Kalendář akcí
<< Červenec 2017 >> 
 Po  Út  St  Čt  Pá  So  Ne 
     
      
SVÁTEK SLAVÍ
Dnes : Anna
Zítra : Věroslav
Kontakt

Koruna Česká
monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska

Senovážné náměstí 24,
110 00 Praha 1, Česká republika

IČ:44266740

Email: info@korunaceska.cz


Bankovní spojení:

FIO banka: 333311333 / 2010
(provozní účet - členské příspěvky, faktury)

FIO banka: 2700765126 / 2010
(transparentní účet - dary) 

FIO banka: 2301205375 / 2010
(transparentní účet - volební kampaně)

Přehled nepeněžních plnění ocenitelných v penězích:
Strana dosud neobdržela žádná nepeněžní plnění ocenitelná v peněnzích
 

Vyhledávání
Vážení přátelé, omlouváme se za nedostatečné aktualizace webových stránek Koruny České v posledních měsících. Koruna Česká pro Vás připravuje nové webové stránky, které by měly být během několika týdnů spuštěny.

Úvahy a články

Tak, a už nemáme nadstranického prezidenta

Názory členů

Prezident republiky Miloš Zeman začal obrážet sjezdy politických stran. Už byl u sociálních demokratů a v uplynulém víkendu navštívil sjezd zemanovců, strany, která nese jeho jméno. Pokud ještě promluví na sjezdu KSČM, bude jasné, že Hrad má zájem řídit celou českou levici.

Asi by bylo výhodné, kdyby se české politické strany s podobným programem dokázaly sjednotit a prosazovat svou politiku společně. Skončilo by tak období patu, kdy jsou jednotlivé parlamentní strany zabetonovány ve svých mocenských pozicích a nedokážou se shodnout ani na tom, jaký den v týdnu právě máme.  Ale musí je sjednocovat zrovna prezident? A musí je sjednocovat tak, že bude řečnit na jejich sjezdech?

Miloš Zeman jako první z českých prezidentů otevřeně opustil doktrínu nadstranického prezidenta. Přestal být hlavou státu pro ty, kteří mu v prezidentských volbách nedali svůj hlas. Velice se obávám, že to je začátek konce demokracie v naší zemi. Nepopírám, že se Zeman dostal na hrad demokraticky, i když nepochybně manipuloval voliči mírně řečeno flexibilním přístupem k pravdivosti svých argumentů. Jenže stejně demokraticky se dostali svého času k moci i Adolf Hitler a Klement Gottwald.

Vítězslav Dittrich

 

Zpráva ze semináře Radecký - dědictví

Zajímavé články odjinud

Dne 28.2.2013 proběhl v Poslanecké sněmovně seminář s názvem "MARŠÁL RADECKÝ - ODKAZ"
Seminář pod záštitou ministra zahraničních věcí Karla Schwarzenberga uspořádal Výbor pro kulturu parlamentu ČR spolu s Občanským sdružením Radecký 1766 – 2016.  Seminář se věnoval jak samotné osobě maršála Radeckého a historii jeho pomníku, tak i možnostem jeho obnovení.

Zpráva o semináři Radecký – dědictví.
Seminář pořádali poslanci Parlamentu poslanecké sněmovny z TOP 09 MUDr. Gabriela Pecková a PhDr. Daniel Korte, ve spolupráci s naším občanským sdružením Radecký 1766 – 2016 o.s. ve čtvrtek dne 28.února 2013 v jednom ze sálů budovy Parlamentu.


Přítomné uvítal pan poslanec PhDr. Daniel Korte, zejména přítomného pana velvyslance Rakouské republiky Dr. Trauttsmansdorffa.

Seminář zahájila paní poslankyně MUDr. Gabriela Pecková úvodním proslovem, v němž velmi důrazně připomněla potřebu objektivního přístupu k našim národním dějinám  a význam osobností, které je vytvářely.

