Kalendář akcí
<< Červenec 2017 >> 
 Po  Út  St  Čt  Pá  So  Ne 
     
      
SVÁTEK SLAVÍ
Dnes : Anna
Zítra : Věroslav
Kontakt

Koruna Česká
monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska

Senovážné náměstí 24,
110 00 Praha 1, Česká republika

IČ:44266740

Email: info@korunaceska.cz


Bankovní spojení:

FIO banka: 333311333 / 2010
(provozní účet - členské příspěvky, faktury)

FIO banka: 2700765126 / 2010
(transparentní účet - dary) 

FIO banka: 2301205375 / 2010
(transparentní účet - volební kampaně)

Přehled nepeněžních plnění ocenitelných v penězích:
Strana dosud neobdržela žádná nepeněžní plnění ocenitelná v peněnzích
 

Vyhledávání
Vážení přátelé, omlouváme se za nedostatečné aktualizace webových stránek Koruny České v posledních měsících. Koruna Česká pro Vás připravuje nové webové stránky, které by měly být během několika týdnů spuštěny.

Zajímavé články odjinud

Parlamentní listy - rozhovor s Adolfem Bornem

Zajímavé články odjinud

ROZHOVOR
Uznávaný kreslíř Adolf Born si i ve svých pětaosmdesáti letech najde vedle své práce čas na to, aby sledoval politické dění u nás i ve světě. Nepochybuje o tom, že německá kancléřka Angela Merkelová dostává v souvislosti s migrační vlnou pokyny, které jen plní. Nevyhnutelným důsledkem bude převálcovaná Evropa, která naprosto přestane existovat. Tvrdí také, že bychom u nás měli být vstřícní v tom slova smyslu, že by žádný migrant neměl překročit naše hranice.

 

Celý článek...

 

Luděk Frýbort - SPOLEČNOST: Nostalgie aneb hrst dojmů z jedné slavnosti

Zajímavé články odjinud

http://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost-nostalgie-0tw-/p_spolecnost.aspx?c=A150612_181053_p_spolecnost_wag

 

 

Z METROPOLE - proměny a historie Malostranského náměstí

Zajímavé články odjinud

Dnes byl odvysílán pořad „Z metropole“ věnovaný tématům

-          proměny a historie Malostranského náměstí

-          příběh pomníku maršála Radeckého a jeho možné obnovení na Malostranském náměstí

-          Mariánský sloup na Staroměstském náměstí
 

Opakování pořadu:
ČT1 – sobota 18.10. po půlnoci – 05:30 (to je v neděli ráno),
ČT1 – pondělí 20.10. po půlnoci – 01:25 (to je v úterý ráno),
ČT24 – čtvrtek 23.10. – 23:30

Záznam je možné shlédnout na internetu

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10116288835-z-metropole/214411058230041

 

Ondřej Neff - Koho vlastně zrušit

Zajímavé články odjinud

Herec Tomáš Hanák se nechal slyšet, že by bylo dobře zrušit český národ a nechat jen Jágra jako symbolického zástupce národa kdysi existujícího. Hned mě napadlo, zdali by nebylo schůdnější zrušit Tomáše Hanáka a nechat český národ na pokoji. Nicméně jsem věc nepustil z hlavy a dále o ní přemýšlel. Navrhuje absolutní změnu systému a vyznal se ze sympatie k monarchiím. Líbí se mu v Holandsku a v Británii a rád by tedy viděl korunovanou hlavu u nás, jenom neví, kdo by to měl být.

Taky nevím, kdo by to měl být. A shodně s ním mám slabost pro monarchie a také si myslím, že královský dvůr je lepší a efektivnější národní reprezentace než fotbalová jedenáctka. V klenbě národní stavby je taková národní královská rodina něco jako svorník. Drží stavbu pohromadě. Kdybychom tak měli našeho národního panovníka! Třeba by se podařilo z nějaké přemyslovské tkáně vyklonovat následníka trůnu. Třeba se najdou láptě Přemysla Oráče, ty někdo ukradl a možná jsou někde schované a v nich by mohl být pozůstatek DNA našeho praotce. Takový národní panovník by pak měl být uveden zpátky na Vyšehrad, aby se necítil cize.

