Monarchisté zažívají ideové tříbení. Zůstanou u havlismu s vazbou na Nový světový řád, nebo se vrátí ke tradičním hodnotám?
V monarchistické politické straně Koruna Česká (KČ) dochází po letech útlumu k oživení. Postarala se o něj nedávno ustavená Konzervativní platforma. Ta vznikla jako reakce na nečinnost strany za současného vedení a na příliš liberální pojetí politiky, které se projevuje příklonem k tzv. pravdolásce a nedostatečným hájením konzervativních hodnot.
Jádrem Konzervativní platformy se stala aktivní místní skupina KČ ve Slezsku, která začala reagovat na politické události a vydávat jasná prohlášení a stanoviska – tedy něco, co bylo ve straně dosud spíše nevídané. K ní se přidaly i další místní organizace a jednotlivci, kterým vadila pasivita současného vedení.
Na nedávném sjezdu strany se Konzervativní platforma představila i osobně v projevech svých členů, kteří nezdravý stav strany kritizovali. To popudilo některé pohodlí navyklé spolustraníky, kteří nebyli na ideový střet připraveni, takže i po sjezdu na webových stránkách Koruny České spor mezi konzervativci a pradoláskaři pokračuje.
Rostoucí a sebevědomé konzervativní křídlo ve straně je s obavami vnímáno současným předsedou KČ Václavem Srbem a některými dalšími lidmi z vedení strany, které konzervativci považují za prodlouženou ruku pravdoláskařů.
Ve vyhrocené atmosféře tak například místopředseda KČ Radim Špaček konzervativce nazval „lžinenávistníky“, což adresoval příznivci Konzervativní platformy Richardu Pechovi. Ze strany současného vedení ale jde o nepochopení podstaty sporu, protože představitelům platformy jde především o návrat ke konzervatismu, o kterém se sice v Koruně České mluví a sní, ale v politické praxi se na něj zapomíná.
Při návštěvě Ostravy se redaktor serveru Prvnizpravy.cz setkal s jednou z hlavních postav Konzervativní platformy Davidem Hibschem, předsedou místní monarchistické společnosti KČ v Ostravě, a vedl s ním rozhovor. Rozhovoru byli přítomni i jeho kolegové Jakub Moravčík (též ze slezské KČ) a Bohumil Šourek (místní společnost KČ v Praze 4), kteří do rozhovoru místy vstupují.
ROZHOVOR S DAVIDEM HIBSCHEM
Prvnizpravy.cz: Kde se momentálně nachází Koruna Česká? Před pár týdny měla svůj celorepublikový sněm, na kterém došlo k zajímavému ideovému střetu mezi starou gardou pravdoláskařů, mohu-li to tak říci, a tzv. Konzervativní platformou, jejímž jste nejhlasitějším a nejviditelnějším představitelem. Jak to dopadlo, kdo vyhrál (jestli někdo vůbec vyhrál), kdo má navrch a znamená to, že jsou nyní ve straně dvě křídla?
David Hibsch: Předně upřesním, že šlo o sněm český, na který přijely delegace ze Slezska a Moravy. K ideovému střetu určitě došlo, ale situace byla spíše patová. Koruna Česká se dělí do několika skupin podle politického názoru a vůbec dle schopností dělat politiku. Onen ideový střet se odehrával mezi pravdoláskaři, lidmi majícími obdiv k havlismu a příznivci Schwarzenberga a mezi lidmi z Konzervativní platformy, kteří mají chuť pracovat a politiku skutečně dělat a vůči pravdoláskařům jsou velmi kritičtí z hlediska konzervativních ideálů. Zároveň mají konstruktivní přístup k politice samé, protože si uvědomují problémy, které současná doba má a reagují na ně.
Prvnizpravy.cz: Jak jste vlastně přišli na nápad ustanovit Konzervativní platformu? Co vás k tomu vyprovokovalo a co je jejím cílem, smyslem?
