Případ Bátora, zdá se, nebere konce. Ve skutečnosti je to jenom další příspěvek do ideologického guláše, který v českém prostředí panuje. Avšak nakonec je tím jediným, kdo je obětí české hilsneriády, opět jen český konzervatismus.
Konzervativec to nemá na území Republiky české jednoduché. Nejen, že mu schází parlamentní politický subjekt, který by mohl podpořit ve volbách, neboť konzervativně pocukrovaná, leč převážně liberální ODS, mu většinou nemůže nabídnout více, než volbu nejmenšího zla. Na růžích nemá ustláno ani od převážné části veřejnosti, která akceptuje prosazování sociálního inženýrství, které lze de facto nazvat rovnostářstvím, neboli – rovnost za každou cenu. Stačí pak, aby se objevil někdo, kdo je odpůrcem sňatků homosexuálů, sekularismu, multikulturalismu nebo ženských kvót a okamžitě je hozen do jednoho pytle s krajní pravicí. Nicméně je nutno dodat, že vina neleží na straně veřejnosti, ale v konzervativních baštách, které se coby menšiny rozhodly soupeřit strategií, že nepřítel mého nepřítele je můj přítel. Díky tomu zde máme velké množství malých konzervativně se tvářících subjektů, které byly jeden po druhém ovládnuty lidmi, kteří si pletou odmítání multikulturalismu s antisemitismem, odmítání evropského socialismu s antievropanstvím apod. Příslovečnou korunu této konzervativní tragédii pak nasazuje profesor z Pražského hradu, který se bůhví proč pasoval na ochránce konzervativních hodnot. Ne snad, že by pan profesor občas nepotvrdil názor, který je shodný s názorem konzervativním. Ovšem znamená to něco? Každý, kdo jen trochu zabrousí ke kořenům konzervativní ideologie, musí poznat okamžitě rozdíl mezi Klausovým „autentickým konzervatismem“ a konzervatismem.
Základem je především fakt, že konzervatismus není rigidní zmrazení určitého stavu, jak je obviňován z levé části politického spektra. Konzervatismus je naopak zárukou přirozené evoluce, tedy nikoli revoluce. Používání toho, co se osvědčilo. Někdo by mohl namítnout, že se jedná o hodnoty shodné s liberalismem. Ovšem základní dělící linií je zde morálka, ze které potom teprve plynou svobody, nikoli naopak, jako je tomu u liberalismu. Nejlépe celou věc vystihuje „zakladatel konzervatismu“ Edmund Burke, když říká: „společnost je smlouvou mezi živými, mrtvými a dosud nenarozenými…“ Jak se tento základ konzervatismu shoduje s profesorovým pojetím? – důležitá je naše svoboda a po nás ať přijde potopa! – Kde je profesorova odpovědnost za ony dosud nenarozené? Pan profesor a jeho ansámbl „autentických konzervativců“ již spustili nejednu kampaň proti všemu nenárodnímu a netržnímu, a to vše pod praporem tradičních hodnot. Zde se nabízí návod, jak oddělit zrno od plev. Jak oddělit lidi, kteří jsou „Anti“ z určitých důvodů a lidi, kteří jsou „Anti“ právě jenom kvůli tomu „Anti“. Pokud jsme dosud mohli slyšet slova odporu z profesorových úst proti určitému jednání, bylo to vždy jen v rámci boje proti něčemu s čímž profesor nesouhlasí a co působí proti jeho konceptu absolutní svobody trhu. Jsem pro ochranu přírody, ale odmítám všechno, díky čemu ji můžu ochraňovat. Jsem pro evropskou integraci, ale odmítám všechno, díky čemu může existovat… Od „autentických konzervativců“ jsme dosud mohli slyšet všechna doporučení, jak věci nedělat, protože jsou ohrožením naší svobody. Nikdy jsme však neslyšeli jak věci dělat. Pan profesor je anti-X, anti-Y i anti-Z. Kde však v jeho projevech nalezneme koncept pro (pro)rodinnou politiku v podmínkách 21. století? Kde nalezneme koncept pro ochranu přírody v 21. století? Zajisté je vhodné prosazovat určitou morálku, musíme však vědět proč – a tím nalézáme i cestu k realizaci jejích principů. Morálka neplyne z ničeho. Proč se z pana profesora, jenž je spoluviníkem toho, že nemáme jako jediná postkomunistická země smlouvu s Vatikánem, stal najednou obhájce katolických zájmů? Že by účel začal světit prostředky? Ten, kdo by chtěl proti tomu něco namítat, nechť si vzpomene na Klausovo permanentní koketování s postkomunistickým vlivem, které provází celou jeho kariéru, a to nejen na domácí půdě. A konečně už i samotná obhajoba pana Bátory, kde mimoděk zazněl výrok: „…raději národní pospolitost, než občanská společnost…“ svědčí o tom, že Klausovi „autentičtí konzervativci“ mají ke konzervatismu stejně blízko jako měla NDR k demokracii. Období, kdy národní pospolitost byla nad občanskou společností zde již existovalo a lidstvo za něj draze zaplatilo. Rozhodně to však nebylo dílo konzervativců. Nicméně je třeba dodat k profesorově poznámce o české hilsneriádě jeden důležitý poznatek, a sice, že na obranu konzervativce pana Jocha, se v loňském roce nezvedl ze strany „autentických konzervativců“ jediný hlas. Proč? Pan Jocha charakterizují dvě věci: 1) Nikdy nespojil své jméno se žádným extremistickým seskupením. 2) Nikdy slepě nepřikyvoval Václavu Klausovi.
Proč se pan profesor nezastal se stejnou vehemencí pana Jocha, zvláště, když sám pan profesor tvrdí, že pana Bátoru vůbec nezná a na společnou fotku s ním se dostal čirou náhodou? Oč je pan Bátora – se svou minulostí politického turisty – větším konzervativcem, než pan Joch? Kandidaturou za někdejší Národní stranu, jejíž program byl srovnatelný snad jen s předválečnou Českou obcí fašistickou, se pan Bátora do konzervativního tábora rozhodně nezařadil. Přestože on sám tvrdí, že tak učinil na protest proti českému směřování v EU, je jistě vhodné přijít proti tomuto tvrzení s otázkou, zda by byl ochoten kandidovat na protest proti současné pravicové politice, na kandidátce Štěpánovy KSČ. Avšak ani to nutně neznamená, že by byl pan Bátora xenofob. O dost zajímavější je potom jeho kandidatura za partaj paní Bobošíkové, kterou ve spojení s výše uvedeným dokázal, že jeho zařazení patří spíše do tábora Klausových věčně přikyvujících automatů. Bezpochyby i paní Bobošíková je v profesorových očích autentickou pravicovou političkou a konzervatičkou, bez ohledu na to, že nad jejími názory vůči Katolické církvi, by Edmund Burke, se svou smlouvou mezi mrtvými a živými asi zaplakal…
Kdo jsou konzervativci? Všichni ti, kteří jsou „Anti“ pro zachování řádu a svobody. Nejsou to „Anti“ pro své osobní „Anti“. Nejsou to ti, kteří dostávají přízviska typu „autentičtí“ apod. Kam patří pan Bátora se svou kandidaturou za extremisty? To ať si vyřídí pouze on sám, se svým svědomím. Na jednu otázku lze však odpovědět stoprocentně. Je pan Bátora konzervativcem? NE!
Autor: Jakub Holman
http://jakubholman.blog.idnes.cz/c/184362/Batora-konzervativcem-NE.html
