Závazky, které by na sebe mohla Česká republika vzít v případě ratifikace tzv. Istanbulské úmluvy, doposud děsí většinu národa, který se tak usvědčuje z přetrvávajícího konzervativismu v otázkách tradiční rodiny, genderových menšin apod. Aleluja za to.
Nás monarchisty může utěšovat pouze to, že i kdyby jakékoliv závazky přijala republika, nepřijalo je české království, které, jak víme, stále trvá. Naštěstí se zdá, že je nehodlají přijmout ani republikánští vzbouřenci. Vzpourou proti králi před 100 lety totiž něco získali a teď jim chce někdo jiný říkat, co s tím smí dělat a co nesmí, což nesou nelibě.
Profesor pater Piťha ve svém již slavném kázání horlil vizemi, které si nezadají s proroctvím Apokalypsy sv. Jana. To také není špatně, protože i věřící je třeba probudit a upozornit je na to, že křesťané jsou Boží bojovníci, i když nebojují zbraněmi, a neměli by být jen pasivním stádem ovcí a rezervoárem hlasů Lidové strany. Prof. Piťha ale také nabil zbraně liberálům. Střílel po nich totiž tou municí, kterou mohou střílet i oni zpátky po něm.
Je tedy třeba střílet jinou municí. Takovou, která neodpovídá žádné liberální ráži, takovými šípy, na které jsou tětivy liberálních luků moc tenké. Je třeba, pokud budeme argumentovat z pozice církve a křesťanské civilizace, argumentovat principiálně. Tak principiálně, aby se naše argumenty daly odmítnout jen obligátním tvrzením, že Bůh stejně není, na což my můžeme reagovat jasnou odpovědí – To vy nemůžete vědět ani dokázat. Jen v to věříte.
Teologický spor je totiž vždy sporem o Boha a vnášet Boha do světa je povinností křesťana, který, jak hlásal sv. Pavel, má být bláznem pro Boha.
Takže soudruzi liberálové:
Ano, máte pravdu. Muži a ženy v tomto světě jsou si nerovní!
Různé skupiny jsou si nerovné a dokonce i jednotliví lidé jsou si nerovní. Jsou totiž každý jiný, každý z nás je stvořen k něčemu jinému. Žena a muž jsou stvořeni jinak, a z toho plyne jiná role ve světě, v životě i ve společnosti. Z toho plyne jiná povaha a to, že se hodíme každý k něčemu jinému. Plynou z toho rozdíly a vy se bojíte, že rozdíly plodí konflikty.
Máte pravdu, ale nikoliv nutně. Jinakost si totiž nemusí konkurovat. Byli jsme stvořeni každý jiný a z toho plyne, že muž i žena jsme vůči druhému pohlaví nějak diskriminováni. No a co? Každý vůči každému je nějak diskriminován, protože je někým jiným, než ten druhý.
Nelze vytvořit ráj na zemi. Nelze zřídit svět bez diskriminace a bez rozdílů. Když už jsme byli stvořeni každý jinak, má to asi svůj smysl. Bůh je dobrý a my věříme, že jeho úmysl při stvoření byl a je dobrý. Když se k tomu správně postavíme.
Lidé, pohlaví apod. byli stvořeni každý jiný prostě proto, že se mají doplňovat do vyššího celku rodiny, obce, národa apod. Rozdílnost není výzvou ke konkurenci a utlačování, ale je výzvou k doplňování se, ke spolupráci, k lásce. To, jak jsme byli stvořeni je přímo návodem k tomu, abychom se snažili doplňovat jeden druhého a spolupracovat. Pokud to začneme dělat, zjistíme, že nepotřebujeme žádné právní předpisy ani nadnárodní úmluvy.
Není to v úmluvách, je to v rozhodnutí každého jednotlivce. V rozhodnutí, že i kdyby se svět docela zbláznil, já osobně jsem se rozhodl respektovat Boží záměr stvořit muže a ženu zvlášť a každého jiného. Rozhodl jsem se respektovat i jiné odchylky a rozdílnosti. Protože věřím, že Bůh je absolutně dobrý a má se mnou i s lidstvem dobré úmysly, věřím také, že stvoření rozdílů bylo a je dobré. A za sebe se budu snažit, aby tato rozdílnost nevedla ke zlému zacházení, ke konfliktu, ale k touze po sblížení, vzájemném doplňování a k lásce, a to při plném respektování rozdílnosti. Nebudu se snažit druhého (druhou) nahradit sám sebou. Budu dělat zodpovědně to, co vyplývá z mého ustrojení, z toho, jak a kým jsem byl stvořen, a budu vždy přiznávat, že mi cosi chybí, a to cosi má právě ten druhý, proto ho potřebuji.