Jak je to tedy s národními panovnickými rody v Evropě? Zde je monarchií dvanáct, když budeme počítat Andorru, Monako, Vatikán, Lucembursko a Lichtenštejnsko. Těch pořádných monarchií, s územím jak se patří velkým, je sedm, Belgie, Dánsko, Nizozemsko, Norsko, Španělsko, Švédsko a Británie. Bylo by pěkné se k nim přiřadit. Po převratu k tomu měli blízko Rumuni. Jejich dvaadevadesátiletý král Michal I. se vrátil do vlasti a usadil se na rodinném sídle, které se pěkně jmenuje - Peleš. Rumunští monarchisté to mají lepší než ti naši - král tu je, byť stařičký, stačí jen ukázat prstem. Jak bychom se zachovali my, kdybychom měli, dejme tomu v Českém Krumlově, potenciálního českého panovníka?

Celý článek...

 

Čeleď svatého Václava

Zajímavé články odjinud

Republikánský étos lze budovat i na královských či ještě starších tradicích. Může být větší paradox? Zvolení nového prezidenta republiky slavíme mj. výstavou českých korunovačních klenotů. Paradox je to o to větší, že první Československá republika se zrodila z odporu vůči monarchii, korunovaným hlavám, aristokracii, katolicismu a vůbec všemu, co připomínalo staré časy. Republikánská forma nebyla náhodným, nechtěným dítětem ducha doby , ale projevem explicitní vůle a promyšleným krokem.

Snad účelové, přesto efektní a funkční propojení s roajalistickými tradicemi ale začalo právě hned v prvních letech Masarykovy republiky, kdy byl jako sídlo prezidenta zvolen starý hrad českých králů . Místo , které je pomyslnou osou českých dějin přinejmenším třináct, dost možná i čtrnáct století. Místo, kde se prolnuly předkřesťanské rituály nastolování vladaře s křesťanskými svatyněmi a s nekropolemi českých panovníků a světců. Místo, které je v celosvětovém měřítku nejstarším kontinuálně osídleným centrem státu a sídlem jeho hlavy.

Srdcem tohoto sídla je svatovítský chrám proto tak vzrušené tahanice a spory, proto vesměs ateistický a antiklerikální národ tak stál a stojí o jeho vlastnictví. Proto měli komunisté potřebu zákonnou normou prohlásit, že patří všemu pracujícímu lidu.

Srdcem tohoto srdce, dá-li se to tak nemedicínsky říct, je svatováclavská kaple s hrobem svatého Václava, věčného knížete - vládce kmene Čechů. Nad ní v patře je umístěna korunní komora a v ní za dvakrát sedmi zámky klenot nejvzácnější - svatováclavská koruna. Zní to jako pohádka, ale pohádka to naštěstí není.

S korunou, již Karel IV. kázal přechovávat na lebce svatého Václava a jen při výjimečných příležitostech propůjčovat vládnoucímu panovníkovi, jsou naše dějiny propletené přinejmenším půl osmého století, dost možná ještě déle - to pokud je pravda, že jejím základem je stará koruna přemyslovská . Její zmizení z českých zemí signalizovalo těžké časy, její návrat býval vítán jako úsvit lepších časů.

Republiky ve střední Evropě neumí budovat vlastní přitažlivý étos, působivé ceremoniely a rituály. Když už se o něco snaží, navazují na své královské/císařské tradice. Není to případ jen náš, vzpomeňme na pohřeb polského prezidenta Kaczynského do královské krypty na Wawelu, což by se u nás rovnalo uložení do královské hrobky ve Svatém Vítu.

