Názory a články

Zveřejňování názorů různých Místních společností, platforem i jednotlivých členů KČ v rubrice Úvahy a články jsou výrazem naší vnitrostranické demokracie a svobodné diskuse. Pokud zmíněné Místní společnosti, platformy a jednotlivci požádajíí Předsednictvo KČ a její statutární orgány, může takový text být schválen jako oficiální stanovisko strany. Oficiální stanoviska Koruny České a jejích statutárních orgánů jsou zde

Projev českého zemského hejtmana KČ a zároveň předsedy Spolku Radecký Praha, pronesený na závěr letošního Pochodu za monarchii na Malostranském náměstí:

Foto: Jakub Súkeník

Přinášíme proslov o stržení a zamítnutém obnovení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, který pronesl spisovatel a člen KČ Jan Drnek v rámci Monarchistického pochodu 28. října 2017.

Vážený pane kolego,

setkali jsme se nejednou v mediálních debatách před různými volbami v minulosti. Poprvé to bylo před pár lety v předvolebním studiu rádia Regina. Myslím, že nebudu přehánět, když řeknu, že jsme se – ke vzájemnému počátečnímu překvapení – shodli na mnoha tématech a v mnoha otázkách a tato dobrá tradice nejen pokračovala při dalších debatách, ale dokonce vyústila i v konkrétní čin – v naši otevřenou volební podporu vašeho (v koalici se Zelenými a KDU – ČSL) kandidáta Libora Michálka ve 2. kole senátních voleb v r. 2012.

Přinášíme předvolební úvahu čestného předsedy Koruny České, monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska. Pan Václav Srb nás ve volebním klání podpořil osobní kandidaturou za TOP 09 - Moravskoslezský kraj, na kandidátce ho najdeme pod č.11.

Člen předsednictva KČ Josef Pejřimovský sepsal závažné důvody, proč nedávné rozhodnutí Zastupitelstva hl. m. Prahy představuje z občanského hlediska problém a jak nám může pomoci s rozhodováním v nadcházejících volbách.

Před lety sice naši zákonodárci zavedli svátek svatého Václava, který je tedy dnem pracovního klidu, ale oficiálně jej nazvali dnem české státnosti a tak je uveden i v kalendáři. To samo o sobě vůbec není špatné – naopak: Dějiny našeho státu přece nezačínají rokem 1918, jak je, žel, často tvrzeno, ale nejméně o tisíc let dříve a výše uvedený oficiální název tento nesporný fakt zřetelně vyjadřuje a podtrhuje. Nemohu se nicméně zbavit dojmu, že polistopadové zákonodárce k této formulaci vedla i jakási forma „politické korektnosti“, i když tato hloupost tehdy ještě nevládla tak všeobecně: svátek sice uznáme, ale, abychom nevypadali příliš „klerikálně“, nazveme jej jinak. Pokud se můj dojem blíží pravdě, pak se jedná jen o další z řady důkazů, že vztah značné části veřejnosti ke sv. Václavu je dvojznačný. Ano, je to náš svatý kníže, zemský patron, ale….. Tuto dvojznačnost prokázal více než výmluvně také ing. Miloš Zeman: Je třeba si uvědomit, že na rozdíl od svého bratra Boleslava a koneckonců i na rozdíl od ostatních Přemyslovců dospěl Václav k názoru, že ohnutá páteř je tím nejlepším způsobem, jak se vyrovnat s velkým sousedem – neváhal říci v roce 2000 při projednávání novely zákona o státních svátcích. Na druhou stranu, po svém zvolení prezidentem se rovněž tak neváhal sv. Václavem zaštiťovat, jeho ostatkům se poklonit a snad dokonce se před nimi, ač je dle vlastního vyjádření „tolerantním ateistou“, pomodlit. A není sám: politici, kteří jsou na hony vzdáleni ideálu sv. Václava nejen svou životní a politickou praxí, ale mnohdy dokonce i ideově, si neváhají, obzvláště pochopitelně tehdy, když se v časové blízkosti svátku ocitají volby a volební kampaň, rezervovat přední řady a nejlepší místa ve Staré Boleslavi a dokonce někteří neváhají ani zasahovat do průběhu bohoslužeb a pronášet během Národní pouti ke svatému Václavu svá politická „moudra“.