David Hibsch: Vyprovokovala nás dlouhodobá nespokojenost se stranickou politikou v Koruně České, která je pasivní a má upadající tendenci. Pociťovali jsme touhu se k politice vyjadřovat a zlobilo nás a stále zlobí, že vedení téměř nereaguje na aktuální politické dění. Takže se našli lidé, kteří viděli věci podobně a podobným způsobem je vyhodnocovali. Myslíme si, že politika, kterou dělá Konzervativní platforma, je politika, kterou by KČ měla dělat a měla by ji dělat vždy.
Jakub Moravčík: Název Konzervativní platforma zcela konkrétně vymyslel člen KČ Richard Pech…
Bohumil Šourek: Vzniklo to z debat, které jsme vedli s Richardem (Pechem) a Davidem Hibschem, takže je to spíše kolektivní dílo.
David Hibsch: V podstatě to začalo už slezským zemským sněmem.
Bohumil Šourek: Důvod, proč jsme s tím vylezli a co nás vyprovokovalo, je poměrně prudký úpadek členské základny, snižování členské základny, to samozřejmě také něco signalizuje. A pak jsou to neustále se opakující názorové střety politického charakteru, tedy mezi pravdoláskaři a ostatními, kde nebylo možné se nijak dohodnout a kde vedení strany ani nereagovalo na různé emaily. Kdo jsme, kam kráčíme, ke komu se přidáváme – to vše zůstávalo absolutně neformulované.
David Hibsch: KČ je vlastně pozůstatek určitého hnutí, které zde bylo už v 80. a hlavně v 90. letech, přičemž po převratu v roce 1989 víceméně pořád oscilovalo mezi pravdoláskařstvím a něčím jiným. Tehdy byly velké naděje, že se podaří obnovit určité věci, jako například kontakty s šlechtou, celé se to ovšem vyžilo. Zůstala jen hromada lidí, kteří se kdysi přihlásili ke Koruně, nikdy nic nedělali, dokonce ani neplatili členské příspěvky, tedy neplnili ani základní povinnost straníka, avšak stále byli vedeni jako členové strany. Potom se tedy udělala čistka a ti, co neplatili příspěvky, byli vyhozeni. Najednou se zjistilo, že základna se zúžila, ale navíc odcházeli i lidé, kteří něco dělat chtěli, ovšem naráželi na nezájem a lhostejnost, na nicneříkající politiku, která nikdy nikam nevedla. Tito lidé se prostě vyčerpali a řekli si, že je lépe svůj čas trávit jiným způsobem.
Prvnizpravy.cz: Takže myslíte, že se vám podařilo či podaří takovéto lidi nadchnout myšlenkou Konzervativní platformy, která konečně něco hmatatelného dělá? A dá se už nyní říci, kolik má třeba členů a z jakých míst republiky se rekrutují?
David Hibsch: Ono je to stále v začátcích. Mnozí lidé se ozývají, ale to ještě neznamená, že jsou členy Konzervativní platformy.
Bohumil Šourek: My se zatím takto nestrukturujeme.
David Hibsch: Jsme jistým myšlenkovým proudem, který se tzv. inicializoval, motá se kolem něj asi desítka lidí a pak mnoho dalších, kteří nám vyjadřují podporu a v zásadních okamžicích, třeba na nějakém sněmu, nás třeba svým projevem podpoří. Ona je totiž většina lidí v KČ nespokojena. Mnozí z nich třeba ani moc konzervativní nejsou, ale obecně je rozčiluje ona pasivita, takže i tito lidé se nakonec přidávají k tomuto hlasu Konzervativní platformy, že je třeba něco udělat a stranu zachránit.
Prvnizpravy.cz: Jak vaši aktivitu přijalo vedení a co myslíte, že to do budoucna se stranou udělá? Nemáte strach, že to třeba povede k jejímu rozštěpení, nebo věříte, že se vám tímto tlakem zprava podaří dosáhnout toho, že se strana vrátí k tradičním hodnotám?
