Tisková prohlášení

Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska) konstatuje, že aktuální neschopnost vítěze sněmovních voleb sestavit rychle vládu, která by se mohla opřít o většinu hlasů poslanecké sněmovny, hrozí v kontextu aktuálních vyjádření hlavy státu o případné toleranci vlády bez důvěry, přerůst v krizi našich ústavních institucí.

Monarchisté se znepokojením zaznamenali dva programové návrhy, které by vítězi voleb měly důvěru či toleranci jeho menšinové vlády umožnit. Jde o akceptaci zákona o tzv. obecném referendu do našeho právního řádu a dále nesystémové zdanění náhrad škod církvím, na němž se stát s poškozenými dohodl v r. 2012.

Vážený pane premiére,

v souvislosti s aktuálním vyhlášením katalánské nezávislosti mi dovolte, abych se na Vás obrátil jako předseda Koruny České, monarchické strany, která usiluje o obnovu monarchie v dnešní České republice.

Zatímco hrdé sebeuvědomění historických regionů považujeme za zcela správné, princip národních států nám připadá zastaralý a poněkud přežitý. I u nás usilujeme o obnovení zemského zřízení pro Království české, Markrabství moravské a Vévodství slezské, ze kterých se naše země skládá, ale i nikoliv o jejich státní samostatnost. Jsme proti separatismu a zejména nacionalismu, jehož ničivé důsledky jsme v minulém století znatelně pocítili.

KORUNA ČESKÁ uznává, že tzv. první republika byla demokratickým ostrůvkem, obklopeným obzvláště od počátku třicátých let autoritativními a totalitními státy. Hluboce se skláníme před památkou těch, kteří za ideály svobody a demokracie, jež si ztotožnili s první republikou, umírali v nacistických a komunistických věznicích, mučírnách a na popravištích. (KČ dokonce po roce 1989 považovala obnovení právního statu quo antem z r. 1938 za velmi žádoucí a naopak, navázání na komunistické „právo“, k němuž bohužel došlo, považuje za mravní fiasko).

Zároveň ovšem KČ rázně odmítá nekritickou idealizaci až zbožnění první republiky tak, jak se jich dopouští stále ještě značná část laické, ale i pedagogické, novinářské a někdy bohužel i odborné veřejnosti, nemluvě o účelové dezinterpretaci a manipulaci v podání nejednoho současného politika, který se křečovitě snaží dokázat, že je legitimním dědicem a pokračovatelem tohoto mýtického a ideálního státního útvaru. Rozhořčeně odmítáme stále častěji se vyskytující tvrzení, že 28. říjen 1918 je datem vzniku českého státu.

Stanovisko

Koruny České (monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska)

k návrhu předsedy Senátu PČR na zvýšení odvodů pro OSVČ

----

V reakci na výroky předsedy Senátu ČR p. Milana Štěcha pronesené veřejně dne 15. června 2017, a týkající se návrhu na zvýšení povinných odvodů pro osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) za účelem zvýšení počtu zaměstnanců firem je Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska) nucena se veřejně ohradit proti jakýmkoliv snahám o likvidaci střední třídy existenčně nezávislých drobných i středních podnikatelů a živnostníků. Domníváme se, že odborářské návrhy pana Štěcha přesně k tomuto cíli směřují.

Nápad zvyšovat živnostníkům záměrně odvody natolik, aby přestali podnikat a nechali se zaměstnat, představuje nejen nepochopení současné hospodářské situace naší země, ale nepochybně se dá označit za výrok hodný soudruha, který ze stranického aktivu 50. let zabloudil do tržní  svobodné společnosti poté, co se se soudruhy začetl do Leninových spisů. Tento druh sociálního inženýrství dle našeho názoru vychází z marxistické poučky, že materiální základna určuje kulturní nadstavbu. Jinými slovy, když lidi zbavíme existenční nezávislosti a uvedeme je do závislosti na mzdách od nějaké mocensky ovládané korporace či státu, bude jejich existenční závislost nejlepší zárukou jejich názorové loajality. Cíl těchto snah zjevně není ekonomický, ale mocenský. KČ se právě proto domnívá, že míra názorové, politické a kulturní svobody ve společnosti je, mimo jiné, v přímé závislosti na počtu existenčně nezávislých a ekonomicky samostatných obyvatel. Tedy naopak silná střední třída a mnoho nápaditých živnostníků (OSVČ) si zaslouží naši podporu.

