Názory členů

Prezident Zeman nechal na nádvoří Hradu vyvěsit červenou vlajku se zlatým kalichem domnívaje se snad bláhově, že tím uctívá památku Jana Husa.

Prezident se opět mýlí. O tomto praporu se pouze nepodloženě traduje, že se jedná o bojový praporec „husitů“.  Zřejmě nějaký praporec s kalichem byl užíván, ale až v době, kdy se původně české náboženské povstání zvrhlo, jako tomu zákonitě vždy bylo u všech revolucí, v loupení, násilí na chudých i bohatých, drancování měst, klášterů, kostelů a šlechtických sídel Čech a nejbližšího okolí. Toto řádění pak ukončila až bitva u Lipan dne 30. května 1434, dlouhých 19 let po upálení Jana Husa, právě před 581 lety.

Ing. Zeman vyvěšením vlajky táboritů projevil neznalost a neporozumění historii vlastního národa. Pokusil se jen prodloužit život problematickým národoveckým legendám o husitství, očekávaje zjevně obecný souhlas a kladné politické body. Namísto připomínky památky nonkonformního katolického kněze a rektora univerzity Jana z Husince nám ovšem jen nabídl symbol občanské války a revolučního rozvratu.

Jan E. Bárta

Jak se utvářela současná Evropa a v ní český stát a národ.

„Minulost neustále potřebujeme k vysvětlování přítomnosti a celek k vysvětlení částí“ Sir Edward Tylor, zakladatel kulturní antropologie

Politická a etnická struktura  zemí dnešní Evropy a v ní českého státu a národa , především pak zemí integrovaných do Evropské unie, nevznikla po druhé světové válce,  nýbrž je výsledkem  tisíc pětset let trvajícího vývoje naší části světa po pádu západořímské říše. Ponořme se tedy do „ šera dávných věků“ a připomeňme si historická fakta i mýty.

Češi nebo Bohemané ?

 

 

Jan Drnek

Knížecí bratři Václav a Boleslav jsou někdy vnímáni jako český Ábel a Kain. Tato alegorie ale pochopitelně kulhá na obě nohy. Především Kain zabil Ábela ze žárlivosti pro Boží přízeň. Boleslav Václava vůbec osobně nezabil, ale pokusil se o to, a to pro světskou moc. Ábel a Kain jsou základem sporu uvnitř lidské povahy. Svár Boleslava a Václava stojí v samotném základu české státnosti a v různých podobách se táhne celými dějinami českého státu. Jako by oba byli ztělesněním dvou podob české duše a rubu i líce české otázky.

Letos uplynulo pětačtyřicet let od noci, kdy vojska Sovětského svazu, Východního Německa, Maďarska, Bulharska a Polska vtrhla do tehdejší Československé socialistické republiky. Stalo se tak navzdory ujištění, které sovětští vůdci dali tehdejšímu československému komunistickému vedení, že jeho reformy jsou vnitřní záležitostí, do které východní blok nebude zasahovat.

Můžeme jen hádat, jakým směrem by se Alexandr Dubček a jeho reformní komunisté bez vpádu spřátelených vojsk ubírali. Zda by dotáhli do konce svůj projekt socialismu s lidskou tváří, nebo zda by nakonec sami museli demokratizační hnutí potlačit, protože by ohrožovalo výsostné postavení komunistické strany v politickém systému Československé socialistické republiky.

Já osobně se kloním k té druhé možnosti. Dubček a jeho tým byli komunisté, a v přirozenosti komunistické ideologie je princip diktatury. Pásy tanků vojsk Varšavské smlouvy rachotící po dlažbě ulic českých a slovenských měst je zbavily nutnosti rozehnat davy požadující svobodu a demokracii. Můj nebožtík dědeček, vyvlastněný živnostník měl podle rodinné tradice 21. srpna 1968 říci mému otci, který chtěl jít stavět v Pardubicích barikády: „Vykašli se na odboj a jdi pro jistotu koupit nějaké konzervy a sušenky. Tohle si vyřídí komouši mezi sebou.“

K smutné bilanci necelého století Československé a České republiky mimo jiné patří skutečnost, že byla více než osmadvacet let okupovaná – přes šest let vojsky hitlerovského Německa a dalších dvaadvacet let u nás dočasně pobývaly sovětské divize.

Vítězslav Dittrich

 

Devalvace národních měn není řešením cyklické hospodářské krize.

Integrační procesy nikdy v historii  nebyly bezproblémovou a bezbolestnou záležitostí. Studie PRC , nejrenomovanější  americké instituce ve svém oboru, která za „ nemocného muže Evropy“ považuje EU,  zapomíná, že integrace severní části amerického kontinentu se uskutečnila násilně,  prostřednictvím krvavé občanské války ,a  i integrace evropských států Německa a Itálie se rodila v krvi. Současné evropské integrační procesy probíhají z historického hlediska velice civilizovaně a kulturně, přestože na pozadí největší hospodářské krize od konce druhé světové války.

K té by totiž došlo tak jako tak, nikoliv v důsledku vzniku EU resp. eurozóny, ale  v důsledku ekonomické zákonitosti cyklického vývoje kapitalistické ekonomiky ( konjunktura, stagnace, recese, krize) v závislosti na vývoji koupěschopné poptávky. Jak jinak vysvětlit vznik všech hospodářských krizí 20. a |19.století,  kdy existovaly pouze národní ekonomiky chráněné všemi dostupnými bariérami,  a proč se s největší krizí 20.století, velkou hospodářskou krizí třicátých let , nevypořádaly národní ekonomiky prostou devalvací národních měn, jak dnes  doporučují někteří  odborníci, a situaci (nedostatek koupěschopné poptávky) muselo vyřešit až zbrojení a globální poválečný hospodářský boom jako důsledek válečné devastace světa a vytvoření sociálně tržní ekonomiky pod tlakem globálního  šíření komunismu.

 

  • 1