Setkání pak moderoval pan poslanec Korte.

Celý článek...

 

Vítězslav Dittrich - pan Klaus odchází

Názory členů

                V pátek 8. března se Václav Klaus odstěhuje z Pražského hradu a přestane být úřadujícím prezidentem České republiky. Snad jen Antonín Novotný byl podobně tragickou osobou, která usurpovala sídlo českých králů.

                Obě Klausova volební období včele českého státu byla zvláštní směsicí populismu, bezpáteřnosti a narcisismu. Jako prezident se Václav Klaus ochotně a s vervou pasoval do role ochránce národních zájmů, neoliberálních hodnot a tradiční rodiny proti Evropské unii, ochráncům životního prostředí, homosexuálům, politické levici a já nevím komu ještě. Byl při tom schopen neuvěřitelných názorových přemetů. Vybavují se mi dva jeho výroky. První: „Nikdy nepodpořím vládu postavenou na hlasech politických přeběhlíků.“ a druhý, když ho přeběhlíci o několik týdnů později zvolili podruhé prezidentem: „Děkuji všem těm odvážným a čestným lidem, kteří nedbali pletich svých politických stran a dali mi svůj hlas.“ Narcisismus pan prezident projevil nesčíslněkrát. Jeden z nejvýraznějších projevů byl, když vrátil Adenauerovu cenu pro novináře, kterou nikdy nedostal. Dalším z průvodních jevů prezidentství Václava Klause byla neúcta k zákonodárným sborům, soudům, občanům a hodnotám, které osobně nezastává. Kuriózně Klaus dokázal dehonestovat i sám sebe, když na státní návštěvě v Chile v přímém přenosu ukradl pero.

                Žaloba pro velezradu z tohoto týdne je jen trapnou tečkou za trapným prezidentstvím Václava Klause.

                My monarchisté bychom ale měli Václava Klause možná po zásluze ocenit. Jen málokomu se podařilo zdiskreditovat nejvyšší republikánský úřad tak jako jemu.

               Jen se obávám, že Klausův odchod z Pražského hradu neznamená jeho odchod z politiky. Klausův narcisismus a histrionství vylučuje, že by se spokojil s rolí užívajícího si důchodce.


                                                                                                                                                                                      Bůh nás ochraňuj.
                                                                                                                                                                                      Vítězslav Dittrich

 

Prezidentské volby 2013 - legitimistova úvaha povolební

Názory členů

Podle současné ústavy českého státu došlo k 1. lednu 1993 k obnově samostatného českého státu z vůle zástupců lidu Čech, Moravy a Slezska a současně k vyhlášení Ústavy České republiky. Zde je jasný rozpor. Český stát, který byl obnoven 1. ledna1993 byl vždy monarhií, tedy přísně vzato došlo k obnově monarchie. Současné vyhlášení ústavy republiky je v tom případě aktem zmatečným (forma a obsah aktu jsou rozporné). K tomu, aby republika byla řádně vyhlášena stačila jediná věta: „Obnovený český stát je republika." Ta však v ústavě chybí

Výsledkem je možný jeden ze 2 výkladů: Obnovený český stát je království v režimu interregna, kdy dočasně vykonávají správu státu jiné (republikánské) orgány. nebo i přes zmatečnost ústavy uznáme, že český stát je republika. Přiznávám, že oba výklady jsou teoreticky možné. Mocenskýni orgány českého státu je prosazován druhý výklad.

Pokud jako monarchista zastávám výklad o stavu interregfna, nemohu volit prezidenta (právně neexistující) republiky, protože mám svého krále. V režimu interregna je však možné, pokud panovník dlouhodobě nemůže vykonávat svůj úřad, případně je mu v tom bráněno včetně možnosti jmenování místodržitele, volit na přechodnou dobu regenta.

