Vždycky bylo, čím se ve světě znepokojovat, a je to tak i dnes. Díváme se na milióny chudých, kteří se zvedli z pralesů a pouští Afriky, středního i vzdálenějšího východu, a jako hejna sarančat táhnou na bohaté oblasti světa, aby je vyjedli a zničili, a pak spolu s námi umřeli hladem. Vidíme mafiány, kteří na tom vydělávají ohromné peníze, a ani oni nemyslí na zítřek. Mnozí si myslí, že až si zločinci vydělají dost, dají pokoj. Vidíme lodě útlocitných zachránců z neziskových organizací placených ze záhadných zdrojů, kteří mají za to, že když dáme těm miliónům něco ze svých přebytků, nasytíme je, vzděláme je, ubytujeme je a budeme se o ně starat, budou hodní a stanou se platnými členy západní společnosti.
Vidíme, jak rychle se mezi muslimy šíří přesvědčení, že jim Aláh dal celý svět a je jejich povinností ho ovládnout a pozabíjet každého, kdo by se od nich lišil, že zabíjením jiných se dostanou do ráje. Vidíme evropské politiky, kteří považují za svoji povinnost nakrmit celý svět a každému dopřát cokoliv si vzpomene jen tak zadarmo. Domnívají se, že když muslimy ohromíme svou civilizací, když jim předvedeme, jak se dá žít a organizovat společnost, aby produkovala pro všechny dostatek, pochopí a vděčně přijmou. Když ukážeme loveckým a sběračským kulturám jak pracovat, jejich příslušníci se změní, přestanou vyžírat svět, začnou pěstovat, vyrábět, pracovat.
Jiní si myslí, že Rusové řeší jen obtížnou hospodářskou a surovinovou situaci, že jim jde o mezinárodní prestiž, a jakmile se jim dostane uznání ze strany Západu, stanou se z nich kamarádi a spojenci.
Vidíme mocné finanční korporace, které se snaží svět svázat dluhy, finančně ovládnout celé státy a oblasti, a říkáme si, až se dostnažerou, dají pokoj. Mnozí si myslí, že když dopřejeme politikům to, aby měli své posty jisté, aby byli denně v televizi a trochu si přikrádali ze společného, budou se také trochu starat o nás.
Vidíme homosexuální, genderové a další menšiny, jak v nich narůstá agresivita, jak chtějí změnit svět, aby se nepřirozené stalo normou. Mnozí se opět domnívají, že když jim poskytneme stejná práva, když si budou moci hrát na opravdovou rodinu a manželství,když budou ženy chodit na pánské záchodky a když si bude smět každý vyhovět v jakékoliv nepřirozené absurditě, budou spokojení a přestanou být radikální, nebudou vyžadovat, aby se nepřirozenost stala normou. Ne. Nepřestanou. Nezstaví se to.
Mýlí se všichni ti, kdož za jednáním temných sil v nynější Evropě hledají jakési zištné důvody, neboť zde běží o čisté a nesmlouvavé zlo. Toto zlo se navenek projevuje v mnoha stravitelnějších formách a halí své požadavky do jaksi pochopitelných a jaksi zdůvodněných formulací, takže si někteří lidé, dokonce i jinak rozumní státníci mohou myslet, že vše pochopili, a že věcem přišli na kloub. Někteří mají dojem, že zlo bude odstraněno zajištěním sociální spravedlnosti a blahobytu pro jednoho každého člověka, odstraněním sebemenší nerovnosti, všech možných potřeb a chtění.
To vše je velký a tragický omyl. Dalo by se říci, omyl všech, kdo ztratili ze zřetele skutečný pravicový étos. Zlu nejde a nikdy nešlo o hmotné, materiální, národnostní, rovnoprávné, lidskoprávní a další pochopitelné zájmy. To je jen potrava pro rozum a strach. Zlo je totiž nepochopitelné. Usiluje jen o utrpení a o zlo samo. Zlo je samoúčelné, nesmyslné, je samo pro sebe, ale je mocné a inteligentní. Jakmile se dá na pochod, může být zastaveno zase jen za použití prostředků, které nadělají škody a mnoho dalšího zla.
To, co potřebujeme, je řád. Kombinaci přirozeného a nadpřirozeného řádu světa, která dala naší civilizaci dosáhnout zatím nikdy nepoznaného blahobytu a svobody.
