Thilo Sarazin, německý sociální demokrat spíše konzervativního střihu, údajně v rámci SPD nezbedné dítě. Ve svých knihách analyzuje především situaci v Německu, v poslední pak na cca 500 stranách analyzuje Islám a islamismus; formuluje otázky, jejichž řešení je podle něj nezbytné a musí být rychlé. Nějaká řešení sám také nabízí.
Jeho prvotina, jež u nás vyšla v nakladatelství ACADEMIA v roce 2011 pod názvem „Německo páchá sebevraždu“, byla prvním setkáním s tímto autorem v českém překladu. V Německu Angely Merkelové vyvolala skandál a autora stála vyhazov z politických funkcí, jež do té doby vykonával, protože zcela nekorektně pojmenoval stav německé společnosti a kritizoval vládu.
Sarazin je ekonom a politik, člověk zjevně mimořádně přesný a věcný. Jeho knihy vždy obsahují analýzy souvislostí s daným tématem, jež jsou doplněny tabulkami a statistikami. Takovým argumentům se jen těžko čelí ideologiemi, pocity, náladami. Pokud Sarazin varuje pře záplavou imigrantů nebo před politickou korektností a dalšími levicovými omyly, činí tak suchými čísly a holými fakty. Ostatně jeho knihy opravdu nejsou lehce čtivé, o to ale plnější faktů.
I další jeho díla vyšla v ACADEMII, všechny v překladu Františka Štíchy. Druhou přeloženou knihou je „Evropa euro nepotřebuje“ z roku 2013, o čem se v ní píše, vyplývá dostatečně z názvu. V roce 2015 vyšel „Teror ctnosti“ – brilantní polemika se všemi progresivistickými ideologiemi, včetně ekologického fanatismu, genderismu, politické korektnosti či multikulturalismu. Sarazin varuje všechny, zejména politiky, před slabostí, jež tak snadno podléhá křiklounům, aktivistům i sebezničující „sebekritice“ za kulturu a civilisaci, již naši předkové tisíce let budovali a dnes se mnoho Evropanů za ni stydí a nehodlají ji bránit, dokonce ani udržovat.
Zatím poslední přeloženou knihou je „Nepřátelské převzetí“. Termín je znám z ekonomiky, v tomto případě ale popisuje postupné ovládání (nejen) křesťanské kultury, tradic a způsobu života islámem. Autor na více než pěti stech stranách opět svojí metodou jakoby bez emocí, pomocí chladných čísel ujišťuje čtenáře, že již mnoho času nezbývá, chceme-li dál žít v demokracii a současně využívat všechny příjemné západní svobody a vymoženosti. Text vychází z popisu dějin islámu a jeho násilného šíření od 7.století. Sleduje rovněž vnitřní vývoj islámu a dokládá např. i na demografických faktech jeho nebezpečnost, neboť je spíše než náboženstvím politickou ideologií. Kdo se o to zajímá, většinu toho ví nebo alespoň cítí. Kdo četl román Luďka Frýborta „Ve stínu půlměsíce“ , prožíval už ten proces citově, literárně, možná s pocitem že „ono to tak snad ani nemůže být“. Sarazin sděluje, opět s čísly a grafy v ruce, že nepřátelské převzetí již probíhá. Poslední, pátou kapitolu nazvanou „ Co je třeba udělat“ by měli studovat politici národních států, ale především jejich zvolenci v EU; a nejen studovat, ale řídit se poukazy zde suše vyslovovanými klidným a věcným tónem.
Jelikož v Evropě děláme politiku demokratickými způsoby, je na politických stranách, parlamentech a vládách, aby hrozící nepřátelské převzetí vzaly na vědomí a co nejrychleji začaly formulovat řešení. A my voliči si samozřejmě již vybereme, pokud ovšem budeme mít patřičné informace. Takové, jež nabízí například Thilo Sarazin, ne žvásty z tzv. sociálních sítí.
Kniha Thilo Sarrazina je unikátní v tom, jak na faktech dokládá nebezpečí nových dogmat, postupně deformující náš svět a připravující půdu pro nové pořádky. Bez otevřeného nekorektního hodnocení budeme jen líně živořit a čekat. Odměnou našim potomkům bude manipulace a diktatura. Současně se otevírá prostor pro konzervativní politiku; jen je jaksi nedostatek schopných politiků, v Německu jako v zemích Koruny české.
Jan Bárta