Bohumil Šourek: Kdybychom chtěli stranu štěpit, tak bychom si založili novou, to je to celkem nejjednodušší. O štěpení to není a o něj nám ani nejde…
Prvnizpravy.cz: Nemůže vás současné vedení takříkajíc vyštípat?
Bohumil Šourek: My se tak jednoduše vyštípat nedáme.
David Hibsch: Vyštípat? Na základě čeho? My nejsme neloajální k našim myšlenkám, jde-li o monarchii a podobně. My jsme bytostně přesvědčeni, že tento státoprávní systém chceme, budujeme ho a je to náš dlouhodobý cíl. Oni nemají důvod nás vyštípat. Ve stanovách máme jen klauzuli, že kdyby nějaký monarchista kazil dobré jméno strany, tak může být vyloučen, ale na tohle mohou velmi těžko něco navléci.
Prvnizpravy.cz: Ale jak jsem se díval na váš stranický web, byly tam i nesouhlasné příspěvky těch, kteří reagovali na vaše vystoupení na sněmu a byli vaší aktivitou zaskočení. Vypadá to, že to vyprovokovalo nějakou odezvu…
David Hibsch: To víte, že to vyprovokovalo odezvu. Oni se totiž vlastně všichni považují za konzervativce, ale v podstatě je to obyčejné pokrytectví.
Bohumil Šourek: Když jsme s tím naším prvním oficiálním vyjádřením vyšli ven a odkryli se, tak hned v prvním odstavci jsme napsali, že jsme konzervativci a že víme, že se spousta lidí hlásí ke konzervatismu také a že jim to možná bude připadat divné, protože oni se cítí být též konzervativci. Ale rozhodující je, jak se lidé chovají.
Prvnizpravy.cz: Co to tedy podle vás konzervatismus je a jak se projevuje? A v čem KČ je nedostatečně konzervativní, když zde muselo vzniknout takovéto uskupení?
David Hibsch: Jak všichni víme, tak konzervatismus je uchovávání něčeho a to uchované má být pak předáváno potomkům, konzervatismus je tedy pouhá metoda. Arab může také něco předávat a býti tak konzervativní. V našem prostoru je ovšem to něco uchované a předávané křesťanská civilizace, jde tedy o vazbu na její duchovní i kulturní obsah. A protože dnes se ideový boj vyostřuje – konflikt s ideou Nového světového řádu, který reprezentuje pravdoláska, a těch, kteří skutečně chtějí uchovat dědictví předků – tak samozřejmě to je směr, kterým musíme jít. Všechny ty -ismy, které zde byly, svědčí o tom, že se vše vyprázdnilo a dnes už většina pochopila, že právě tyto -ismy vedou k totalitě, k brutálnímu systému, který nás smete všechny. Je pouze jediná možnost, navrátit se k tomu, co je osvědčené a to jsou křesťanské ideály a hodnoty. To je dnes objektivně zřejmé i lidem, kteří třeba nejsou zběhlí v otázkách náboženských, ale na rovině přirozeného řádu si uvědomují, že toto se v dějinách skutečně osvědčilo, a právě tohle drželo Evropu.
Bohumil Šourek: Já myslím, že to je i vymezení se vůči individualismu, kdy se dnes jednotlivec vydává za základní míru všeho a to, co on chce, je v pořádku. Konzervativec ale vidí vyšší potřebnou hodnotu – rodinu, stavovské skupiny, které spojovaly lidi obdobného zaměření, charakteru, přičemž jim to neubíralo svobodu. Zatímco dnes, kdy se stále prosazuje jednotlivec a jeho svoboda, vidíme, jak se ta svoboda jako taková pomalu vytrácí.
PŘEDSEDA JE VLÁČEN BÁZLIVOSTÍ. A MOŽNÁ JE I VYHOŘELÝ
Prvnizpravy.cz: Jaká je náplň vaší činnosti? Bude Konzervativní platforma spíše virtuální a bude se realizovat vydáváním jasných stanovisek, jako jsme už mohli vidět, nebo máte v plánu nějaká společná setkání, porady, plánování apod.
