Nedávno zveřejnil tým primátorky Krnáčové neuvěřitelný pokus o změnu zákona č.20/1987 Sb. o statní památkové péči. Podstatou návrhu bylo zrušení paragrafu 14 zákona, určujícího povinnosti Národního památkového ústavu v procesu projektování a výstavby měst a stavebních řízení. V ústavu pracují odborní pracovníci, proto je to Ústav.
Nijak nezakrývaným cílem bylo uvolnit ruce navazujícím výkonným úředníkům samosprávných úřadů k rozhodování o územním plánování a v povolování staveb, týkajících se nějak ochrany kulturního dědictví, aniž by byli povinni jako dosud respektovat odborné stanovisko NPÚ. Naštěstí pro město šlo o tak zjevné blouznění, že neprošla ani současným zastupitelstvem.
Přesto pokládáme popsaný návrh za velice znepokojující. Vidíme za tím pokus zbavit se vlivu domácí odborné instituce a vytvořit si politický prostor pro svévolné rozhodování bez odborné kontroly státu, vykonávané Ministerstvem kultury prostřednictvím jeho odborné organisace, tedy NPÚ. Nebo snad mněl jít o tichou „realizaci“ kostlivců, vypadávajících ze skříní ještě po Mgr. Kněžínkovi?
Primátorka města, k němuž a jehož obyvatelům nikdy nedokázala získat potřebný vztah, řekla dne 6. 9. v TV, že nevidí důvod, proč by Praha měla zůstat na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Ta dáma dělá ostudu, když hlásá světu, že o jeho uznání nestojí, pár dní před svým ostudným odchodem z úřadu!
Chápeme snahu o urychlení některých stavebních řízení – v našem případě ale pozor, nehovoříme o stavbách dálnic, rozhodujeme o kvalitách historických měst a života v nich. Na území Prahy je historické centrum, plošně chráněné zápisem mezi světové kulturní památky, dále vesnické rezervace, vesnické památkové zóny a městské památkové zóny. Kolem těchto plošně chráněných území je nadto vymezeno tzv. Ochranné pásmo pražské památkové rezervace. Na těchto územích jsou jednotlivé stavby a urbanismus chráněny nikoli po jednotlivých objektech, ale plošně, ochrana se tedy týká všech hodnot území.
Je proto nezbytné, aby všichni potenciální investoři znali „pravidla hry“ předem. Úřady je musí písemně předem seznámit se skutečností, že vstupují na území, kde jejich práva budou výrazně omezena. Pak nebude docházet k vydírání hrozbami arbitrážemi za „v dobré víře“ investované prostředky.
Pravidel k ochraně našeho kulturního dědictví máme dostatek, některá potřebují snad jen aktualizaci nebo úpravu v duchu společenských změn (např. nový zákon o ochraně kulturního dědictví stejně propracovaný, jako jsou např. pravidla pro ochranu přírody).
Ještě je třeba vychovat a naučit úředníky, včetně vyšších šarží, že pravidla jsou přesná, jejich přísné dodržování z jejich strany nezbytné, kontrolovatelné a obratem postižitelné. Tak dosáhneme jednání v duchu i liteře zákona a zlikvidujeme prostor pro subjektivní rozhodování úředníků a tím pro možnost skrytého korupčního a klientelistického jednání. Jejich platy rostou, musí se více snažit!
Na závěr naše „památkářská“ poznámka k návrhu Metropolitního plánu – jeho nosná idea, že je třeba město zahušťovat namísto expanze do okolí, je akceptovatelná – ovšem v historickém centru nikoli a v jeho ochranných pásmech a zónách s omezeními, danými jinými normami.
V Praze dne 18. září 2018 za Evropskou koalici pro Prahu,
Ing. arch. Jan Bárta, člen předsednictva Koruny České
jan.barta@korunaceska.cz
