Před 97 lety, 1. dubna 1922, zemřel ve věku 34 let ve vyhnanství na ostrově Madeira poslední český král a rakouský císař, Karel I. Habsburský.
Po 1. svět. válce se stal císař a král Karel vyhnancem, zbaveným majetku i prostředků pro obživu početné rodiny. Karel jako panovník nezneužil svého postavení a nepřevedl státní peníze na soukromá zahraniční konta, proto neměl ve vyhnanství dost peněz a nástupnické státy, včetně Československa, mu zabavily majetek, ale v rozporu s vlastním závazkem mu odmítly poskytnout jakoukoli rentu. Za této těžké finanční situace odkládal císař a král Karel při onemocnění zápalem plic přivolání lékaře a ve věku necelých 34 let této chorobě 1. dubna 1922 ve vyhnanství na ostrově Madeira podlehl.
Vůči svým národům nezatrpknul, na smrtelné posteli řekl: Musím tolik trpět, aby se moje národy opět sešly.
Zvlášť mu leželi na mysli Češi, a podobně jako sv. Václav říká bratrovrahu Boleslavovi Bůh ti odpusť, bratře,
císař a král Karel se na smrtelné posteli modlil za český národ.
V roce 1919 napsal francouzský spisovatel Anatole France o císaři Karlovi: Byl jediným slušným mužem, který během války zastával odpovědnou pozici, ale neposlouchali ho. Proto musel odejít.
V roce 2004 byl papežem Janem Pavlem II. prohlášen blahoslaveným, jako druhý český panovník po svatém Václavu.
