Na Deníku N vyšel velmi obsáhlý článek od Dany Schmidt o monarchii. Text se věnuje jedinečné popularitě současných monarchií a zmiňuje také mnoho předností monarchie před republikou.
Celý text je dostupný pouze pro předplatitele Deníku N, zmiňme však alespoň některé zajímavé pasáže. Článek připomíná, že výrazná většina obyvatel evropských monarchií je pro jejich zachování. Jako důvody obliby monarchie se uvádí, že symbolizuje historickou kontinuitu, tradice a pocit národní jednoty. Přestože královské rodiny občas čelí skandálům kolem některých svých členů, jejich překonání zpravidla jejich popularitu jen upevní.
Jsou také zmíněna protimonarchistická hnutí v existujících monarchiích, která se však ve většině případů netěší příliš velké podpoře; nejsilnější je ve Španělsku, kde by podle některých průzkumů podpořila republiku až třetina obyvatel, nejmenší naopak v Japonsku, kde se císařské zřízení nelíbí jen čtyřem procentům obyvatel. Pro srovnání, podle průzkumu veřejného mínění z roku 2018 by změnu na monarchii uvítalo 13 % Čechů. Jako častá kritika antiroajalistů je zmíněna nákladnost monarchií. Nesmíme ale zapomenout, že monarchie v průměru nestojí výrazně více než prezidentské aparáty a co je důležitější, monarchie zároveň znamená znamená pro stát finanční přínos, se kterým se žádný prezident srovnávat nemůže (více viz článek Vyplatila by se Česku monarchie? Britové z ní mají byznys )
Dále je v článku citována studie, která vyšla v týdeníku Week ve Velké Británii a USA. Profesor Mauro Guillen, který dlouhodobě zkoumal a srovnával státní systémy 150 zemí, došel k závěru, že většina monarchií zajišťuje svým občanům vyšší životní úroveň než jiná státní zřízení a dokáže se lépe vypořádat s obdobími nejistot a krizí (což je patrné i nyní, v neklidné době kolem brexitu): Když jste premiérem a víte, že nad sebou máte vyšší autoritu, chováte se o něco opatrněji
.
Podle dánského historika a experta na královské rody Larse Hovbakke Sorensena má oblíbenost monarchií budoucnost; mohou podle něj mohou existovat nejen za padesát, ale i za sto let. K tomu bychom dodali, že pevně doufáme, že v nejbližších padesáti letech také některé nové či obnovené ve světě přibudou. Ostatně stojí za pozornost, že článek se neomezuje jen na líčení situace v existujících monarchiích, ale zmiňuje také, že i v České republice má monarchie své zastánce, z nichž některé cituje:
Zástupce šlechtického rodu Kinských František Kinský na otázku Deníku N, v čem vidí hlavní důvody popularity monarchií, odpověděl: „Ačkoli se tyto státy nazývají královstvím nebo knížectvím, ve všech případech se vlastně jedná o demokratické státy s parlamentním zřízením. Vladař je však jedinou pevnou konstantou nezávislou na volbách, a to je myslím ten hlavní důvod, proč je obliba konstituční monarchie tak vysoká. Vladař, král nebo kníže stojí nad politickým hemžením, vzájemným obviňováním z politických úspěchů a hospodářských neúspěchů vlád, které vedou vítězové politických klání. Je prostě nezávislý a jedinečný reprezentant státu, v jehož čele stojí. Další výhodou je, že nevládne od voleb do voleb, ale tak jak mu život, případně zdraví dovolí.“
Dále Kinský zdůrazňuje význam staleté tradice monarchií, díky níž je pocit ze života v monarchii lepší než v republice, kde se prezident jako hlava státu střídá v pravidelných volebních cyklech, a tím se ani nemůže stát součástí tradičního, po staletí neměnného politického systému.
Jeden z nejznámějších českých roajalistů Petr Placák rovněž vidí význam monarchie v současnosti v její uměřenosti. „Ve vzrůstajícím populismu vidím funkci dědičného panovníka v parlamentní demokracii jako ostrov rozumu, uměřenosti, kultivovanosti, kontinuity. Pokud se politickému extremismu nepodaří rozbít Evropu, tak monarchie budou v Evropě pokračovat dál. Jinak si samozřejmě dovedu představit leccos – včetně obnovy českého království, pro které bych hlasoval.“
Celý článek na Deníku N: Přežijí i rok 2100, tvrdí zastánci monarchií. Proč jsou evropští panovníci stále tak populární?
