Novinář Jiří Peňás napsal pro internetový časopis Echo24.cz trefnou glosu ke státnímu svátku 28. října, v níž shrnuje historický vývoj, který vedl ke konci monarchie a sarkasticky hodnotí naše současné oslavování republiky.
I když se to málo ví a málo se na to dbá, 28. října 1918 nevznikla republika, ale samostatný československý stát. To je trochu rozdíl, protože o formě republiky se rozhodlo až o několik týdnů později – a bylo to něco, z čeho každý nebyl jen úplně nadšený.
(…)
Prosadila se zkrátka republika – i když řízená z monarchistického Hradu (to je v Evropě výjimka) – a všichni dobří poddaní byli náhle republikáni, i když ve skutečnosti jen málokdo měl představu, v čem to spočívá. On to vlastně ví málokdo dosud (včetně autora glosy), její přednost je asi hlavně v tom, že se nějak předpokládá, že je to forma modernější a pokrokovější, což ještě neznamená, že to také lépe funguje. Nejlépe se ostatně mají (nebo donedávna měly) v Evropě konstituční monarchie (Skandinávie, Benelux, Británie) a v jediné absolutistické monarchii by možná chtěl žít každý, i když by to asi neuměl a oni by mu to naštěstí nedovolili: v Lichtenštejnsku.
Až na drobné upřesnění, že Lichtenštejnsko není absolutní monarchií, nýbrž konstituční (ale v evropském měřítku tam skutečně má panovník největší pravomoci, nelze než souhlasit. Možná je po sto letech testování republiky na čase opustit představu, že jde o něco modernějšího a pokrokovějšího.
Monarchie však snadněji zanikají, než vznikají. (…) My jsme to asi definitivně propásli, i když samozřejmě legitimní dědic trůnu existuje, má sympatické jméno Ferdinand Zvonimír, to nejlepší vychování, je mu třiadvacet a zatím se věnuje závodění na motokárách, takže vlastně naděje by byla.
Jenže my se místo toho raději pobijeme skoro do krve a jistě do flusanců, až za tři (?) roky budeme zoufale hledat nějakého obyvatele Hradu, ze kterého by ti citlivější neměli trauma. A už teď se třeseme, že to může být třeba ještě horší, než je to teď.
Ale ať žije republika!
Vskutku, toto republikánské zvolání má především díky usilovné práci současné hlavy státu čím dál hořčí pachuť. Jak ostatně řekl sám kníže už zmíněného Lichtenštejnska: Po dobu o trochu kratší než sto let žijeme v době republik; tato doba není příliš dlouhá a pokud se podíváte na historii lidstva, já si myslím, že dříve nebo později se monarchie vrátí.
A to je jeden z důvodů, proč jsme se 28. října jako obvykle sešli v centru Prahy, abychom si s nadějí zavolali:
Ať žije monarchie!
Celý článek Jiřího Peňáse najdete na webu Echo24.cz (celý text přístupný pouze pro předplatitele)
