Devalvace národních měn není řešením cyklické hospodářské krize.
Integrační procesy nikdy v historii nebyly bezproblémovou a bezbolestnou záležitostí. Studie PRC , nejrenomovanější americké instituce ve svém oboru, která za „ nemocného muže Evropy“ považuje EU, zapomíná, že integrace severní části amerického kontinentu se uskutečnila násilně, prostřednictvím krvavé občanské války ,a i integrace evropských států Německa a Itálie se rodila v krvi. Současné evropské integrační procesy probíhají z historického hlediska velice civilizovaně a kulturně, přestože na pozadí největší hospodářské krize od konce druhé světové války.
K té by totiž došlo tak jako tak, nikoliv v důsledku vzniku EU resp. eurozóny, ale v důsledku ekonomické zákonitosti cyklického vývoje kapitalistické ekonomiky ( konjunktura, stagnace, recese, krize) v závislosti na vývoji koupěschopné poptávky. Jak jinak vysvětlit vznik všech hospodářských krizí 20. a |19.století, kdy existovaly pouze národní ekonomiky chráněné všemi dostupnými bariérami, a proč se s největší krizí 20.století, velkou hospodářskou krizí třicátých let , nevypořádaly národní ekonomiky prostou devalvací národních měn, jak dnes doporučují někteří odborníci, a situaci (nedostatek koupěschopné poptávky) muselo vyřešit až zbrojení a globální poválečný hospodářský boom jako důsledek válečné devastace světa a vytvoření sociálně tržní ekonomiky pod tlakem globálního šíření komunismu.
Velký a rostoucí trh EU zbavený řízenými integračními procesy všech hlavních bariér růstu , které limitovaly pohyb zboží a většiny služeb, kapitálu a pracovní síly, naopak vznik krize až do konce šedesátých let oddaloval. Po vyčerpání těchto hlavních poptávku stimulujících efektů se začala z politických důvodů , tzv. „ sustained development“, koupěschopná poptávka generovat úvěrem, tedy pumpováním peněz do ekonomiky prostřednictvím soukromých komerčních úvěrů i zadlužováním států.
Koncem osmdesátých let však začal být i tento způsob vytváření koupěschopné poptávky vyčerpán, neboť jednak došlo k saturaci koupěschopné poptávky, a jednak začala být ohrožena návratnost úvěrů. Pumpování peněz do ekonomiky přestalo být účinné, neboť tento nástroj může poptávku generovat jen do určité míry a dočasně. Stal se však zázrak. Zhroutil se bolševizmus a otevřel se obrovský , více méně koupěschopný, trh tzv. postkomunistických zemí. Rovněž Čína provedla ekonomicky účinné reformy.
Téměř do konce prvního desetiletí 21.století bylo vystaráno, obzvláště, když se generování koupěschopné poptávky opět začalo intenzivně podporovat úvěrem a to do chvíle, kdy praskly tzv. bubliny, úvěrem uměle vytvářená koupěschopná poptávka se zhroutila, soukromníci i státy přestaly být schopny splácet, nastalo to, co je eufemisticky nazýváno finanční krize , nicméně však nejde o nic jiného, nežli v podstatě o hospodářskou krizi vyvolanou nedostatkem koupěschopné poptávky a tím množnosti splácet poskytnuté úvěry.
Je zcela přirozené, a došlo by k tomu i bez existence EU či eura, že historicky ekonomicky slabší zemně jihu Evropy, jejichž ekonomickou základnu tvoří zemědělství a turistické služby, a kterých je tolik, že nabídka jejich produktů převyšuje poptávku, jsou krizí postiženy mnohem více obzvláště, když na průmyslovém severu se rovněž v důsledku snížení poptávky umenšily dotační a subvenční zdroje, které v době ekonomické konjunktury umožňovaly , aby obyvatelstvo jižního křídla dosahovalo životních standardů průmyslově vyspělých severských zemí EU. Průmyslově vyspělý sever má i za stávající krize světu co nabídnout – vysoce technologicky i kvalitativně sofistikované produkty ve spotřebních i výrobních tovarech. Bohaté, rychle rostoucí vrstvy společnosti v BRIC, nemají problém tyto produkty nakupovat. Lze jen těžko předpokládat, že by vozily rajčata, ředkvičky, okurky, hrozno atd. z evropského jihu. Zato Mercedesy, složité stroje atd. budou z Evropy, alespoň nějaký čas, ještě dovážet. Pokud hospodářská krize nepostihla jih Evropy ještě hůře, vděčí za to jen existenci EU a investicím, subvencím a dotacím, ze severu a to si uvědomují i ti nejhloupější jižané, a proto se jim z eurozóny, natož z EU, nechce. Ekonomická integrace totiž ve všech případech posílila hospodářství zemí jižního křídla. Před padesáti lety to byly většinou země charakteristické pouze svým zaostalým zemědělstvím.
Jestliže někteří komentátoři považují za „ekonomickou dyslexii“ nezastává –li někdo názor, že ekonomickou krizi by snadno vyřešila devalvace národní měny, čemuž brání existence eura a možná i EU, nechť zkusí vyvrátit názor obsažený v tomto textu.
Ing.Václav Makrlík
