Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska) se zármutkem bere na vědomí smutnou zprávu o úmrtí Jeho Jasnosti Zdeňka hraběte Sternberga.
Hrabě Sternberg byl svědkem i přímým účastníkem mnoha dramatických událostí a dějů, které Země Koruny české postihly v důsledku rozbití středoevropského soustátí. I v těch nejtěžších obdobích byla Jeho Jasnost jasně rozpoznatelným symbolem pravého vnitřního šlechtictví a s ním spojené noblesy.
Pokoj jeho duši.
Kořeny českého hraběcího rodu Sternbergů sahají až do 12. století. Zdeněk Sternberg se narodil 15. srpna 1923 jako druhé z devíti dětí Jiřího hraběte Sternberga a jeho manželky Kunhuty hraběnky Mensdorff-Pouilly. Jeh otec podepsal v roce 1939 druhou a třetí šlechtickou deklaraci, které byly v čase nejvyššího ohrožení vlasti nacismem určené prezidentu Emilu Háchovi a ve kterých česká zemská šlechta plně podpořila svou zemi, národ a jazyk.
Na gymnáziu maturoval za druhé světové války a po znovuotevření vysokých škol studoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, avšak z politických důvodů nebyl puštěn k promoci. Za nacistické okupace i po roce 1948 se aktivně účastnil odboje. Pomáhal při organizování nelegálního překračování hranic a odchodu svých sourozenců a přátel na Západ. Po znárodnění rodinného majetku pět let nuceně strávil v karvinských dolech, z toho dva roky jako příslušník Pomocných technických praporů. Od roku 1956 pracoval jako kulisák v Karlínském hudebním divadle, a to až do své emigrace v roce 1968. V Rakousku se postupně vypracoval na zástupce ředitele potravinářského koncernu.
Po listopadové revoluci se Zdeněk Sternberg vrátil do Československa, kde v roce 1992 získal zpět rodový majetek včetně starobylého hradu Český Šternberk, jejž po dalších téměř 30 let rekonstruoval a zveleboval. Na hradě bydlel se svou manželkou Alžbětou, s níž má syna Filipa.
Dále si můžete přečíst například článek o Zdeňku Sternbergovi nebo rozhovor s ním z roku 2017 na webu Historická šlechta.
