Před několika dny jsme nejen v kalendáři zaznamenali datum 11. 9.
Záměrně píšu nejen, neboť tento den se v nedávné minulosti významně zapsal do dějin lidstva útokem na dvě výškové budovy v New Yorku. Nešlo to přehlédnout. Všude kolem nás jsme byli upozorňováni na tuto historickou událost. Mám doma 23 různých televizních programů (po odečtu hudebních a sportovních kanálů), na všech těchto programech byl celodenní program věnovaný této teroristické akci. Nic proti tomu, byl to jeden z tragických dnů naší doby. O něm však psát nehodlám, protože v tento den, o mnoho let dříve, v roce 1973 došlo k jiné historicky významné události. Mrzí mě, že ani v jednom médiu se o této události neobjevila jediná zpráva či zprávička.
Mám na mysli převrat v Chile, provedený armádou pod vedením generála Augusta Pinocheta.
Situace v Chile byla tehdy již delší dobu napjatá. Prezidentem byl MUDr. Salvador Allende, kovaný marxista, který prosazoval orientaci své země na Kubu a hlavně tehdejší SSSR, což znamenalo hlavně znárodňování a další socialistické vymoženosti, jako je třeba rapidní zhoršení ekonomické situace a přebírání komunistických stylů vládnutí. Za Allendeho vlády byla demokracie posunuta až na samu hranici, zakázána byla volnost šíření myšlenek a noviny kritizující vládu. Lidová jednota ignorovala a překračovala zákony. Podle práva konala, jen když se jí to hodilo. Allende byl ve sporu s Kongresem, Senátem i Nejvyšším soudem, obviňoval je, že jsou proti němu zaujatí. Allende (a strany ve vládní koalici) viděl demokracii jako buržoazní věc a chtěl co nejdříve zavést socialismus.
Allende a jeho vláda nazývala všechny odpůrce fašisty, prohlašovala násilné akce, vraždy a únosy za akce CIA a fašistů, snažících se svrhnout vládu, ve skutečnosti většinu těchto vražd spáchali levicoví teroristé. Jeho vláda se nikdy nesnažila sjednotit Chilany, naopak se snažila posílit jejich vzájemnou nevraživost. Od začátku tvrdil, že „není prezidentem všech Chilanů“. Znepřátelil chilský lid zvyšováním třídní nenávisti a předkládáním vizí lepší budoucnosti. Allendova vláda se o chudé lidi nikdy nestarala, místo bydlení a práce jim dala jen sliby, které nikdy nikomu nepomohou. Když Lidová jednota hrdě prohlásila, že vytvořila pracovní příležitosti, jednalo se jen o nabobtnání neproduktivní byrokracie.
Vláda Lidové jednoty převzala téměř 80 % místního a mezinárodního průmyslu bez ohledu na jeho velikost či důležitost. Toto převzetí bylo označeno jako předání lidu. Vláda otevřeně žádala převzetí celého místního průmyslu podle sovětského vzoru. Dohled nad přebíráním půdy a průmyslu měli levicoví extremisté a vláda tyto násilné tlupy všemožně podporovala.
Obyvatelstvo bylo tehdy rozděleno na dvě části. Část lidí, včetně části armády, stála za Allendem, ale většina armády, drobní a střední podnikatelé (konkrétně si z té doby vzpomínám na KSČ odmítanou stávku autodopravců), stejně jako většina obyvatel byla proti socializaci Chile. Situace se zhoršovala každým dnem, množily se pokusy o převrat v různých vrstvách společnosti. V čele těchto pokusů a různých příprav stála armáda. Zajímavé je, že generál Pinochet, když se stal v srpnu 1973 vrchním velitelem armády, nebyl příznivcem převratu a důstojníky, kteří připravovali převrat, přinutil k rezignaci, aby se později postavil do jeho čela.
V roce 1973 byl parlamentem připravován plebiscit, zda Chile bude pokračovat v nastoupené cestě k socialismu, či nikoliv. Na poslední chvíli se Allendově Socialistické straně podařilo plebiscitu zabránit.
Toto byla jedna z posledních kapek a několik dní po zrušení lidového hlasování vjela armáda do ulic. Tento převrat ukončil nejen napjaté vztahy s USA, ale ukončil pokus SSSR expandovat s myšlenkou komunismu do další země na západní polokouli. Zároveň ukončil i Allendovu vládu. Prezident spáchal sebevraždu v paláci La Moneda, na který armáda zaútočila, aby převzala moc v zemi, což se jí ještě týž den povedlo.
Byla ustavena vojenská junta, která okamžitě pozastavila platnost ústavy, rozpustila parlament, zavedla cenzuru a rozpustila politické strany, hlavně ty marxisticky orientované.
Mnoho lidí s levicovým smýšlením skončilo ve vězeních, či bylo popraveno. Spousta lidí skončilo v emigraci. Orlando Leteriér, ministr zahraničí Allendovy vlády, emigroval do USA. Další lidé do tehdejší NDR, ale hlavně emigrovali do španělsky mluvících zemí.
Do SSSR, pokud vím, nikdo. Zajímavé, že?
Převrat opravdu neprobíhal v rukavičkách, to se nedá ani očekávat, každý převrat (revoluce), či jak tomu chcete říkat, je krvavá záležitost. Dochází i k přehmatům, buď chtěným (vyřizování si osobních účtů), nebo z přílišné horlivosti a podobně. Za to, co se dělo, byli po předání moci svobodně zvoleným orgánům, viníci postaveni před soud.
Jedno nelze pučistům upřít. Zabránili rozmachu komunismu, ale hlavně se jim podařilo za relativně krátkou dobu pozvednout ekonomiku země (již v roce 1978 se Chilané vyjádřili, že chtějí pokračování Pinochetovy vlády a jeho reforem). I tak ale zabrala měnová stabilizace skoro celé desetiletí. V roce 1980 bylo ústavou centrální bance zakázáno půjčovat všem vládním organizacím a samotné vládě, což mělo za následek inflaci přesahující 100 %, ale ta se postupně snižovala. Veřejné výdaje byly sníženy ihned po puči ze zhruba 44 % HDP v roce 1973 na 23 % v roce 1979. Fiskální stabilizace naproti tomu byla podstatně rychlejší, deficit se rychle dostal na úroveň běžnou ve stabilních zemích a již v roce 1979 chilská vláda poprvé vytvořila rozpočtový přebytek. Důležitá byla i jeho penzijní reforma a opětovná privatizace, kdy již v prvních pěti letech po převratu klesl podíl státních podniků na 16 % a stále se snižoval. Významné bylo i vracení zestátněných farem původním majitelům.
Pinochetova vláda zastávala v ekonomice podobný postoj jako vláda lady Thatcherové, což znamená minimální zasahování státu do chodu ekonomiky a minimalizaci role státu na chod společnosti, díky tomu se dokázala Chile během 10 let vyhrabat z ekonomicko-komunistického marasmu a postupně se zařadit mezi stabilní ekonomiky světa, mezi státy, které nepotřebují přebujelý státní aparát k tomu, aby jejich obyvatelstvo žilo spokojeně na vyhovující životní úrovni.
Bylo by dobré nenechat jen tak prostě překrýt tuto událost událostí jinou.
Jedna zajímavost na závěr.
Erich Honecker se po pádu NDR a jeho Zdi přestěhoval do Chile.
Miroslav Krupka
