Díky, že jsem mohl být hrdý
O uplynulém víkendu mém rodném královském komorním městě Pardubicích zasedal XII. Český zemský sněm Koruny České. Při jeho přípravě jsme se už v březnu dohodli s panem Jaroslavem Konečným, českým zemským hejtmanem Koruny České a členem předsednictva monarchistické strany panem Svatoplukem Novotným, že součástí doprovodného programu sněmu bude položení kytice u pomníku padlých z první světové války.
Už samo obstarání kytice bylo báječným dobrodružstvím. Věřili byste, že širokou černou a žlutou stuhu mi byli schopní nabídnout až ve třetím květinářství? Když jsem nakonec řekl, že na ní chci napsat „Monarchisté – padlým za Boha, císaře a vlast“, prodavačka i paní majitelka málem spadly pod pult.
Na kladení kytice k pomníku padlým ve válce z let 1914 až 1918 nám v pátek 10. května večer sice pršelo, ale i tak jsem nesmírně rád, že jsem u toho byl. Uvědomil jsem si, že to bylo po pětadevadesáti letech poprvé, kdy někdo uctil památku císařských vojáků. Všechny ostatní tryzny u tohoto pomníku totiž byly založeny na lži, že muži, jejichž jména jsou uvedena na bronzových deskách, byli legionáři nebo padli za cizí zájmy.
Takže děkuji za příležitost, kdy jsem na sebe mohl být hrdý…
Vítězslav Dittrich