My však víme, že ustanovení císaře a krále Karla IV. , podle něhož je kníže Václav REX PERPETUUS, tedy „věčný král“, jediný trvalý vládce české země, a každý panovník je jen jeho místodržitelem, stále platí. Na lebce svatého Václava spočívá svatováclavská koruna a každý panovník ji má od svatého Václava jen zapůjčenu a musí ji vrátit. Po dobu svého panování má ovšem zároveň od „věčného krále“ propůjčenu i legitimitu. To se ovšem pochopitelně netýká prezidentů – jimi je tradice a legitimita přerušena. Nemůže se to týkat , a to z podstaty věci, žádného z nich, bez ohledu na jeho osobní a politické kvality. Tedy ani toho případně nejlepšího. O to méně se to může týkat prezidentů špatných, národ nikoliv spojujících, ale tragicky rozdělujících.

My také víme, že prezident, i kdyby obešel, změnil, přepsal či nechal přepsat všechny časné zákony, nemá pražádnou moc změnit zákony věčné, které panují nade vším a nade všemi. A proto víme, že svatý Václav nedá zahynouti nám ni budoucím, proto víme, že všechny prezidenty, dokonce i ty nejhorší, přežijeme. Proto víme, že návratu legitimního panovníka, jemuž svatý Václav opět propůjčí korunu, se dočkáme my možná, „budoucí“ určitě!

Václav Srb, čestný předseda Koruny České

Člen Koruny České Josef Pejřimovský svolává na 3. listopadu 2017 od 16 do 18.30 hod., tj. v den 99. výročí stržení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze shromáždění na podporu jeho obnovy a k podpoře otevřeného dopisu, který zasílá primátorce, radním a všem členům zastupitelstva Hl. m. Prahy.

Mariánský sloup byl postaven na Staroměstském náměstí v Praze v roce 1650 z vděčnosti Panně Marii za její pomoc k vítězství pražských měšťanů a studentů nad Švédy v roce 1648 a na poděkování za ukončení 30leté války (1618-48), jejíž poslední bitvou byla v roce 1648 právě bitva o Prahu. Na základě nepravdivé propagandy, že byl postaven na památku vítězství císařských vojsk na Bílé hoře 8. listopadu 1618, byl 3. listopadu 1918 stržen zfanatizovaným davem jako domnělý symbol Rakousko-Uherské monarchie v souvislosti s vyhlášením Československé republiky 28. října 1918. Byla tak zneuctěna Matka Boží, která Pražanům pomohla a zničena významná kulturní památka.

Mariánský sloup byl rovněž schránkou ochranného obrazu Panny Marie Rynecké - Palladia Evropy. Proto stržení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze bylo barbarské násilí na českém, slovenském, polském, německém a dalších národech Evropy. Akce byla technicky připravována od 30. října 1918, k jeho stržení došlo 3. listopadu 1918. Nešlo o spontánní „odčinění“ Bílé Hory českými vlastenci, ale o předem plánovanou akci, ke které byl přistaven hasičský vůz se žebříkem a dalším vybavením. Následně byl odstraněn mohutný podstavec sloupu, ve kterém bylo umístěno palladium Evropy, kamenné čtvercové zábradlí s anděly a kamenné čtvercové schodiště.

Veřejná reakce

Koruny České (monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska)

na komentář Vojtěcha Varyše o názvu: Prezident? Ne, zvolme si krále

(publikováno v: Mladá fronta DNES, dne 8.6.2017, s. 11)

Dostupné na: https://www.pressreader.com/czech-republic/mf-dnes/20170608/textview

----

Jako monarchistická strana přirozeně vítáme jakýkoliv podnět ve veřejném prostoru, směřující k myšlence obnovy monarchie v našich zemích.

