednout. Například. Spějeme do otroctví, a tento jakostát je toho nástrojem. Zkuste se někoho zeptat, co je to stát a proč by vůbec měl existovat…
Na tenhle pochod do otroctví jsme se vydali asi tak před 100 lety, někteří mnohem dříve, když jsme zavrhli jediný zdroj mravnosti, lásky a rozumu, který existuje. A vždycky se našel moudrý dosti masový lid, který jásal při každém kroku hlouběji do pekel. A Sokrates, tupitel davů, až bude přinucen vypít odvar z blínu, udělá to raději, než aby tady s moudrým lidem žil.
Honza Drnek