David Hibsch: My jsme přistoupili na hru moderních technologií, takže máme porady ve virtuálním prostoru, připravujeme nová prohlášení, vše spolu konzultujeme a pak si mailem předáváme různé návrhy.
Bohumil Šourek: V této chvíli máme hotová tři prohlášení, předložili jsme je předsednictvu, aby se k nim vyjádřilo, čekáme na odpověď,
Prvnizpravy.cz: To je vždy předkládáte?
David Hibsch: Ne. To je ovšem ono jablko sporu. Předsedovi jsme totiž sdělili, že jediné, co můžeme udělat je, že mu jakékoliv naše vyjádření pošleme, což neznamená, že ho pak nebudeme publikovat. Jsou přeci možnosti publikovat tato prohlášení i mimo web KČ a nejsme vázáni na to, jestli nám něco zveřejní nebo ne. Ono to vlastně probíhá takto. Každá místní organizace KČ má různé své aktivity. Třeba my s Jakubem a dalšími pořádáme přednášky, veřejná promítání, slezskou pouť a podobně. Takto by měla fungovat každá místní buňka KČ. Zatím je to tak, že jednotlivé organizace měly poměrně širokou svobodu a co si udělaly, to holt měly. Samozřejmě ve chvíli, kdy došlo ke konfliktu, a my začali dělat něco, co se nelíbí centru, začalo mluvit o tom, co místní organizace mohou či nemohou, jestli mohou za sebe vydávat nějaká prohlášení, nebo ne a podobně.
Prvnizpravy.cz: Ten spor ještě není vyřešený?
David Hibsch: Není vyřešen. Skutečně nevím, jak se bude řešit, protože my se nezměníme. Za svým politickým přesvědčením si stojíme, monarchisté jsme, jsme pravicoví, konzervativní a myslíme si, že takovou má být i strana. To, že zrovna teď narážíme na nějaké struktury, které jsou pravdoláskařské, na lhostejnost, bezradnost či povznesenost nad problémy republikánů a republiky, považujeme v této chvíli jen za přechodný stav.
Prvnizpravy.cz: Několikrát jste do světa vyslali velice jasná (na českou politiku také nebývale ostrá) prohlášení, kde se například zastáváte Petra Hájka, prezidenta Václava Klause, Ladislava Bátory, ale kde i kritizujete plošné očkování, pravdolásku a jejich prominentní představitele či nadnárodní společnosti ohrožující nezávislost naší země. Co vás vede k takto jasně formulovaným výrokům?
Jakub Moravčík: Ano, první událostí, která rozběhla vznik Konzervativní platformy, byla kauza Ladislava Bátory (KČ Slezsko se Ladislava Bátory důrazně zastala, pozn. red.). Odstartovali jsme to u nás ve Slezsku a vzbudilo to nesouhlasnou reakci v KČ, ale zároveň i souhlasnou reakci některých lidí, jako je třeba Bohumil Šourek a dalších, kteří pak vytvořili Konzervativní platformu.
David Hibsch: K těm ostrým prohlášením – většina lidí v této zemi už dávno ví, že projevy politiků jsou bohapustým žvaněním, proto jazyk, který užíváme, je zcela normální, přičemž politická nekorektnost je prostě normální věcí. Já se vůbec ptám, proč existuje tento celospolečenský strach. Dnes napíšete nějaké prohlášení a všichni se už dopředu děsí, protože je to prý ostré. Pokud je to k věci, je to trefně a nekompromisně pojmenováno, tak na to běžný člověk slyší mnohem lépe, než když poslouchá v televizi dvacetiminutový proslov, který je o ničem. Mně je takto mluvit vlastní. Nevím. Občas mi v Praze říkají, že Slezané jsou ostří a tvrdí, ale já to beru jako něco zcela normálního.