V tom, že nemohu druhého nahradit, že potřebuji jeho jinakost, aby ze spolupráce nebo ze spojení nás obou vzniklo něco nového a většího, než jsem já či můj protějšek, nespatřuji žádnou diskriminaci. Diskriminace se dopouští pouze ten, kdo sám sebe a způsob, jakým byl stvořen, považuje za významnější nebo nadřazený ostatním stvořeným bytostem. Jednou z forem takové pyšné nadřazenosti je člověk, který nám tvrdí, že jen on ví, jak by měl svět správně fungovat, a my se tomuhle jeho vědění máme podřídit. K tomu se nás pokouší manipulovat, cpe a podstrkává nám k podpisu různé papíry, aby nás lapil do pasti závazků. Ve skutečnosti nic neví, ale předstírá, a jeho cílem není dosažení rovnosti, ale právě jen manipulace a to, aby mohl ostatní ovládat, což se mu pochopitelně lépe daří u lidí nevěřících v Boha, kteří se nedrží žádného zjeveného řádu světa a jsou proto zmatení a nejistí. Tomu se bráníme.
Domácí násilí a násilí vůči ženám skutečně existuje a je opovrženíhodné. Existuje ovšem i násilí vůči mužům, mnohdy velmi bolestivé. Existují formy násilí, které mohou ženu či muže jako osobnost i člověka naprosto zničit a vnitřně zmrzačit, aniž se oběti kdokoliv fyzicky dotkne. Takové formy nikdo nestíhá a nikdo proti nim neorganizuje mezinárodní úmluvy. Neexistují proti nim ani tuzemské zákony. Jde o násilí založené na nelásce, sobectví nebo přímo na rozkoši z páchání zla. Jde o násilí z neochoty doplňovat se do vyšších celků a naopak ze záměru soutěžit spolu tak, jak to dělají některé genderové menšiny, feministické spolky apod.
Pokud my i církev nebudeme argumentovat z principiálně teologických pozic, budeme jen zmateně a neobratně odrážet rány vedené na nás z mnoha stran. Základem této argumentace se jednoznačně musí stát konstatování:
Ano, nerovnost existuje a není to špatně! Je to z dobrého důvodu.
Žádné úmluvy proti páchání násilí (navíc jen násilí na ženách), násilí a ničení lidských bytostí nezabrání. Žádné umělé a násilné odstraňování rozdílů mezi pohlavími a jednotlivci, národy a skupinami násilí nezabrání, naopak se samo stane násilím a nástrojem útlaku. Odstraňování rozdílů, vytváření univerzálních mužožen a ženomužů, laboratorní vyrábění dětí bez potřeby rodiny a spojení muže se ženou, vize průmyslového vyrábění dětí pro bezpohlavní hybridní patvory, ani muže ani ženy, násilí nezabrání a povede jen k unifikaci, k zestejňování lidí v jednoho univerzálního monstrózního netvora.
To, že si děti mají vybrat pohlaví, moderní Mengeleové jim to zrealizují a umožní jim to kdykoliv zase na objednávku změnit, není svoboda, ale zvrhlost a zvůle. Každý křesťan dobře ví, kdo se v pozadí směje, kdo touží Boží stvoření znetvořit a zkazit.
Násilí, konfliktům a zlu zabrání jen to, když budeme každý sám za sebe respektovat, jak, proč a kým jsme byli stvořeni tací, jací jsme. Když budeme spolupracovat na Božím stvoření tím, že se budeme s rozdílnými lidmi doplňovat do čehosi významnějšího, než jsme sami jako jednotlivci.
Zde samozřejmě můžeme očekávat námitku, že člověk byl stvořen pseudobohyní evoluce zcela náhodně jakýmsi třesením molekul. Že žádný Boží záměr s člověkem neexistuje a proto máme právo si s člověkem dělat, co je nám libo a říkat tomu pokračování evoluce.
Ale proč ne? Tím se spor posune ke svým kořenům, přesně k tomu, o čem je třeba spor vést. Bojujeme o člověka tím, že mu přibližujeme a zprostředkujeme Boha. Nenechme se odvést k nicotným pseudosporům o nějaká práva, rovnosti a diskriminaci. Tohle je Mojžíšův spor. Spor o to, zda je bohem nedokonalý faraon nebo je třeba poslouchat skutečného dokonalého Hospodina. Tento spor trvá a musí se vybojovat v každé generaci vždy znovu.
Je selháním nás věřících monoteistů, když ten spor nevedeme a nechali jsme se se svou vírou zahnat do soukromí. Nechali jsme, aby společnost ovládla víra těch, co věří, že Bůh není a vydávají tuto svou víru za jakousi platformu rozumu a serióznosti, nadřazenou všem ostatním věroukám. Nechali jsme lidi, aby jim na to skočili.
Ano, pojďme řešit násilí na ženách. Ale pojďme spíš řešit násilí a ubližování jako takové. Podepišme Instabulskou úmluvu, ale až v ní bude článek o tom, že nerovnost pohlaví je normální, protože Bůh stvořil člověka jako muže a ženu.
Jan Drnek
