Koncem roku 2022 vešlo v platnost nařízení rady EU čj. 2577/2022, kterým se stanoví rámec pro urychlení zavádění energie z obnovitelných zdrojů. Tato směrnice dle důvodové zprávy řeší dlouhodobě nežádoucí závislost EU na fosilních palivech, která by ve střednědobém horizontu mohla být využita k vydírání některých členských států ve vztahu k jejich zahraniční politice. Účelem směrnice tedy není primárně naplnění green dealu a v některých bodech je naplnění směrnice dokonce v rozporu se směrnicemi EU zaměřenými na ochranu životního prostředí a biodiverzity v členských státech Evropské unie. V legislativě našeho státu jsou tyto směrnice implementovány ve formě EIA (koordinované stanovisko k posouzení vlivu na životní prostředí) a JES (Jednotné Environmentální Stanovisko). Hlavním cílem výše uvedené směrnice je navýšení podílu obnovitelných zdrojů energie a snížení energetické náročnosti provozu domácností a veřejných budov zjednodušením schvalovacího procesu pro fotovoltaické elektrárny a tepelná čerpadla. Autoři výše uvedeného nařízení si rovněž uvědomují nutnost kompenzace distribuční sítě v případě rozsáhlé výstavby volatilních zdrojů energie. Proto článek 6 umožňuje a nikoliv nařizuje vymezení případů a území, v nichž bude možné udělit výjimku z povinnosti souhlasného stanoviska EIA a zavádí povinnost úpravy energetické infrastruktury za účelem navýšení celkové kapacity distribuční sítě a vybudování zařízení pro skladování elektrické energie.
Od doby účinnosti výše uvedeného nařízení byla do legislativy našeho státu implementována část věnovaná urychlené výstavbě fotovoltaických elektráren s výkonem do 100 kWp. Distribuční síť je v současné době zahlcena a její provozovatelé se v současné době brání připojování dalších fotovoltaických zařízení. Obdobně na tuto situaci reagují zainteresované orgány státní správy. Z tohoto důvodu se současná vláda rozhodla přistoupit k implementaci článku 6 formou vymezení tzv. akceleračních zón pro větrné elektrárny, kterému předcházela zjevná mediální propaganda zahájena na podzim roku 2023. V červnu loňského roku došlo k zahájení meziresortní přípravy podkladů pro legislativní proces, který bude zahájen pravděpodobně na začátku roku 2025. Výsledkem takto chystaných opatření bude nijak nelimitovaná a nekontrolovatelná výstavba větrných elektráren v takzvaných akceleračních zónách.
Koruna Česká považuje tento vývoj za nešťastný, neboť větrné elektrárny (dále jen VTE) nelze považovat za ekologický zdroj jak ve vazbě k měření tzv. uhlíkové stopy, tak i ve vazbě na budoucí likvidaci těchto zařízení po jejich dožití. Problematické jsou především listy rotorů, které nelze recyklovat a jejich obrušování větrem v průběhu provozu je nejspíše jednou z hlavních příčin uvolňování mikroplastů do ovzduší. Zmíněné obrušování je rovněž příčinou nutnosti výměny listů nejméně dvakrát až třikrát v průběhu očekávatelné životnosti celého zařízení (cca 30 let). Významným negativním aspektem neregulovatelné výstavby VTE není jen odložená ekologická zátěž, ale také vliv na kvalitu kulturní krajiny a kvalitu života v jejich blízkosti. Hluk generovaný větrnými elektrárnami má prokazatelně negativní dopad na lidské zdraví a výstavba nadrozměrných VTE může do značné míry vést také k zásadní devastaci kulturní krajiny. Hromadná výstavba elektráren vyžaduje sekundární úpravy dopravní infrastruktury a terénu v jejich bezprostřední blízkosti. Zcela samostatnou kapitolou je pak samotná efektivita VTE v našem klimatickém prostředí. Země Koruny české jsou vnitrozemským státem, v němž lze jen velmi obtížně nalézt lokality k efektivnímu využití. O sporné efektivitě větrných elektráren ostatně svědčí například statistiky ze sousedního Německa, kde bylo prokázáno, že 18 000 VTE z 30 000 provozovaných by nemohlo být rentabilní bez stabilních dotačních programů.
S ohledem na znění nařízení Rady EU a výše uvedené skutečnosti se domníváme, že celá záležitost je jen snahou o prosazení zájmů větrného lobby, která může mít ve střednědobém horizontu negativní dopady na mandatorní výdaje našeho státu, jelikož zjevná nerentabilita VTE by mohla do budoucna vést k vynucování provozních dotací ze strany vlastníků, mezi nimiž by mohly převažovat města a obce. Předmětné nařízení se přitom o nutnosti masivní výstavby nových VTE nezmiňuje. Jeho primárním cílem je usnadnění výstavby malých fotovoltaických elektráren, podpora úspory energie v současném stavebním fondu a zajištění patřičných úprav distribuční sítě ve smyslu navýšení její kapacity a především možností skladování přebytečné energie. VTE jsou zmíněny pouze v důvodové zprávě ve vztahu blížícího se konce životnosti současných větrníků. Fotovoltaika a VTE přitom nejsou jediným tzv. obnovitelným zdrojem energie. Krajina a dlouhodobé klimatické podmínky na území našeho státu přitom poskytují příhodnější podmínky pro využití vodní energie. Ve vztahu k obsahu článku 6 řešeného nařízení by v našich podmínkách bylo příhodnější implementovat do naší legislativy spíše akcelerační zóny pro výstavbu malých vodních elektráren, přečerpávacích elektráren a jiných ideálně ekologických technologií určených ke skladování energie. Při zavádění těchto opatření bychom ovšem měli brát na vědomí fakt, že stanovení územních výjimek z EIA je v souladu se zněním článku 6 dobrovolně využitelný legislativní nástroj.
V kontextu střednědobého výhledu technologického rozvoje a dnes již vesměs celosvětově akceptovaného odklonu od fosilních paliv se domníváme, že v budoucím energetickém mixu našeho státu by měla převažovat energie z jádra jakožto primární výrobní základ a obnovitelné zdroje v podobě fotovoltaické a vodní energie, jako doplňková složka v kombinaci se zařízeními na skladování energie v podobě přečerpávacích vodních elektráren, gravitačních věží, elektrolytických stanic a případně jiných ekologických zařízení na skladování energie (princip gravitačních věží mohou využít např. vhodně navržená zařízení v hlubinných dolech). Jako další doplňkový zdroj by měly stávající tepelné elektrárny nahradit paroplynové a později snad i vodíkové elektrárny, které mohou být na rozdíl od tepelných spouštěny a vypínány prakticky okamžitě, čímž by vhodně doplňovaly výkyvy ve výroby elektrické energie z volatilních obnovitelných zdrojů.
Ve světle těchto skutečností považujeme zamýšlené legislativní kroky k prosazení akceleračních zón pro VTE za neodpovědné účelové řešení a věříme, že zákonodárci našeho státu svoje stanovisko k akceleračním zónám VTE revidují. Závěrem dodáváme, že nechceme nijak bránit přirozenému rozvoji využití větrné energie, avšak považujeme za svoji povinnost ohradit se proti účelovému a nezodpovědnému zneužití nařízení rady EU čj. 2577/2022 k prolomení přirozených právních bariér vymezených za účelem ochrany jiných veřejných zájmů. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se domníváme, že článek 6 řešeného nařízení rady EU lze naplnit zodpovědněji a především efektivněji.