Prvnizpravy.cz: Které z těch prohlášení vyvolalo zatím největší nelibost ze strany vašeho předsedy?
David Hibsch: Tak určitě Bátora a rovněž naše pozitivní prohlášení ve vztahu k prezidentovi. Úplně první dopis, který jsme zaslali prezidentovi, vznikl jakožto dopis soukromý. Já ho formuloval ze své vlastní vůle jako vlastní reakci na to, co prezident řekl 28. října ve Vladislavském sále, kde začal kriticky hovořit o Novém světovém řádu zcela nepokrytě. Pak jsme dali dohromady také otevřený dopis, který se již týkal věci podpory pana Bátory. Kauza "prezident" samozřejmě vyvolala ve straně ostré potyčky, protože prezidentovi pravdoláskaři nemohou přijít na jméno, včetně těch v KČ.
Jakub Moravčík: Nevím, jestli bych je všechny hned nazval jako pravdoláskaře, ale někteří monarchisté, když slyší slovo ´prezident´, tak jim skoro naskakuje kopřivka.
Prvnizpravy.cz: Odpověděl pan prezident nějak na ten dopis?
David Hibsch: Odpověděl na něj velmi krásně. Odpověděl způsobem, kdy konstatoval, že právě takové záležitosti jako hon na pana Bátoru likvidují svobodu. Odpovědi vlastně byly dvě. Na můj první interní dopis přišla odpověď od pana Jakla a byla spíše oficiální. Na náš otevřený dopis nám prezident naopak odpověděl velmi krásnou formou. Dopis je na ručním papíře, s raženými znaky a vlastnoručním podpisem. Bylo vidět, a byl jsem také ujištěn, že tohle nedělá moc často. Odpověděl velmi hezky s tím, že bude bojovat, aby byla svoboda v této zemi zachována.
Prvnizpravy.cz: Když jsme u těch pravdoláskařů, kdo je v KČ takový čistý pravdoláskař, o kterém se dá říci, že reprezentuje zájmy lidí kolem bývalého prezidenta?
David Hibsch: Tak toto jméno mohu říci naprosto otevřeně – jde o člověka, který byl již v politice aktivní. Jde o předsedu společnosti KČ Prahy 6, pana Dr. Špačka. Kdysi byl náměstkem ministra životního prostředí jako člen ODA a byl za ODA i v parlamentu.
Prvnizpravy.cz: A váš předseda? Toho byste zařadili kam? Patří také k pravdoláskařské skupině, nebo je spíše jen vláčen okolnostmi?
David Hibsch: U našeho předsedy jde spíše o ono vláčení skrze bázlivost se namočit. Je otázka, čím je to vlastně způsobeno, jestli přemírou tzv. politické korektnosti, nebo také tím, že za ty roky vyhořel, což je docela možné, je přece ve funkci již osm let. Svého času ovšem takový nebyl. Já jsem s ním léta neměl problém, ale těch posledních pár let to dospělo do stádia, kdy jsme se začali jemně potýkat. Když se třeba prosazovaly homosexuální sňatky, tak jsem tehdy provokoval předsednictvo a napsal koncept prohlášení. Nakonec ho sice přijali, takže se KČ vůči registrovanému partnerství vymezila, ale bylo to opět takové opatrné, nebylo to natvrdo. Inu kličkování, jako když zajíc poplašeně běhá před myslivcem. Zkrátka politicky korektní.
NOVÝ SVĚTOVÝ ŘÁD? REINSTALACE POHANSTVÍ
Prvnizpravy.cz: V pondělí jste vystupoval v rámci debatního večera Hovory na pravici s neméně důrazným projevem. Dal by se shrnout do slov ´Pryč od Nového světového řádu zpět k přirozenému řádu danému od Boha´. Co je podle vás nový světový řád a jak se projevuje – ve světě i u nás?