Naše země, jejíž vyhlášená průmyslová tradice vznikla jak známo v době Rakousko-Uherské monarchie, patří nyní v evropském hospodářském prostoru k zemím s bezkonkurenčně nejnižším ohodnocením práce, což pokládáme za skandální. Upozorňujeme však, že tuto situaci nezavinili drobní živnostníci ani podnikatelé, ale spíše ti polici, kteří prosazovali dřívější subvencování skladových a montážních hal namísto toho, aby podporovali průmysl s vysokou přidanou hodnotou společně se sektorem rozvinutých služeb, jaké vidíme např. v současném Lichtenštejnsku. Výše mezd je jak známo v každé zemi Evropy aktuálně vztažena ke kvalitě a jedinečnosti toho, co to které průmyslové odvětví dokáže. Je proto třeba opustit podporu „levných montoven“, konkurujících zahraničním podnikům nanejvýš cenou práce a zaměřit se na sofistikované průmyslové výroby a specializované služby.

Fakt, že se naše podniky aktuálně potýkají s nedostatkem zaměstnanců ve výrobě, není způsoben vysokým počtem živnostníků, ani jejich domněle nízkými odvody. Daleko spíše k nedostatku pracovních sil (kromě tradiční neochoty většího otevření našeho trhu práce např. obyvatelům Ukrajiny) přispívá nesprávně nastavený sociálním systém, který dostatečně nemotivuje adresáty dávek k nástupu do zaměstnání, i když nemají žádná zdravotní ani sociální omezení. Současně přitom platí, že masa občanů závislá na dávkách sociální péče je na rozdíl od OSVČ daleko náchylnější k politickým manipulacím a ovlivnění. Nikoliv náhodou se socialistický režim v našich zemích stal kdysi synonymem pro tzv. umělou zaměstnanost jen krátce poté, kdy znárodnil živnostníkům jejich malé firmy, sedlákům jejich statky, a kdy všechny zkolektivizoval do anonymní masy ekonomicky závislé na jediném zaměstnavateli - státu. Některým soudruhům se po tomto způsobu pohodlného ovládání zdá se již stýská.

Za neméně skandální pokládá KČ jinou část téhož projevu pana Štěcha, v níž vyzývá k zabránění odlivu finančních prostředků z Českých zemí do zahraničí. Skutečnost, že např. výše dividend, které každoročně plynou akcionářům zahraničních firem z výsledků jejich podnikání u nás, přesahuje výši dotací, které náš stát přijímá z fondů EU nelze vyčítat aktuálním vlastníkům těchto firem, jimž nikdo nebyl nucen české podniky prodávat. Pokud se v současném Evropském hospodářské prostou, vyznačujícím se mj. volným pohybem kapitálu, investor rozhodne svůj zisk z investice přesunout do jiné země, znamená to, že jejich ponechání v našich podnicích nebo tuzemské reinvestování nepokládá za ekonomicky smysluplné. Povinností politické reprezentace by mělo být vytváření takového podnikatelského prostředí, které tuzemským i zahraničním investorům bez rozdílu bude dávat záruku ochrany jejich majetku a zisku z investic na místo plíživého náznaku zestátňování aktuálně ziskových korporací. Zamysleme se nad kvalitou služeb, stabilitou právního prostředí a příznivou mírou zdanění takových států jako jsou Nizozemské království, Lucemburské velkovévodství nebo zmiňované Lichtenštejnské knížectví a poměrně snadno zjistíme, co lze činit, aby byl vlastník zahraničního kapitálu motivován své zisky z tuzemských investic u nás ponechat.