Evropa, a muži, kteří jí kdysi utvářeli a vládli, bývali moudřejší. Byli moudřejší v tom, že předpokládali nadpřirozeného dárce řádu světa, obraceli se k Němu a snažili se s Ním spolupracovat. Dávní císaři a králové, kardinálové a papežové věděli více o podstatě zla a věděli také, že je třeba je odmítat a potírat v samých začátcích jeho projevů. Dnešní politikové a vůdci nedovedou již pohlížet na existenci zla, jako bezdůvodné a svévolné duchovní síly. Hovoří-li se dnes o zlu, pak pouze o takovém zlu, u kterého je znám nějaký důvod,nějaký konkrétní zájem a účel. Moderní sekularistická doba prosáklá tím, čemu říkáme věda, nás svádí k pyšnému a mylném umínění, že můžeme něco vědět a něčemu porozumět jen vlastními silami, že to, co z našeho pohledu nemá důvod, neexistuje. Takové nazírání na svět naši civilizaci oslabilo a stalo se velkým vítězstvím ďábla, neboť, jak se dnes ukazuje, nejsou mocní muži tohoto světa schopni pohlédnout do tváře ryzího, bezdůvodného zla a čelit mu.
Hledání důvodů pro existenci zla nás i naše politiky svádí k výmluvám a k domněnkám, že pominou-li nacionální, sociální, ekonomické, právní či politické důvody, zlo zmizí. Jenže zlo nezmizí a to až do konce našich časů, bez ohledu na důvody, které jsou, tak nebo tak, vždy falešné a nevystihující. Zlo půjde dál a nebude nikdy a ničím nasyceno a ukojeno a všechny oběti, včetně obětovaných národů a států, jsou marné, protože nástup zla nezastaví.
Nástup tohoto zla může být zastaven pouze tehdy, když najdeme a přijmeme správný řád světa. Když se služebníkům temnot postaví služebníci dobrého řádu. Když se najde dost mužů a žen ve vysokých i bezvýznamných pozicích, kteří obětují jakýkoliv vlastní prospěch službě toho, co nad sebou uznají jako dobré.
Tak, jako náš císař a král blahoslavený Karel kdysi obětoval trůn, říši, majetek i veškerou moc a nakonec i život takové službě a odešel do bezvýznamnosti i do chudoby.
Pokud chceme účinně čelit zlu, budeme se muset naučit rozpoznávat, co je od dobrého Boha a co je jen lidský vynález. Pokud touha po ovládnutí světa, po zabíjení druhých, po bezpracném pohodlném životě, po ziscích na úkor druhých, po ovládání, kontrole, ponižování a mučení druhých není od dobrého Boha, nemůže být v žádném případě a ani v zdánlivě ještě přijatelných formách akceptována. Pokud touha po rovnosti ve světě, kde rovnost nikdy neexistovala a fakticky jí ani nelze dosáhnout, po právech, která vznikla jen v lidském mozku, není jasně a zřetelně zjevena Bohem, je nutně důsledkem hříchu, opuštění Boha a svévolné pyšné touhy obejít se bez Něho. Zřídit si ráj sami již na zemi.
Máme na vybranou. Můžeme doširoka otevřít náruč vrahům a lupičům, dát jim všechno, co máme a nechat se umučit a pozabíjet. To by bylo dokonce křesťanské, kdybychom při tom odmítli zříci se Krista a udělali to v Jeho jménu, jako křesťané ve starém Římě. Můžeme se naopak bránit a vzít si na svědomí potoky prolité krve, války a masakry. Pochybuji, že bychom mohli najít nějakou střední cestu mezi tím, něco, co by nás nebolelo a přitom nás to ochránilo. V roce 1938 měly národy Evropy před sebou podobnou volbu a rozhodly se špatně. Neudělaly to ani ono a nechaly zlo, aby dělalo, co umí. Můžeme uvěřit, že spása je v přírodě, že příčinou zla je člověk, který přírodu znásilnil, že příroda musí zůstat čistá a nedotčená, aby správně fungovala. Dost možná, že bude správně fungovat bez člověka, ale potom je třeba člověka vyhubit. Pochybuji, že bychom našli nějakou střední cestu, jak se nekonečně množit a žít v dostatku a přitom mít nedotčenou přírodu. Můžeme uvěřit v možnost dosažení úplné rovnosti, ale prakticky jí nikdy nedosáhneme prostě proto, že se od sebe vždy budeme nějak lišit jako jednotlivci i skupiny. Nepomohou tomu ani socialistické diktáty průměrnosti, zbavování se osobní identity, všeobecné zchudnutí na stejnou úroveň, vršení nesmyslných práv, které nelze fakticky naplnit. Můžeme uvěřit, že se nějak dokážeme zbavit pocitu diskriminace, ale nakonec bude každý diskriminován prostě jen tím, že nemůže být tím druhým, že nemůže být všemi ostatními či na všech místech světa naráz, že musí žít jen ten vlastní život, že každý umře jindy a podobně. Vede to jen k zoufalství.