David Hibsch: Nový světový řád je v podstatě reinstalace pohanství. Jde o mýtus o tom, jak má vypadat svět, kdo ho má vést a kdo je tím vyvoleným. Je to o světlých zítřcích, je to úplně stejný sen, jako byl ten o Třetí říši či nadnárodním komunismu. Je to stále jedna a tatáž myšlenka.
Prvnizpravy.cz: To je spíše obecné vyjádření, ale co si pod tím představit prakticky? Jaké jsou jeho nástroje, které používá?
David Hibsch: Nástroje jsou mocenské, finanční, politické, tomuhle nebylo v dějinách nikdy jinak. Jak se to projevuje? U každého jednotlivce, protože tohle vždy souvisí s vírou lidí, co od tohoto světa čekají a co považují za cíl svého života. Do Nového světového řádu může patřit holandská královna Beatrix, Karel Schwarzenberg nebo Bill Gates, stejně jako tady Franta ze sídliště…
Prvnizpravy.cz: A přirozený řád Boží byste – třeba pro člověka, který není věřící – popsal jak? Co si pod tím má představit? Co je to za hodnoty a co to naopak není?
David Hibsch: Existují přirozené hodnoty, například, že jsme byli stvořeni jako muž a žena, že existuje účel těchto věcí, tedy že muž a žena se spojí v manželství a z nich vzchází rodina, děti. To je myslím jeden z pilířů přirozenosti, který je Bohem dán a vše, co se mu vymyká, je mimo přirozený řád a není normální. Nebo třeba hodnota člověka. Proč si vůbec máme vážit člověka? Proč má být člověk hodnotou a nemá být zavražděn dříve, než se narodí, zavražděn, když přestane plnit svůj společenský účel – toto všechno se odvíjí od toho, jakou má člověk hodnotu z hlediska své konstituce, toho, jak byl stvořen, k jakému cíli a kam směřuje. Za mnoha zvrácenými omyly skutečně stojí evoluční teorie. Když přijmeme zásadu, že jsme jen lepší zvířata, potom se lépe zbavuje lidí, protože zvíře je přeci zvíře, takže o co jde. Tihle lidé přitom tzv. zvířata milují, přitom klidně zlikvidují mimina či staré lidi a zdůvodní si to milosrdnou lží.
Prvnizpravy.cz: A když půjdem dál, nad rodinu, jaké další hodnoty to jsou? Co pro vás znamená třeba vlast, národ?
David Hibsch: Vlast je samozřejmě vztah k zemi a jejím primárně duchovním hodnotám, pak hodnotám mravním a kulturním. Národ vnímám tak, že má nějakou svou kulturu a nějaké své hrdiny. Vždy jde pouze o to, jestli ti naši hrdinové, kteří jsou nám předkládáni, jsou skutečnými hrdiny a jestli jim může být přisouzena naše úcta. Vždy přece platilo a platit bude, že po ovoci je poznáte. Náš národ má spoustu lidí i statků, na které můžeme být hrdí, ale vůbec si nejsem jist, jestli si skutečně vážíme těch, kteří si to zaslouží, a naopak nevyvyšujeme právě ty, kterým úcta až tak nepřísluší, jen nám to ideologicky vyhovuje, protože se na tom kdysi postavila národní image.
SPĚJI DO BOŽÍHO KRÁLOVSTVÍ, NE DO BOŽÍ REPUBLIKY
Prvnizpravy.cz: Jakou společnost by si konzervativní monarchista představoval?
David Hibsch: Spravedlivou společnost. Společnost, která poskytuje prostor člověku zrát z hlediska jeho duchovního života i dalších oblastí jeho pozemské pouti. Myslím, že platí, co jsem řekl ve svém projevu, včetně citace ze Sv. Augustina, šlo o citát z jeho díla "Obec Boží". Sv. Augustin problém velmi trefně popsal již před mnoha staletími. Chtěli bychom tedy společnost, která poskytuje prostor pro člověka a pro jeho mnohostranný rozvoj: že ho netyranizuje, že z něho nečiní otroka, jak to vždy činí a činit bude pohanství, protože jedině křesťanství člověka skutečně osvobodilo, dalo mu vysokou metu a základní smysl jeho směřování, osvobodilo nás od pohanského a osvícenského zatemnění.