Při hlasování v prezidentských volbách lze vyjít z teorie liberálního státu (tedy faktického stavu), který nemá žádnou vlastní suverenitu a existuje jen na základě delegování suverenity občany (kteří ji jediní mají) na stát. Vysvětluje se to jako fiktivní smlouva. Protože však nikde není dán rozsah delegované suverenity, je prakticky státu delegována celá suverenita občana a jemu zbývá jen to, co mu stát zákonem dovolí a co mu může kdykoli zákonem odejmout. To je dost tristní stav.
Na základě teorie o delegování své suverenity si volič múže osobovat právo určit, v jakém rozsahu deleguje volené osobě svoji suverenitu, tedy i přímo na volebním lístku napsat, že dotyčného volí jako regenta s tím, že nad ním uznávám vyššího suveréna – panovníka.

Za další, dokonce lepší variantu lze považovat neplatný hlas s tím, že si volič přeje návrat krále. Zde svoji suverenitu republice nepředává, i když respektuje to, co si ji republika může vynutit. Neplatný hlas je hlasování proti systému, neúčast může být vykládána tak, že je mi to jedno. Neúčast ve volbách nemá žádný efekt, nelze tím docílit nic, ani neplatnos voleb. Dřívější ustanovení o tom, že k platnosti voleb je třeba účast nadpoloviční většiny voličů bylo zrušeno.

Druhé kolo voleb prezidenta se však v závěrečné fázi, díky předvolebním televizním diskuzím, dostalo do polohy referenda o tom, jest-li český národ je ochoten zvolit opakovaně usvědčeného lháře, který ve 2 týdny trvající kampani se byl 3 až 4x byl nucen za své lži omluvit, nebo ho odmítne. Zejména neakceptovatelné byly lži o předcích knížete Schwarzenberga, snadno vyvratitelné.

Výsledek voleb je bohužek katastrofický, za 2 týdny opakovaně při lži přistižený kandidát byl zvolen za prezidenta. To dává všem lumpům doma i v zahraničí signál, v Česku můžete lhát, Čechům se to líbí, ještě Vás za to odmění. Dále domyšleno, můžete třeba i krást, a kradené si můžete ponechat.

Myslím, že přes všechny výhrady ke knížeti Schwarzenbergovi by jeho volba byla lepší. Jeho vazby na některé skupiny okolo pana Kalouska, Hávy a Bakaly mohou vzbuzovat obavy, ale dosavadní politika knížete Schwarzenberga ukazuje na to, že dělá vlasní politiku, ne politiku pánů okolo sebe. Lze předpokládat, že by tak činil i ve funkci dočasné hlavy státu.

Zejména lze litovat toho, že po volbě Miloše Zemana je, vzhledem k jeho obhajobě Benešových dekretů, pravděpodobně na nejméně dalších 5 let zablokováno usmíření Čechů s Němci a jejich potomky, nedobrovolně vystěhovanými z bývalého Československa a současně jsou obhajovány všechny nezákonnosti a nespravedlnisti s Benešovými dekrety a jejich prováděním spojené. (viz. „Tiskové prohlášení Koruny České z 13. ubna 2012.“)

Josef Pejřimovský

 

Co se stalo, nedá se odestát

Názory členů

Defenestrace císařských místodržících roku 1618, Bitva na Bílé hoře 1620, poprava českých pánů 1621, vysvěcení mariánského sloupu na Staroměstském náměstí roku1652.

Jednoho listopadového dne roku 2012 kráčel Prahou podivný průvod protestujících (nikoliv protestantů). Vpředu kráčel muž virblující na bubínek a připomínající tak dávno zapomenuté postavy venkovských slouhů oznamujících obci, že se něco událo. Za ním se potácelo několik desítek postav s transparenty, na nichž byla napsána jména 27 českých pánů popravených roku 1621 na Staroměstském náměstí. Co tito lidé požadují, za co demonstrují? Chtějí, aby bylo zakázáno znovuvztyčení mariánského sloupu, který byl stržen v revoluční euforií října 1918, rozvášněným davem vedeným asociálními anarchisty typu Franty Sauera ze Žižkova, známého pašeráka cukerinu a hospodského kumpána J.Haška, a dalších postav tehdejší pražské bohémy.