V Praze dne 16. června 2017

Předsednictvo Koruny České (monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska)

www.korunaceska.cz

Tisková zpráva

Koruny České (monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska) k usnesení Poslanecké sněmovny PČR ke 100. výročí bitvy u Zborova

----

Naše strana v duchu svého dlouhodobého postoje k hodnocení 1. světové války a jejím neblahým následkům pro Evropu konstatuje, že jednostranností dnešního usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, adorujícím bitvu u Zborova, se tento zákonodárný orgán přihlásil k neblaze proslulé propagandistické praxi tzv. první republiky, která záměrně glorifikovala pouze bojovníky sdružené v jednotkách legií a účelově zamlčovala statečnost početně daleko větší skupiny českých vojáků, kteří v řadách Rakousko-Uherské armády bojovali a pokládali životy za svůj stát, aniž by přitom zradili svého císaře a krále.

Připomínáme, že k takovým vojáků, kteří nikdy neporušili věrnost hlavě našeho tehdejšího státu, patřil mj. pozdější československý ministr zahraničí Jan Masaryk. Pro srovnání uvádíme, že zatímco na straně legionářů padlo za celou válku v bojích přibližně 5,5 tisíce bojovníků, na straně těch, kteří za svého panovníka položili životy, to bylo přibližně 138 tisíce věrných českých vojáků.

Aniž bychom zpochybňovali vojenské úspěchy tzv. legií a jejich taktické využití některými českými politiky při vyjednávání s tehdejšími vítěznými mocnostmi (o nichž připomínáme, že sice „úspěšně“ destruovaly Podunajskou monarchii, ale její nástupnické státy vzdor smluvním závazkům nebyly sto účinně bránit, když to bylo následně zapotřebí), domníváme se, že s blížícím se výročím sta let konce tzv. Velké války, si veřejné uznání a vzpomínku zaslouží zejména ti stateční čeští vojáci, kterých byla v řadách C. K. armády většina a kteří při svém boji za vlast zůstali věrni své vojenské přísaze.

V žádném případě nechceme snižovat hrdinství jednotlivců, kteří na jedné i druhé straně válečné potyčky u Zborova projevili odvahu a sebeobětování pro věc, v jejíž smysl a správnost věřili. Pokud by se  však zmíněná šarvátka měla stát základem bojových tradic naší současné armády, pak o tuto armádu musíme mít velké obavy. Český stát ani český národ nebyly v roce 1917 ve válečném stavu s Rakousko-Uherským císařstvím. Přinejmenším část „vítězů“ od Zborova (vyjma těch, kteří již před tím měli ruské občanství), se dopustila zrady a dezerce a bojovala v cizích službách proti státu, jehož byli občany. KČ se domnívá, že principy a právní zásady platí pro všechny stejně a nelze je omlouvat tím, že - co je české, to je hezké. Podle stejných principů by pak bylo možné oslavovat i například henleinovské ordnery z roku 1938 a legii Freikorps, jejíž příslušníci se ze stejně nacionálních důvodů postavili se zbraní v ruce proti státu, jehož byli občany. Nemůže být jedno zločin a druhé zásluha.

Národní a státní tradice však nelze stavět na zkreslování skutečnosti. Tuto chybu udělala tzv. první republika. Pokud i dnes dovolíme našim politickým elitám, aby postupovaly stejně, můžeme se brzy nadít toho, čeho se občané první republiky dočkali od svých politických elit v září 1938.

Koruna Česká (monarchistická strany Čech, Moravy a Slezska) tímto veřejně vyzývá Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky, aby nejméně stejným způsobem jako činnost legionářů ocenila i statečnost těch našich vojáků, kteří na frontách 1. světové války věrně bojovali za svou vlast a zůstali přitom věrni svému císaři a králi.

V Praze dne 7. června 2017

Předsednictvo Koruny České (monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska)

 

Širší komentář Jana Drnka k této události zde.

  • 1