Vize, odhodlání a štěstí. Tři sudičky osudu. Snad u mne stály, když jsem v srpnu Léta Páně 1964 poprvé spatřil světlo tohoto světa. Byly laskavé a umožnily mi, abych coby čerstvý absolvent Právnické fakulty Univerzity Karlovy se specializací na mezinárodní právo pokračoval po listopadové revoluci roku 1989 na cestě, kterou přede mnou a před námi všemi, za cenu tvrdé práce, odříkání a obětí, otevřela hrstka statečných. Práce konzula v diplomatické službě našeho obnoveného demokratického státu na velvyslanectvích v Norsku, Rakousku a Japonsku a na vedoucí pozici mezinárodně právního odboru Ministerstva zahraničních věcí mi dala obrovské množství znalostí a zkušeností. Neskromně věřím, že i moje působení zanechalo v mezinárodně právním postavení České republiky významnou stopu. Mimo jiné i v podobě mé účastí na přípravě mezinárodně právních dokumentů a smluv, které pevně ukotvily naší zemi ve struktuře Severoatlantické alianci NATO, nejdůležitější mezinárodní organizaci současného světa.        

Každá životní etapa někdy končí. Má diplomatická kariéra skončila v roce 1996 jejím dobrovolným opuštěním a odchodem do advokacie. Zájmy státu, jakkoliv byly v následné době často reprezentovány velmi prapodivnými existencemi, mi však nezůstaly lhostejné. Více jak deset let jsem jej jako advokát zastupoval v případech nevypořádaných finančních nároků velké privatizace u soudů všech stupňů. Díky mému působení zůstalo ve státním rozpočtu několik miliard korun navíc. Ano, i to byl úspěch. 

Nejen prací živ je člověk. Jako správný pohádkový král mám tři dcery, kdy nejmladší a nejstarší od sebe dělí čtvrt století. Možná nic tak neobvyklého, pokud nevyjevím další tajemství, že má choť je stále stejná. Pak každý začne počítat. Nechám to i na vás. 

Kromě mnoha adrenalinových sportů, kdy v každém jde o zlámání vazu, provozuji ten největší. Tím je rekonstrukce historické tvrze z roku 1350, jež patřila rytíři Přibíkovi.

Pochybuje snad ještě někdo nad tím, proč jsem v řadách Koruny České?