A přitom to jsou právě společné rituály, sdílené vzpomínky a velká vyprávění, které obnovují společnost a drží ji pohromadě . Jen to musí být vzpomínky (a předměty) úctyhodné, jež vedou k povznesení mysli, nikoli k smíchu či hanbě. Až naši státní představitelé po příštích volbách vystaví Gottwaldovu fajfku, Svobodovo pero, jímž v Moskvě podepsal neblahé protokoly, nebo Zápotockého románovou tvorbu, mnohahodinových front ani nábožné úcty se obávat nemusíme .

Přes všechna staletí se neukázala silnější spojující idea našeho národa než svatováclavská tradice. Idea, že k sobě patříme nikoli kvůli vyhraným válkám či - dynastickým sňatkům, ale protože jsme, středověky řečeno, čeledí svatého Václava. Od doby vzniku České republiky tento rituál přihlášení se k věčnému panovníkovi našich zemí vykonáváme (i když možná nevědomě) pravidelně každých pět let.

Mnohahodinové fronty nejsou frontami jen na historickou vzácnost. Jistě, ona výjimečnost je povzbuzována řadou zvláštních opatření. Korunovační klenoty nemohou zevšednět, když nejsou vystaveny pořád jako ty uherské či britské. Nádech výjimečnosti dodává oněch sedm klíčů a klíčníků, stejně jako legendy o špatném konci toho, kdo si korunu neoprávněně nasadí. V projevovaném zájmu je jistě i kus nostalgie po starých dobrých časech; po časech našich prabáb a pradědů a jejich pradědů.

Pro mnoho lidí je koruna zajímavá prostě „jen" z historického a uměleckého hlediska. Kde můžeme spatřit téměř sto drahokamů pocházejících z Tádžikistánu či Persie, jedny z největších safírů a spinelů na světě? Kde lze vidět safírovou kamej byzantského původu ze 7. století či ještě starší archaicky broušené a vrtané safíry z Cejlonu?

Klaníme se představě

Leckdo se jde poklonit klenotům jako náboženskému symbolu, jímž do určité míry také jsou. Český královský korunovační obřad byl zčásti ryze duchovním, kdy český král získával tzv. nižší kněžská svěcení, koruna byla žehnána a byla chráněna papežskými bulami. Nadto symbol snad nejsilnější - do ní byl vsazen údajný trn z Kristovy koruny. O jeho pravosti jistě můžeme pochybovat, nicméně na symbolickém významu to nic nemění. Český král byl korunován vlastně i mučednickou trnovou korunou Ježíše Krista , to aby si připomínal , kdo je skutečným králem a k čemu má jeho pozemské dočasné panování směřovat..

Přesto všechny tyto výklady dohromady nedávají úplné vysvětlení, co vede desetitisíce lidí k tomu, aby v horku, dešti stály mnohahodinové fronty kvůli několika desítkám sekund, po něž budou moci patřit na klenoty dávných českých králů?

V úctě , kterou takto projevujeme, se zřejmě odráží naše touha po spravedlivě u spořádané společnosti a po dobrém panovníkovi. Po panovníkovi. kterého si nutně nemusíme vybírat v dvoukolové přímé volbě. Po panovníkovi, který nechápe své panování jako mocenskou záležitost, ale jako službu své vlasti, závazek vůči svým předkům , od nichž zemi přijal, a vůči svým potomkům, jimž by ji měl v ještě lepším stavu předat. To vše se vůbec nemusí vylučovat s demokracií.

Málokdy jindy je to tak patrné jako při nakládání s našimi korunovačními klenoty. Ani při svatováclavské staroboleslavské pouti, kam je lebka sv. Václava převážena hradní stráží s poctami příslušejícími hlavám státu. A nic na tom nezměnily všechny politické režimy, války a hrůzy, jež se jako vichřice prohnaly naší zemí v uplynulém století. Ano, stále jsme čeledí svatého Václava. Svatý Václave - nedej zahynouti nám ni budoucím. Kyrie eleison.

Stanislav Balík, vedoucí katedry politologie FSS MU

LIDOVÉ NOVINY - NÁZORY KOMENTÁŘE, Sobota ll. května 2013

 
<< Začátek < Předchozí 1 2 3 Další > Konec >>

Strana 1 z 3