Projev českého zemského hejtmana KČ a zároveň předsedy Spolku Radecký Praha, pronesený na závěr letošního Pochodu za monarchii na Malostranském náměstí:
Hledíme na místo, kde od 13. listopadu 1858 do května 1919 stálo nejkrásnější sousoší slavných sochařů Emanuela a Josefa Maxových. Pocházeli ze Sloupu v Čechách, mluvili německy a byli občany rakouského císařství, stejně jako tehdy všichni naši předkové, ať jejich mateřština byla jakákoliv. I tak řečený otec národa Palacký ostatně napsal své Dějiny národu českého německy.
To jen na připomenutí všem, kteří dnes pěstují český nacionalismus, a byli by rádi, kdybychom jen papouškovali omyly o sebeurčení národů a na některé úseky našich dějin a na některé osobnosti prostě zapomněli. K těm plánovitě potlačovaným osobnostem zařadili také osobnost Josefa Václava hraběte Radeckého z Radče, nejslavnějšího polního maršála naší tehdejší vlasti, vítěze nad Napoleonem u Lipska. Hrabě Radecký postupně sloužil pěti našim panovníkům, od Josefa II. po Františka Josefa I. Učil se vojenskému řemeslu od maršála Laudona, i od svého protivníka Napoleona. Nebyl ale jen velitelem, obdivovaným a milovaným svými vojáky.
Je málo známo, že navrhl řadu úspěšných reforem naší armády a sepsal několik politologických úvah. V jedné z nich napsal již počátkem 19. století, že je třeba dávat si pozor na Prusko, což věděli tenkrát všichni, ale také na Rusko a na tehdy se konstituující Spojené státy. Upozorňoval na rozpínavost obou a očekával jejich nežádoucí ovlivňování fungujícího evropského pořádku. Byla to pak Amerika prezidenta Wilsona, která zásadně pomohla evropskému rozvratu po Velké válce a stála u zrodu tzv. nástupnických států po násilném rozpadu Rakouska-Uherska. Tento rozpad vyvolal u nás až hysterické revoluční reakce, které přinesly mnoho nešťastných důsledků. Byla okradena rodina našeho posledního panovníka Karla I. Rakouského předčasně zesnulého na Madeiře. Republika okradla i svoji šlechtu a pokusila se z ní učinit občany druhé kategorie, což se jí naštěstí nepodařilo.
Za oběť nacionalistických vášní padla, jak bývá v Čechách k naší škodě zvykem, také umělecká díla, vzniklá v uplynulých epochách. Bylo to podobné, jako když dnes, vedeni jiným druhem pitomosti, uříznou ve Francii ze sochy papeže kříž. Po Velké válce to v Republice československé asi jako první odnesl Mariánský sloup na Staroměstském náměstí, pak sochy habsburských panovníků v celé zemi, a také pomník Maršála Radeckého. Skutečně se pak podařilo jeho památku potlačit až téměř k zapomnění.
Proto jsme založili Spolek Radecký Praha, abychom obnovovali povědomí o hraběti Radeckém, aby stále připomínalo moderními informačními cestami, odkud Radecký vzešel a co dokázal. Prostě aby se památka Maršála Radeckého udržela živá a slavná. Součástí spolkových snah je rovněž návrat maršálova pomníku sem, na toto náměstí.
Při nedávném projednávání studie na úpravu tohoto náměstí na pražském magistrátu byla obnova pomníku autory studie navržena, současným vedením města však briskně odmítnuta. Odmítli ji stejní lidé a partaje, které zvrátily dokonce již vydané stavební povolení na Mariánský sloup. Sociální demokraté, Zelení, Piráti, ANO. Vzpomeňme na to v komunálních volbách.
My nespěcháme, jednou lidé zase pocítí význam pravdivé historie a touhu si její významné osobnosti připomínat. Pak pomník opustí Lapidárium a vrátí se mezi nás.
Na konec pozvánka na pondělí 13. listopadu, kdy ve výroční den odhalení pomníku pořádá každoročně Spolek Radecký Praha od 17 hodin setkání u bronzového sousoší bratří Maxů. Všechny zvu! Tedy 13. 11. v 17:00!
Děkuji kapele a panu kapelníkovi za radostnou hudbu a všem děkuji za pozornost. Na shledanou v Lapidáriu a za rok na jubilejních monarchistických akcích.
Jan Bárta
