V pondělí 28. října 2019, zatímco prezident a další politici oslavovali republiku, monarchisté tradičním pochodem Prahou připoměli fakt, že české dějiny nezačaly rokem 1918 a vznikem republiky. Během pochodu promluvil předseda KČ Radim Špaček, spisovatel Jan Drnek, architekt Jan Bárta ze spolku Radecký i zahraniční hosté.
Ještě před oficiálním zahájením pochodu ve 14 hodin proběhla společná monarchistická prohlídka historické budovy Národního muzea, zejména pantheonu, kam se nedávno vrátily busty císaře Františka Josefa I. a císařovny Alžběty.
Předseda Koruny České Radim Špaček uvítal účastníky pochodu před sochou svatého knížete Václava a přednesl projev, ve kterém zdůraznil, že funkce hlavy státu je příliš důležitá na to, aby se její výběr stal předmětem politických her a kuhandlů a už vůbec by neměl být hříčkou volební kampaně, v níž se vždycky najde někdo, kdo zahraje na strunu strachu, závisti a vůbec těch nejhorších lidských vlastností, a na vlně strachu a nenávisti se nechá vynést až na vrchol. Je proto zapotřebí učinit opravdu systémovou změnu a obsadit nejvyšší funkci ve státě jiným způsobem výběru s jinou legitimitou, než dosavadní volbou. Tj. navrátit se k osvědčené formě a obsadit úřad hlavy státu nevoleným dědičným panovníkem – proto se monarchisté zasazují za návrat krále do Českých zemí. Předseda Koruny České připomněl, že monarchisté nejsou nepraktičtí snílci, toužící nostalgicky po zlatovlasých princeznách a princích na bílých koních, nýbrž naprosto racionálně a vyargumentovaně vědí, že v čele státu má stát osobnost, která bude národ spojovat, bude se na své úkoly připravovat od dětství a bude zárukou důstojnosti, a tím i příkladem a etalonem pro volené politiky, jako i to, že panovník má být zásadním prvkem v systému brzd a protivah v situaci, kdy všechny podstatné funkce ve státě jsou buď voleny, nebo na volených politicích závislé. Nevolený, dědičný panovník může díky odlišnému typu své legitimity vykonávat úkol, který považoval císař František Josef za svůj nejdůležitější: ochraňovat národ před jeho politiky.
Po zdravicí předsedkyně rakouské Černožluté aliance, Nikoly Fara a po společném zpěvu Svatováclavského chorálu se průvod za doprovodu pochodové hudby Pralinky vydal Václavským náměstím dolů na Můstek, k Prašné bráně a Celetnou ulicí na Staroměstské náměstí.
Zde po opakovaném skandování Tady něco chybí!
účastníci vyslechli úvahu plzeňského spisovatele Jana Drnka, proč Panna Maria a její syn Ježíš tolik vadili mocným tehdejšího světa, a proč vadí i dnes.
Odtud se průvod dále vydal pes Karlův most na Malostranské náměstí, kde předseda Spolku Radecký Praha ing. arch. Jan Bárta přednesl projev o historii pomníku tohoto největšího českého vojevůdce a úsilí o jeho obnovení, včetně probíhající veřejné sbírky, a pozval přítomné na tradiční setkání u maršála Radeckého ve středu 13. listopadu od 17 hodin v Lapidáriu Národního muzea na výstavišti v Praze-Holešovicích.
Po Radeckého marši se průvod odebral nerudovou ulicí na Hradčanské náměstí, kde u pomníku T.G. Masaryka promluvil opět předseda KČ a připomněl, že sice prvnímu prezidentovi náleží čest a sláva za některé činy, jako např. podíl na odhalení falše Rukopisů nebo opozice proti hilsneriádě, že však ho nelze nijak adorovat za jeho podíl na rozbití státního útvaru, o němž Palacký velmi zdůvodněně věděl, že nebýt Rakouska, muselo by být v zájmu Evropy, ba v zájmu humanity samé znovu vytvořeno – důsledkem rozbití Rakouska-Uherska také bylo přesně to, co Palacký předvídal, tj. obsazení střední Evropy nejprve Německem a vzápětí Ruskem. TGM se též podílel na vytvoření lživé konstrukce o národu československém, jako i na slibech „autonomie“ a „švýcarského modelu“, které však nikdy nedošly splnění. Navzdory libovolným výsledkům voleb vždy udržel ve funkci ministra zahraničí Edvarda Beneše, který se dokázal znepřátelit se všemi sousedními státy a zavěsil zajištění bezpečnosti výhradně na Francii, která ve chvíli krize neměla sama dost sil, aby pomáhala ve střední Evropě.
Pochod byl zakončen několika slokami císařské hymny, načež se asi stovka účastníků v klidu rozešla a někteří pokračovali neformálním posezením v blízké kavárně Café Šternberg.
Fotogalerie:
- Zdeňek Žalský
- Sendy Žižkovský
- Zdeňek Martínek: Národní muzeum, Pochod za monarchii
Výběr dalších fotek (Romana Ryšavá, Petr Krátký, Matěj Čadil):