Jiří Synek, Jiří Jemelka
V sobotu 3. září 2011 byl ve městě Tlumačově (mezi Hulínem a Otrokovicemi) slavnostně vysvěcen nově zbudovaný pomník věnovaný občanům Tlumačova, kteří se účastnili války roku 1866 nebo v ní padli v řadách c. k. rakouské armády.
Nový památník „Hrdinů 1866“, jak jej nazval jeho tvůrce akademický sochař, restaurátor a člen Komitétu pro udržování památek z války roku 1866 Mgr. Josef Petr, byl vztyčen na křižovatce silnic vedoucích z Tlumačova na Hulín a Kurovice. Je tvořen kamenným kvádrovým podstavcem, z kterého se k nebi vypíná vysoký štíhlý kamenný dělový kříž, z jehož vrcholu shlíží orlice s rozepjatými křídly. Pod orlicí, v girlandě tvořené dubovými a lipovými ratolestmi, jsou vymodelovány stuhy s heslem VIRIBUS UNITIS. Na podstavci se nachází mramorová deska s věnováním tlumačovským občanům. Ve vrcholové partii pomníku, těsně pod dělovým křížem, jsou umístěny další tři mramorové desky nesoucí nápisy DEUS, REX, PATRIA, 1866 a BŮH, KRÁL, VLAST, 1866.
Slavnostnímu odhalení nového pomníku přihlíželo přibližně 260 diváků. Atmosféru celého slavnostního aktu dotvářela vystoupení pěveckého sboru Moravan z Kroměříže, přítomnost skupiny v hanáckých krojích, účast dam a pánů v úborech 19. stol. a také 26 členů spolků vojenské historie – 11 v mysliveckých uniformách praporů polních myslivců č. 5 a 6 pod velením Radka Teichmana a 15 příslušníků pěchoty z I. a III. praporu brněnského 8. pěšího pluku barona Gerstnera a královéhradeckého 18. pěšího pluku velkoknížete Konstantina pod velením Vladimíra Holíka, kteří zajišťovali čestnou stráž u pomníku, čestnou salvu a na závěr také divácky velmi atraktivní ukázky pořadových cvičení, střeleb a překvapivou ukázku bodákového útoku na sevřené šiky diváků, za kterou byli odměněni bouřlivým potleskem. Akce se zúčastnilo 8 členů Komitétu pro udržování památek z války roku 1866. Mezi přítomnými byl i MUDr. Pavel Andrš, předseda olomoucké místní společnosti Koruny České.
Slavnostní akt byl zahájen úvodním slovem moderátorky paní Reginy Lanové, po němž následoval projev člena předsednictva Komitétu 1866 Radka Teichmana, který v krátkosti shrnul problematiku prusko-rakouské války roku 1866 a její nezpochybnitelný vliv na další vývoj světových dějin. Dále vystoupil autor pomníku sochař Josef Petr a připomněl účast českých a moravských vojáků ve válce roku 1866. Vyzdvihl jejich odvahu a obětavost a zmínil se především o 3. pěším pluku arcivévody Karla, který byl doplňován z okolí Kroměříže a vyznamenal se zejména v bitvě u Trutnova. Připomněl nutnost vzpomenout památky těch, kteří v těchto bojích položili své životy, ale i těch, kteří se bojů účastnili a z bitevní vřavy vyvázli. Poukázal na stále trvající opomíjení účasti vojáků z českých zemí ve válkách 18. a 19. století, což bylo pro něj i hlavním impulsem k vytvoření tlumačovského pomníku. Na závěr svého projevu přečetl seznam vojáků z Tlumačova a nejbližšího okolí, kteří se aktivně války roku 1866 zúčastnili.
Paní Regina Lanová poté přečetla krátký pozdrav od starostky rakouského města Poysdorfu paní Gertrude Riegelhofer, které účast na slavnosti znemožnila nedávná autonehoda. Pak vystoupil s proslovem starosta Tlumačova Ing. Antonín Jonášek. Poděkoval tvůrci pomníku i jeho spolupracovníkům a také občanům města a okolí za jejich hojnou účast na této slavnosti a také všem, kteří se o její důstojný průběh zasloužili. Následovala krátká promluva s modlitbou a vysvěcení pomníku kancléřem olomouckého arcibiskupství P. Antonínem Baslerem. Poté předal sochař Josef Petr oficiálně pomník městu Tlumačov. Čestná salva vojáků v historických uniformách a pěveckým sborem přednesená rakouská císařská hymna „Zachovej nám, Hospodine…“ i hymna České republiky „Kde domov můj…“ byly důstojným zakončením celého slavnostního aktu.
Nezbývá než ocenit mnohaleté úsilí, s jakým sochař Josef Petr prosadil a nakonec i zajistil vytvoření památníku Hrdinů 1866 a jeho umístění v Tlumačově. Jde přitom o první podobný projekt po mnoha desítkách let, který navazuje na široce rozšířenou tradici výstavby pomníků věnovaných veteránům válek 19. století. Osudy těchto pomníků však často byly velmi pohnuté a řada z nich nepřežila obrazoborecké, či správněji řečeno vandalské běsnění na konci 1. a 2. světové války. Doufáme tedy, že k tlumačovskému pomníku bude doba i pochopení veřejnosti příznivější a zůstane na svém místě jako trvalá připomínka statečnosti tlumačovských občanů v prusko-rakouské válce roku 1866.