Prvnizpravy.cz: A prakticky? Jak byste si představovali správu země?
David Hibsch: Opět odkážu na svůj projev. Monarchie by měla být státem malým co do státních institucí a efektivním ve vytváření prostoru pro aktivity lidí. Jejím cílem by měla být co největší soběstačnost rodin a neměla by se vázat na vliv nadnárodních institucí a globální ekonomických hráčů s otrokářskými tendencemi. Pokud jde o správu země, měla by být postavena na pravidle – co se může rozhodnout dole, nechť se rozhodne tam. Chceme se vrátit k selskému uvažování našich předků. Nejdříve musí prosperovat náš dvůr a sedlák musí nejprve uživit sebe, svou rodinu, své děvečky a čeledíny, a teprve potom může přemýšlet, co nakoupí od jiných sedláků. Být zadlužen lichváři je zločin na dědicích a lichváře ve své vsi nestrpíme.
Většina lidí už dnes po všech těch revolucích, po všem tom vyvlastňování majetku, a já nevím po čem všem ještě, začíná chápat, že selský rozum je nutný. Dříve se lidé starali o svůj majetek, uměli si spočítat své náklady, své zisky, uměli hospodařit a přitom věděli, že jednou vše opustí a budou skládat účty. Monarchie nebyla o ničem jiném – vždyť šlechta, to byli národohospodáři. Samozřejmě, že hájili svůj vlastní zájem, ale tím hájili i zájmy poddaných, protože žádný šlechtic si nemohl dovolit, byl-li normální, odírat své poddané, aby mu vznikla selská bouře. Dostal by se tak do nemilosti u krále, a on by se ptal: „co to děláš, ty vole, vždyť se tím stáváš škůdcem zemského míru“. Tedy šlechta, to byli národohospodáři, takoví větší sedláci s oním selským rozumem.
Dnes jsou ovšem skoro všichni lidé, kteří nepatří k úzké elitě, bezzemky. Postavení středověkého člověka z hlediska svobody bylo mnohem lepší než je tomu dnes, kdy je téměř každý bezzemkem a musí přemýšlet, jestli vůbec bude mít děti, jak je uživí a z čeho. Pak se pere o sociální dávky, protože mu nic jiného nezbývá, protože je vazalem systému. Od dob osvícenství se zde buduje nový otrokářský systém z lidí, kteří mají legitimizovat svobodu elit, byť sami jsou naprosto nesvobodnými.
Prvnizpravy.cz: Do jaké míry monarchista lpí na té formě monarchie, která je pro mnoho lidí v tuto chvíli nepředstavitelná, nereálná? Narážím i na to, co jste zmiňoval ve svém proslovu, kdy jste říkal, že mnoha českým monarchistům je například milejší regent či prezident, který se snaží blížit onomu všeobecnému řádu a křesťanskému dědictví po našich předcích, než zdivočelý liberální monarcha s aristokratickým původem. Dá se to vztáhnout na Václava Klause vs. Karla Schwarzenberga a bylo to tak myšleno?
David Hibsch: Z hlediska vnitřní filosofie obou jmenovaných se to vztáhnout dá, ale já jsem to takto výslovně neřekl. Mně je v podstatě jedno, jestli je to v tuto chvíli Václav Klaus nebo přijde po něm někdo, kdo ho bude následovat v některých krocích nebo naopak bude v některých činech i lepší. Pro mne ovšem stále bude tím milejším regentem. Na panu prezidentovi skutečně oceňuji mnohé, a vidím v něm spíše onoho regenta, než v lidech jako je pan Schwarzenberg, protože u těchto liberálních dobrodruhů je patrné, že náležejí k Novému světovému řádu, k onomu novopohanství. Mě skutečně nezajímá, jestli má pan Schwarzenberg tituly po svých předcích. Když si člověk srovná Schwarzenbergova otce, Karla VI. ze Schwarzenberga, a jeho synátora, tak je to bohužel nebe a dudy. Došlo tady k významnému posunu v základních otázkách.