Z toho všeho se stanou mocenské nástroje a z idejí ideologie, pokud to bude jen naše lidské dílo. Pýcha potrestá sama sebe. A žádný z těchto nástrojů neopomene využít zlo, aby se šířilo a dostávalo lidský svět do bezvýchodných situací. Aby původně zdánlivě ušlechtilým a humanistickým myšlenkám dodalo agresívní osten a vnuklo jejich nositelům povinnost nesmiřitelného boje za lepší příští.
Napadá mne, že Bůh udělal tento svět takovým, abychom si sami nemohli pomoci, ať nás již napadne cokoliv bombastického. Všechny pouze lidské myšlenky, plány, systémy a ideje, co jich v dějinách bylo, se nakonec obrátily proti svým nositelům a šiřitelům, proti jejich dětem a potomkům. Všechny byly zneužity ke zlému. Vcházíme zřejmě do období, kdy budeme svědky toho, jak se ke zlému dají zneužít takové myšlenky jako svoboda, nezávislost, milosrdenství, právo a spravedlnost, blahobyt a dostatek, příroda a přirozenost, dokonce i sebeobětování (sebevražedných atentátníků).
Vše je zneužitelné, pokud to neděláme ve spojení a s ohledem na Toho, který ví všechno a je absolutně dobrý, pokud nedbáme o Jeho vedení, pokud to vymýšlíme a děláme jen sami ze sebe.
Především ale bez tohoto vedení nikdy nebudeme schopni rozpoznávat včas zlo ve svých vlastních motivacích a cílech. Nebudeme schopni pochopit, že zlo je bezdůvodné, nelze ho ničím nakrmit a jakýkoliv ústupek ho jen posílí.
Nedávno si jeden z nových uchazečů o členství v Koruně České postěžoval v dovětku své přihlášky, že mu vadí militantně křesťanské zaměření některých členů. Nevím, co myslel slovem militantní, ale chápu, že výše uvedený můj postoj je velmi nekompromisní. Vyplývá ze zkušenosti celého mého života, v němž jsem byl desítky let ateistou a desítky let křesťanem. Teprve křesťanství mne dovedlo k politickému průmětu víry do monarchismu. Nevěděl bych dnes, jak odůvodnit potřebu monarchie jen ateistickými argumenty, protože by šlo o pouhý politický systém, a všechny systémy jsou zneužitelné, což znemaná, že zneužity budou a nakonec diskreditují samy sebe. Dokonce i křesťanství, v době, kdy se stalo pouhým systémem, se zdiskreditovalo.
Také lidský rozum je pro mne dar od Boha, a viděl jsem dost příkladů toho, jak lidé, kteří se Bohu vzdálili, přicházeli nakonec i o rozum, aniž si to byli schopni uvědomit. I rozum musí být ukotven v něčem, co je mu nadřazené, jinak není schopen vnímat řád světa, jen konstruuje nedomrlé pořádky, které tak rádo zneužívá zlo.
Jsem monarchistou proto, že panovník je sám služebníkem Božím, a jestli opravdu je, se rychle pozná. Nicméně Koruna Česká je stranou bezkonfesijní a jinověrci či ateisté jsou vítáni, i jejich služba. Jednoho dne jako strana dosáhneme lepších volebních výsledků, a v určitou chvíli náš úspěch způsobí příliv nových zájemců o členství. Bude jich možná mnoho a v krátkém čase. Budou hlasovat na našich schůzích a my nebudeme mít jistotu, zda jim jde o totéž, oč šlo nám, kteří jsme stranu drželi v dobách jejího politckého neúspěchu. Je pravděpodobné, že mnozí z nich budou kariéristé, kteří zahlédnou možnost, jak se dostat do funkcí a stát se vpolitice významnými lidmi. Bude jich možná tolik, že nás přehlasují a přemění si stranu ke svým potřebáma zájmům. Právě ona křesťanská nekonpromisnost,která některým vadí, která určuje naši angažovanost v politice jako službu panovníkovi a Bohu bez vlastního prospěchu, jako určitou osobní oběť, by se mohla stát účinnou brzdou takového vývoje, určitým měřítkem, které nám pomůže rozpoznat oč komu jde.
Honza Drnek