K věci zdvořile podotýkáme, že o znovunastolení monarchie naše strana zcela vážně uvažuje již od svého vzniku v roce 1991, kdy jsme tehdy ještě ve formě politického hnutí navázali na činnost opoziční skupiny České děti, která již v r. 1988 vydala veřejný manifest vyzývající k obnově Českého království.

Od r. 1998 se již ve formě politické strany o názvu Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska) účastníme pravidelně všech typů voleb v ČR s cílem postupného získávání politické podpory voličů pro záměr obnovy monarchie v našich zemích a to demokratickou cestou a v intencích historického státního práva (tzn. obnova Království Českého, Markrabství Moravského a Velkovévodství Slezského). Přiznáváme, že náš politický názor zatím nezískal v české společnosti masivní podporu, na druhé straně však nepokládáme za zanedbatelné, že i bez nákladných kampaní na propagaci se s ideou obnovy monarchie pravidelně ztotožňují tisíce voličů, kteří nám v pravidelně odevzdávají ve volbách svůj hlas.

Připomínáme, že česká státnost nemá své kořeny v r. 1918, ale jižv X. století, kdy tehdejšímu Českému knížectví vládl rod Přemyslovců držících od XIII. století dědičný titul českých králů. V souladu se dvěma zásadními normativními akty (Zlatou bulou sicilskou z r. 1212 a Pragmatickou sankcí z r. 1713, samostatně uznanou Českým, Moravským a Slezským sněmem r. 1720), které nebyly dosud žádným právním aktem explicitně derogovány, náleží český královský titul hlavě rodu, majícího nejbližší příbuzenské vazby k Přemyslovcům tj. rodu našich prvních králů. Není proto žádných pochyb o tom, že v intencích našeho historického státního práva náleží nárok na českou korunu aktuálně panující hlavě arcidomu Habsbursko-Lotrinského.

Blížící se výročí sta let experimentů s volenou hlavou státu na našem území jasně ukázalo, že prezidenti (ať již volení zákonodárným sborem nebo lidem přímo) nemají už z povahy své instalace do funkce potenciál občany svého státu sjednocovat, chránit je před zájmy politických stran a vést státs perspektivou přesahující jedno či dvě volební období.

Zdůrazňujeme, že nejsme politickou stranou nostalgiků oživujících zašlé časy. Program naší strany je vysoce aktuální, když v rámci parlamentní demokracie nabízí individuální hlavu státu, nespojenou se zájmy žádné konkrétní politické strany, panovníka, který je na svůj úkol vedení státu připravován celoživotním studiem a státnickou praxí.Nevolme proto krále, volme monarchii!

Rozvádějíce finální myšlenku autora zmíněného komentáře v MF Dnes konstatujeme, že dle našeho názoru na Pražský hrad patří král, nikoli prezident, tedy Habsburk, nikoliv Zeman.

V Praze dne 9. června 2017

 

Předsednictvo Koruny České (monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska)

Česká poslanecká sněmovna ve středu 7. června 2017 přijala usnesení adorující bitvu u Zborova, ve kterém se poslanci vyjádřili v tom smyslu, že:

Českoslovenští legionáři vybojovali za první světové války v bitvě u Zborova velké vítězství a významně přispěli k uznání legitimity zahraničního odboje a našeho práva na sebeurčení. Hrdinové od Zborova se zasloužili o stát.

V usnesení poslanci dále říkají, že jsou si vědomi významu bitvy u Zborova pro vznik samostatného československého státu, pro formování bojových tradic naší armády a pro pěstování ducha svobody, občanské hrdosti a lásky k vlasti.

Oběti československých legionářů přinesly u Zborova velké vítězství a významně přispěly k uznání legitimity zahraničního odboje a našeho práva na sebeurčení. Činy legionářů by neměly být nikdy zapomenuty. Hrdinové od Zborova se zasloužili o stát...

Koruna Česká, monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska je nucena se od tohoto prohlášení distancovat, neboť je považuje za neodpovídaící skutečnosti a stejně zavádějící, jako například zákon o tom, že se prezident Beneš zasloužil o stát, a to z následujících důvodů.