Vedle této starobylé sochy stál již několik let pomník mistra Jana Husa, který byl bez větších potíží na tomto místě, v sousedství mariánské sochy, vztyčen v politicky vypjatých dnech první světové války, za rakousko-uherského monarchistického režimu. Socha, tenkrát i dnes, vadila některým lidem ze stejných, údajně ideologických, důvodů. Prý je oslavou vítězství katolické strany nad protestanty.Netolerantní ideologie, často jen individuální destruktivní deviace za ideologii se schovávající, již napáchaly v této zemi nesmírné škody. Zdá se, že touha ničit, nebo alespoň zakazovat z ideologických důvodů, je v této zemi nevykořenitelná. Politování hodnou skutečností je, že těmto demonstracím totalitního myšlení se propůjčují i osobnosti intelektuálně zaměřené, u kterých by to nikdo neočekával. Něco jiného je totiž boj proti církevním restitucím, a něco jiného je boj proti restauraci kulturně historické památky. Jednoho dne, z podobných ideologických důvodů (rekatolizační náhrada za mistra. Jana Husa), bychom mohli začít odstraňovat i sochy Sv. Jana Nepomuckého na českých mostech.

Celý článek...

 

Český neonacionalismus a Sv.Václav

Názory členů

S prohlubující se globální hospodářskou krizí, kterou zcela přirozeně nejvíce pociťují rozvinuté ekonomiky a společnosti, především evropská, začínají se nejen u nás objevovat návrhy na totalitní diktátorské řešení, obvykle označované jako fašismus.V Česku se střet názorů na toto téma pozoruhodně soustřeďuje kolem symbolu české státnosti - Sv.Václava, a to bez ohledu na to, že někteří diskutéři zastávají názor, že časově příliš vzdálené historické události nemají současnosti co sdělit.

Problematika postavení českého státu v Evropě zůstává ve své podstatě neměnnou

V 10.století řešil český stát problém ne nepodobný tomu dnešnímu. Integrovat se do západní Evropy, či zůstat mimo ni, podobně jako Poláci a Uhři. Geopolitické postavení ustavujícího se českého státu a předchozí historický vývoj českého prostoru, počínaje od jeho osídlení prvními slovanskými kmeny někdy koncem 5.století, však vytvářel jednoznačně podmínky pouze pro integraci, neboť jinak hrozilo řešení ne nepodobné osudu germánských Sasů, či polabských nebo pobaltských Slovanů. Možnost třetího řešení, totiž integrace do východoevropského či jihovýchodoevropského prostoru, padla s koncem Velkomoravské říše. Vliv Byzance, na rozdíl od vlivů západoevropských, trval jen několik desetiletí 9.století, podobně jako nedávná integrace českého státu do sovětského impéria, a pokud je religiózní a kulturní vliv této periody i v současnosti glorifikován, pak převážně z politických důvodů. Civilizační a kulturní vliv západu se v českém teritoriu projevoval minimálně již od počátku 7.století, a od roku 806 platily kmeny usedlé na teritoriu dnešních Čech (keltské, germánské a slovanské) Franské říši tributus pacis, moderně řečeno integrační příspěvek, čímž se český prostor a jeho obyvatelé stal přidruženým územím tohoto dobového západoevropského integračního uskupení. Konec konců ve sporu Václava a Jindřich, přibližně o 120 let později, nešlo o nic jiného, nežli o vymáhání této platby a poté, když Václav pod vojenským tlakem souhlasil s jejím obnovením, byl spor mírově urovnán.

Celý článek...

 
Více článků...
<< Začátek < Předchozí 1 2 3 4 5 6 Další > Konec >>
Strana 3 z 6