Petr Náhlovský

Královéhradecký kraj, 19. místo na kandidátce TOP 09

33 let
právník
Hradec Králové, člen KČ

Jsem 33-letý královéhradecký rodák, kromě několika studijních přestávek celý život v Hradci Králové žijící. Vystudoval jsem Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně a agronomii na České zemědělské univerzitě v Praze. Studijně jsem trávil delší dobu též v USA a v Norsku. V mé současné profesi se mi podařilo oba obory skloubit - pracuji jako podnikový právník státního podniku Povodí Labe, se zaměřením na vodní a zemědělské právo a právo životního prostředí. V současnosti se hodně věnuji své tříleté dceři Doubravce a ročnímu synovi Ctiradovi, které postupně zasvěcuji do své velké vášně - vodáctví a jachtingu. Věnuji se též folkové muzice a zajímám se o historii. Celá naše rodina se aktivně zapojuje do královéhradeckého skautingu, dosud vedu oddíl vlčat v Hradci Králové – Kuklenách.

Po několikaleté pracovní zkušenosti jako právník kraje a jako současný právník státního podniku si troufnu říci, že mám celkem reálný vhled do fungování státní správy, samosprávy i justice. Jsem si vědom toho, že politické řízení státu by mělo být prováděno s ohledem na dlouhodobější horizont, ne s ohledem na dočasnost mandátu. V současnosti nás čeká boj proti suchému období a příprava na nedostatek vody, kterou jsme v minulosti bohužel přestali vnímat jako zcela klíčovou a nejdůležitější strategickou surovinu, a nastavení dlouhodobé a fungující strategie, neměnící se s každou novou garniturou, jsou pro úspěšné zvládnutí sucha velmi potřebná. Jsem proti dlouhodobému a jen na zisk zaměřenému drancování české krajiny dnes především bezhlavým pěstováním energetických plodin, záborem zemědělské půdy v těch nejbonitnějších oblastech a naprostým nerespektem k přírodním zákonitostem a hodnotám. Na druhou stranu za stejně škodlivý považuji ekologický radikalismus, prosakující mnohde i do veřejných institucí a orgánů, který za cenu ochrany několika jedinců chráněného druhu zcela účelově blokuje dlouho připravované veřejně prospěšné projekty, ať už dopravní či vodohospodářské, nebo stavby protipovodňové ochrany, a zcela bez odpovědnosti jen s alibistickým zneužitím zákonů takové projekty vetují a hatí tak předešlou práci a vynaložení mnohdy značných veřejných prostředků. Veřejné instituce a orgány veřejné moci by se měly naučit hledat vzájemný kompromis za účelem nalezení nejlepšího a zároveň k přírodě nejšetrnějšího řešení a ne jen bezhlavě prosazovat a chránit jeden veřejný zájem bez ohledu na veřejné zájmy jiné.

Znepokojují mě též politici, kteří si myslí, že stát je tu od toho, aby svým občanům jako malým dětem říkal, co mohou a nemohou pro své dobro dělat, sami se pak pasují do role moudrých rodičů. Stát nemůže nahradit rodinu, která jediná by měla každého občana vybavit schopností ovlivňovat svůj život svobodnou volbou. Až v situaci, kdy role rodiny selže, může nastoupit stát, ne však dříve. Politiky, kteří zase stát považují za velkou firmu a sami se pasují do role hlavního akcionáře, dokonce vnímám jako nebezpečí. Inspirací jsou pro mě konstituční monarchie západní Evropy, ve kterých je i přes jejich četné socioekonomické problémy zajištěna dlouhodobá stabilita a politická kultura prostřednictvím nikým nevoleného a v zásadě apolitického panovnického rodu. Takové zřízení ctí základní práva obyvatel, respekt k právnímu státu a znemožňuje, aby jakýkoliv politik přerostl voličům přes hlavu tím, že by usurpoval stále více pravomocí.

  • 1