Článek

Není nutno, není nutno, aby byla demokracie…

Je to zvláštní. Demokracie se objevila ve starém Řecku stovky let před naším letopočtem, pak skoro dva tisíce let nic, až zase v 18. století v Evropě. Copak demokracii ty tisíce let nikdo nepotřeboval? I potom ji doma začaly zavádět mocnosti, které se jinde ve světě chovaly jako otrokářské.

Demokracie je nám představována jako vrchol spravedlivého a pokrokového uspořádání společnosti, ale co když je to jinak? Co když je demokracie jen průvodním jevem mocenského vzestupu určitých tříd a určitého uplatnění moci?

V Aténách ji Perikles začal zavádět ve chvíli, kdy byly otevřeny vydatné stříbrné doly, kdy byl budován přístav a rozmáhal se dálkový zámořský obchod. Tedy v době vzestupu měšťanské buržoasie. Neurození, ale již bohatí obchodníci a podnikatelé své doby se chtěli svými majetky zakoupit k moci. Proto ve jménu svobody a jiných ušlechtilých idejí museli pohnout lidové masy, aby vyhnaly tyrany, samovládce, diktátory a vůbec všechny privilegované hajzlíky. Protože by ale lid asi nesouhlasil s tím, že si někdo přímo na trhu bude kupovat moc, funkce, pravomoci, že si koupí možnost dělat zákony, muselo se na to jít oklikou. Nemluvit přímo o moci a o kupování. Všechen lid musel ve jménu svobody, spravedlnosti, rovnosti apod., dostat slovo. Mluvit uměli stejně nejlépe ti, kdo měli vzdělání, a vzdělání měli synkové bohatých. Později lid ovlivnili ti, kdo si koupili noviny a média vůbec, statistiky, PR agentury apod.

Demokracie je zkrátka moc, která angažovala davy k tomu, aby ji legitimizovaly. Osvobozené davy také dostanou svobodnou možnost podnikat, ale ti, kdo všechno osvobozování a rovnostaření začali, jsou přece dávno za vodou a svoboda malých podnikatelů neohrozí jejich možnost vším manipulovat. Stejně tak není třeba nasazovat někomu náhubek a zakazovat mu svobodně mluvit a myslet. Dokud peníze znamenají moc, myšlenky a ideje neznamenají nic. Lid je nihilistický, pasivně konzumní, k ideálům a duchovním hodnotám nedůvěřivý, líný, lhostejný, rozklepaný o své malé jistoty. Dokud ti bohatí a mocní udrží status quo a jakž takž budou platit nějaká pravidla, budou je volit.

Jenže to může zase rychle skončit. Celosvětová globální ekonomika je jedno velké dluhové letadlo a stačí škobrtnutí, a vše se složí jako domino z kostek. Už zítra může mít pytel brambor větší cenu, než miliarda v papírkách nebo v nějakých digitálních číslech. Moc už nebude patřit boháčům a investorům, bankéřům a kšeftařům. Bude patřit těm, kdo mají jídlo, a ještě více těm, kdo mají samopaly a náboje. Jakmile se někde ustaví taková moc, ti ostatní pro ni budou buďto užitečnými otroky, nebo začnou být zbyteční a na světě navíc.

Nechci se zabývat katastrofickými scénáři. Jen jsem chtěl říct, že demokracie asi není jen další stupínek na schodišti ke stále lepšímu a svobodnějšímu uspořádání lidské společnosti. Je nejspíš spojena pouze s prostředím, kde kvete obchod, a kde se moc nechá kupovat penězi, kde se vše ohodnocuje a poměřuje penězi. Demokracie je nástroj k tomu, aby se k moci dostávali bohatí, protože jen ti potřebují skrze pseudosvobodné volby manipulovaných davů legalizovat, že si moc prostě koupili, že je pro ně politika jen další byznys, do kterého investovali, a čekají zisky.

Komunisté nebo nacisté demokracii a lidskou svobodu naprosto nepotřebovali a nezdržovali se s ní. Protože si moc nekupovali, ale brali si ji rovnou jinými způsoby. Před davy se maskovali nikoliv svobodnými volbami, ale službou proletariátu, národu nebo vyvolené rase.

Koronavirus je pořádné škobrtnutí a karanténa na celém světe vede k tomu, že krachuje a mizí střední a drobná podnikatelská třída. Ti, kdo mají hodně peněz, nezkrachují, ale protože nikdo jiný mít peníze nebude, nebude mít ani kdo nakupovat, nikdo nebude splácet dluhy a peníze začnou být k ničemu. Takže je na čase sledovat naše bohaté a mocné, jak si zařizují a pojišťují moc na dobu popeněžní a poburžoazní. Demokracii už k tomu asi potřebovat nebudou a svobodné obyvatelstvo už vůbec ne.

Pamatujme si den, kdy nám nasadili náhubky. Pamatujme si, co to byla demokracie. Jednou to možná tajně a ve tmě pošeptáme svým vnukům, kteří si pod tím slovem už nepředstaví naprosto nic.

Honza Drnek

Sdílejte článek:

Facebook
LinkedIn
Twitter

Sdílejte článek: