Dne 24. října 2024 podepsal jménem vlády České republiky její předseda Petr Fiala a státní sekretář Jeho Svatosti Pietro kardinál Parolin Smlouvu mezi Svatým stolcem a Českou republikou o některých právních otázkách, tedy smlouvu, pro niž se tradičně užívá pojem konkordát (byť v poslední době lze slýchat nesprávný výraz Vatikánská smlouva). Dne 23. ledna 2025 vyslovil s ratifikací této smlouvy souhlas Senát a již předtím, dne 19. prosince, prošel prvním čtením v Poslanecké sněmovně. Nyní se tedy v PS čeká na čtení druhé, v němž by měl být vysloven definitivní souhlas s ratifikací.
Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska) tuto ratifikaci podporuje a přimlouvá se za ní. Je především si uvědomit, že konkordáty se Svatým stolcem jsou zcela běžnými mezinárodními smlouvami, které má uzavřené drtivá většina demokratických států světa (včetně převážně muslimské Bosny a Hercegoviny a též všech našich sousedů). Je při tom logické, že je nutné uzavřít smlouvu přímo se Svatým stolcem, neboť katolická církve je jen jedna a nejedná se o federaci národních církví, jak tomu je např. u církví Anglikánského společenství. Dílčí otázky fungování církve v dané zemi lze samozřejmě upravit partikulárními smlouvami (např. působení vojenských kaplanů v armádě apod.) nicméně to nic neubírá na potřebě mít uzavřenou dohodu s celou katolickou církví.
Dokladem toho, že v této oblasti našich mezinárodních smluv je zřejmá mezera je i to, že již v roce 2002 se udál neúspěšný pokus o její zaplnění. Jsme proto vděčni, že současná vláda, a zejména její předseda Petr Fiala, se rozhodli tuto situaci napravit.
Výhody konkordátu spatřujeme především tyto:
- Posílení náboženské svobody a práv věřících občanů naší země (např. právo přijímat duchovní péči v sociálních zařízeních), neboť budou pojištěny mezinárodní smlouvou, přičemž tato smlouva též přinese zpřesnění a vyjasnění některých nejednoznačných pojmů (např. výše zmíněný pojem kaplanství je dosud zajištěn toliko dohodou mezi Českou biskupskou konferencí, Ekumenickou radou církví a příslušným ministerstvem, což ovšem nemá z hlediska katolické církve jednoznačný právní základ).
- Demonstrace vůle k dalšímu oboustranně přínosnému rozvoji vzájemných vztahů (např. ochrana a péče o kulturní a historické dědictví, sociální služby apod.)
- Zakotvení možnosti České biskupské konference uzavírat s českým státem partikulární smlouvy o oblastech společného zájmu.
Nejčastější výtky vůči konkordátu se dotýkaly otázky zpovědního tajemství. V této souvislosti je třeba podotknout, že tato smlouva neobsahuje jinou ochranu zpovědního tajemství, než je již v českém právu přítomna, konkrétně v § 368 odst. 3 trestního zákoníku. Pokud jde o tajemství obdobné zpovědnímu je třeba poznamenat, že za takové je možno považovat i lékařské nebo advokátní tajemství. Ostatně, toto právo mají i církve a náboženské společnosti, které nemusejí nutně považovat zpověď za svátost. Jak je tedy zjevné, konkordát nezakotvuje něco, co by bylo našim zákonům neznámé (jisté novum přináší pouze z hlediska církve). Není tedy žádný důvod se jeho ratifikace obávat.
Na závěr považujeme za nutné též podotknout, že tento konkordát nižádným způsobem nezakotvuje privilegia katolické církve. Právě naopak, pakliže náš stát je státem nábožensky neutrálním, měl by sám přiznávat stejná práva i ostatním církvím a náboženským společnostem. Ratifikaci konkordátu ostatně podpořila dne 17. října 2024 i Ekumenická rada církví, zastupující řadu nekatolických církví v českém státě, s odůvodněním že „Ochrana, kterou tato smlouva poskytuje, se týká nejen katolické církve, ale i ostatních církví a náboženských společností.“
Jak již bylo řečeno, ratifikace konkordátu není třeba se bát, neb nepřináší do českého právního řádu nic nového. Naopak, přinese jistotu věřícím občanům českého státu a vytvoří další prostor pro oboustranně výhodnou spolupráci naší země a katolické církve. Proto vyzýváme Poslaneckou sněmovnu, aby s ratifikací vyslovila svůj souhlas.
Předsednictvo Koruny České