Máme zde tedy nějaké dědictví po našich předcích, máme svatováclavskou korunu a svatovítskou katedrálu, ve které byli korunováni čeští králové. Tohle všechno jsou odkazy na víru našich předků, jejich touhy po Králi králů a jejich spění do vyššího společenského řádu. Bohužel dnes jde relikty minulosti. Kdyby si dnes nasadili na hlavu svatováclavskou korunu lidé typu pana Schwarzenberga, půjde o do nebe volající zneuctění, protože tyto symboly přeci vyjadřují nějaký obsah. A pokud je tento člověk z hlediska obsahu někde jinde, tak může tyto symboly jen znesvětit. Proto i u nás někteří moudří monarchisté říkají – ano, lepší než nějakého liberálního monarchu, dalo by se říci také zrádce, tak raději prezidenta, protože by šlo o výsměch něčemu, co my sami považujeme za posvátné a má to pro nás velkou hodnotu ve vazbě na naše předky a jejich snažení.
Prvnizpravy.cz: Dosud jsme se bavili spíše o ideálním stavu věcí, jak by to být mělo a mohlo. Ale život a realita je jiná. Jak toho ideálu dosáhnout uprostřed té bídy, kterou dnes vidíme kolem sebe a jak se z toho Nového světového řádu vyvázat, ať už jako jednotlivec nebo jako země?
David Hibsch: Řekl bych to úplně jednoduše – proti duchovnímu zlu lze bojovat zase jen duchovními prostředky, ať už to někdo nazývá vírou nebo myšlením, jak je komu libo. Ale skutečně to začíná v každém jednotlivci. V tom, jak si uspořádá věci sám v sobě a začne-li se sebou něco dělat, mluvit o jádru věcí a druhé vtahovat do problému – to je důležité, protože prostředků nám už moc nezbývá. Dnes, i když někdo vydělá větší peníze, a řekne si, fajn, mám na to, odstěhuji se na nějaký statek, který si koupím a budu tam hospodařit a dosáhnu nezávislosti na celém systému, ono mu to stejně nakonec moc nepomůže. Systémová doktrína je dnes tak železná, že i tito lidé nakonec mají se státem problémy. Se státem se totiž dostanete do křížku vždycky, je to přece revoluční hydra, prodloužená ruka elitářů – otrokářů posedlých představou absolutní kontroly. Ale skutečně si myslím, že je nejprve potřeba opustit onu revoluční představu dějin a lidské společnosti a utříbit si to sám v sobě. My se snažíme alespoň tak, jak umíme a jaké prostředky teď momentálně máme. Hlavou zeď sice neprorazíte, ale musíte do ní dloubat a dloubat a třeba do té betonové zdi nějakou díru nakonec uděláte.
Prvnizpravy.cz: A poslední otázka. Co pro vás znamená monarchie?
David Hibsch: Já do žádné Boží republiky nespěji. Spěji do Božího království. Boží království má svou hlavu, svého Krále. Já jsem monarchistou z povahy své víry. Ani nebazíruji na tom, zda se nějaké světské monarchie, monarchie pozemského typu dočkám. Nijak mě nevzrušuje, jestli se jí dočkám nebo nedočkám a jestli mi nějaký král řekne – jo, ty jsi v dřevních dobách tady za něco bojoval a tak ti náleží šlechtický titul. To není nic, co by mne motivovalo.
(Adam B. Bartoš; foto: arch.)
http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/z-domova/pnuti-u-monarchistu-pryc-s-pohanstvim-pravdolasky/