  1. bitvu u Zborova nelze nazývat bitvou, ale v rámci probíhající války lze střet považovat nejvýše za potyčku. Na straně XLIX. sboru 11. ruské carské armády v ní bojovaly tři nekompletní pluky, tedy zhruba pěší brigáda pod velením plukovníka Trojanova. Na straně c. a k. armády v sestavě 37. brigády a 19. divize pod velením podmaršálka Böltze bojovaly zbytky dvou českých pluků 75. jindřichohradeckého a 35. plzeňského, zdecimované předchozími boji. Tedy zhruba brigáda proti brigádě.
  2. vydávat boj Čechů proti Čechům za velké vítězství je bezprecendentním zkreslaním skutečnosti, kterým se čeští poslanci zasloužili o velkou radost všech nepřátel českého státu a národa. Nelze na jedné straně oslavovat fakt, že mnozí čeští vojáci v císařských uniformách odmítli střílet do útočících Čechů, a na druhé straně hovořit o velkém válečném vítězství útočníků.
  3. potyčka u Zborova v žádném případě nepřispěla k uznání legitimity zahraničního odboje a našeho práva na sebeurčení. V zemích Dohody o ní nikdo téměř nic nevěděl a česká legionářská brigáda byla vzápětí téměř zničena v krvavém tarnopolském ústupu. Pokud se čs. legie nějak zasloužily o budoucí vznik samostatného Československa, bylo to o rok později, kdy zatarasily cesty přes Volhu a znemožnily přesun statisíců německých zajatců ze sibiřských táborů na francouzskou frontu (kde právě vrcholila německá ofenzíva), jejichž vydání vyplývalo z dohod v Brestu Litevském.
  4. pokud se potyčka u Zborova stala základem bojových tradic naší současné armády, pak o tuto armádu musíme mít velké obavy. Byla by totiž založena na oslavě dezerce a zrady složených vojenských přísah. Český stát ani český národ nebyly v roce 1917 ve válečném stavu s Rakousko-Uherským císařstvím. Přinejmenším část ,,vítězů" od Zborova (vyjma těch, kteří již před tím měli ruské občanství), se tohoto činu dopustila a bojovala proti státu, jehož byli občany v cizích službách. Koruna Česká se domnívá, že principy a právní zásady platí pro všechny stejně a nelze je omlouvat tím, že - co je české, to je hezké. Podle stejných principů bychom museli stejným způsobem oslavovat například henleinovské ordnery z roku 1938 a legii Freikorps, jejíž příslušníci se ze stejně nacionálních důvodů postavili se zbraní v ruce proti státu, jehož byli občany. Nemůže být jedno zločin a druhé zásluha.

Koruna Česká v žádném případě nechce snižovat hrdinství jednotlivců, kteří na jedné i druhé straně této potyčky u Zborova projevili odvahu a sebeobětování pro věc, v jejíž smysl a správnost věřili. Národní a státní tradice však nelze stavět na lži a zkreslovní skutečnosti. Tuto chybu udělala takzvaná první republika. Pokud i dnes dovolíme našim politickým elitám, aby postupovaly stejně, můžeme se brzy nadít toho, čeho se občané první republiky dočkali od svých politických elit v září 1938.

Brzy nám možná někdo z politiků začne vysvětlovat, že - Raději Hitler, než Habsburk, jak to v roce 1938 učinil ten, který se podle našich politických elit zasloužil o stát.

Koruna Česká považuje potyčku u Zborova nanejvýše za trapný omyl (nebo záměr), který postavil na malém úseku fronty Čechy proti Čechům, ale rozhodně nikoliv za jakousi zásadní bitvu a vítězství Čechů proti císařským armádám. Současný pokus probouzet nacionalistické vášně pomocí dávných lží a polopravd považuje Koruna Česká za velmi nebezpečný trend a především sebeklam.

Jan Drnek - člen předsednictva Koruny České (monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska)

  • 1