Tisková zpráva
Koruny České (monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska) k usnesení Poslanecké sněmovny PČR ke 100. výročí bitvy u Zborova
—-
Naše strana v duchu svého dlouhodobého postoje k hodnocení 1. světové války a jejím neblahým následkům pro Evropu konstatuje, že jednostranností dnešního usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, adorujícím bitvu u Zborova, se tento zákonodárný orgán přihlásil k neblaze proslulé propagandistické praxi tzv. první republiky, která záměrně glorifikovala pouze bojovníky sdružené v jednotkách legií a účelově zamlčovala statečnost početně daleko větší skupiny českých vojáků, kteří v řadách Rakousko-Uherské armády bojovali a pokládali životy za svůj stát, aniž by přitom zradili svého císaře a krále.
Připomínáme, že k takovým vojáků, kteří nikdy neporušili věrnost hlavě našeho tehdejšího státu, patřil mj. pozdější československý ministr zahraničí Jan Masaryk. Pro srovnání uvádíme, že zatímco na straně legionářů padlo za celou válku v bojích přibližně 5,5 tisíce bojovníků, na straně těch, kteří za svého panovníka položili životy, to bylo přibližně 138 tisíce věrných českých vojáků.
Aniž bychom zpochybňovali vojenské úspěchy tzv. legií a jejich taktické využití některými českými politiky při vyjednávání s tehdejšími vítěznými mocnostmi (o nichž připomínáme, že sice „úspěšně“ destruovaly Podunajskou monarchii, ale její nástupnické státy vzdor smluvním závazkům nebyly sto účinně bránit, když to bylo následně zapotřebí), domníváme se, že s blížícím se výročím sta let konce tzv. Velké války, si veřejné uznání a vzpomínku zaslouží zejména ti stateční čeští vojáci, kterých byla v řadách C. K. armády většina a kteří při svém boji za vlast zůstali věrni své vojenské přísaze.
V žádném případě nechceme snižovat hrdinství jednotlivců, kteří na jedné i druhé straně válečné potyčky u Zborova projevili odvahu a sebeobětování pro věc, v jejíž smysl a správnost věřili. Pokud by se však zmíněná šarvátka měla stát základem bojových tradic naší současné armády, pak o tuto armádu musíme mít velké obavy. Český stát ani český národ nebyly v roce 1917 ve válečném stavu s Rakousko-Uherským císařstvím. Přinejmenším část „vítězů“ od Zborova (vyjma těch, kteří již před tím měli ruské občanství), se dopustila zrady a dezerce a bojovala v cizích službách proti státu, jehož byli občany. KČ se domnívá, že principy a právní zásady platí pro všechny stejně a nelze je omlouvat tím, že – co je české, to je hezké. Podle stejných principů by pak bylo možné oslavovat i například henleinovské ordnery z roku 1938 a legii Freikorps, jejíž příslušníci se ze stejně nacionálních důvodů postavili se zbraní v ruce proti státu, jehož byli občany. Nemůže být jedno zločin a druhé zásluha.
Národní a státní tradice však nelze stavět na zkreslování skutečnosti. Tuto chybu udělala tzv. první republika. Pokud i dnes dovolíme našim politickým elitám, aby postupovaly stejně, můžeme se brzy nadít toho, čeho se občané první republiky dočkali od svých politických elit v září 1938.
Koruna Česká (monarchistická strany Čech, Moravy a Slezska) tímto veřejně vyzývá Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky, aby nejméně stejným způsobem jako činnost legionářů ocenila i statečnost těch našich vojáků, kteří na frontách 1. světové války věrně bojovali za svou vlast a zůstali přitom věrni svému císaři a králi.
V Praze dne 7. června 2017
Předsednictvo Koruny České (monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska)
Širší komentář Jana Drnka k této události zde.
